O dívkách a ženách

female-id-unknown-hiDlouho jsem si rozmýšlel, zda tohle téma vůbec načít, ale jelikož jde o můj osobní blog a chci, abyste se mnou ztotožnili, co nejvíce, je nutné na tohle téma, které mou osobnost formuje velice, určitě pár smysluplných řádek od srdce napsat.

Nejprve musím říct, že v životě jsem měl jen dva dlouhodobé vztahy a do obou jsem dával všechno a oba za to opravdu stály. První začal ještě v teen věku a trval bez tří týdnů šest let. Jméno přítelkyně z prvního a vlastně druhého vztahu vyzrazovat nehodlám, neboť ti, kteří mě znají, ví, a těm, kteří ne, by tahle informace stejně moc nepomohla 🙂

Není potřeba se tady více rozepisovat, mnozí to dobře znáte, když se v osmnácti zamilujete a vztah vám pak drží nemálo let. Projdete si společně střední školou, i částečně vysokou, ale pak přijdou na řadu myšlenky o budoucnosti a zde se začínají mnohé názory rozcházet. I my jsme to tak měli. S první partnerkou jsme měli velmi harmonický vztah, kdy jsme se podporovali navzájem, byť přiznávám, že ona podporovala mě o něco více a já jí to dostatečně neoplácel, což si rozhodně nezasloužila.

Neměla to se mnou vždycky lehké, ale právě díky její neskonalé trpělivosti a vnitřní síle jsme se dokázali posouvat dál. Vedle již zmíněné trpělivosti hrozně rád vzpomínám na její obrovskou loajalitu vůči vztahu jako takovému. Muž/kluk si nemůže přát nic víc, než že je mu partnerka oddána celým svým tělem a srdcem. V neposlední řadě se zpátky rád vracím k její úžasné vlastnosti a tou je spolehlivost. Co se řeklo, to platilo – oboustranně samozřejmě. Jistě každý má své negativní stránky a vlastnosti, mě nevyjímaje, stejně tak jako tebe, jí i mou druhou partnerku.

S první přítelkyní jsme se rozešli na úplném začátku roku 2014 a vlastně plynule jsem přešel k partnerce druhé. Tehdy jsem si vůbec neuměl představit tu bolest, kterou ona musela prožívat, neboť opravdu věřila, že my dva se nikdy nerozejdeme a najednou jsem s ní takhle zametl. Teď si tu bolest představit dokážu úplně živě, protože karma si mě našla a bylo se mnou zameteno úplně stejným způsobem. Takže karmo, jestli to čteš – jsme si kvit, čistej stůl, ok?

Ale zpátky na začátek toho roku 2k14. Můžu s čistým svědomím říct, že takhle zamilovanej jsem v životě nebyl. Použiju slova druhé partnerky, která tak dokonale vystihla náš vztah. „Sedli jsme si jak prdel na hrnec“. Přitahovali jsme se jak emočně, tak fyzicky. Našel jsem v ní to, co mi dříve chybělo. Nejen, že byla (a samozřejmě pořád je) naprosto nádherná žena, ale jak víme, krása je věc pomíjivá a jaksi povrchní (což si někteří pravděpodobně neuvědomují), oceňoval jsem na ní hlavně nespočet jejich skvělých vlastností a dovedností a to byly ty primární důvody, proč jsem jí tak miloval. Jelikož taky neměla úplně nalajnovaný život a prakticky byla deset let mimo domov (intr, různé byty), získala v životě spoustu zkušeností. Vždycky jsem na ní obdivoval tu vlastnost, že si uměla se vším poradit, hlavně manuálně – v domácnosti. Její kreativita je pak kapitolou sama pro sebe. Má vytříbené estetické cítění, jedinečnou schopnost vytvořit z chladného vyšehradského bytu nebo titěrné žižkovské garsonky útulné místo, kam jsem se rád vracel, má velmi osobitý styl a v kuchyni není jídlo, které neuvaří ať je to hovězí guláš nebo italská specialita. Její přehled v gastronomii a stolování je na jedničku s hvězdičkou. A když mi zahrála na klavír Baladu pro Adélku od Jiřího Maláska…

Když se usmála, byl její úsměv něco, co mě vždycky dokázalo strašně nabít energií. Když měla výbornou náladu, nebyla vteřinka nudy, pořád něco vymýšlela a její hravost a občasná praštěnost neznala mezí, což bylo po náročném dni něco úžasného. Nebyla a předpokládám, že pořád není líná se prostě zvednout zadek a jít se hýbat. Proto chodila do fitka nebo často běhat a v tom jsme si sedli docela dost, jelikož jsme oba hodně sportovně založeni. Skvělé je, když žena disponuje vysokou přirozenou inteligencí a přehledem a přesně to jsem tady našel. Mohli jsme si povídat vlastně úplně o čemkoliv, protože oba jsme se zajímali snad o všechno a dost jsme se doplňovali. Já jí mohl vyprávět třeba o historii nebo geografii a ona mně zase o biologii a medicíně. I v hudbě jsme měli takřka stejný vkus. Zůstává ještě jeden nevyřčený aspekt každého vztahu. Ano přesně ten! Jo a i ten byl naprosto skvělý až dokonalý.

Mohl bych takhle jmenovat ještě dlouho. Logicky se teď tedy ptáte, proč něco tak harmonického skončilo? Na to se dá říct jen jedno. Udělali jsme, hlavně ke konci, oba chyby. Máme v sobě taky každý zakódovaný nějaký návyk a přístup k životním prioritám (zodpovědnost vůči vztahu, schopnost najít kompromis, hranice důvěry, hranice všeho obecně, přemíra oportunismu), což bylo víc, než ten ansábl vypsaných pozitiv. Jelikož nesnáším pomlouvání a ten způsob „negativně o nás bez nás“ a nepovažuju se za pokrytce, nebudu zde rozhodně vyjmenovávat její špatné vlastnosti (nebo aspoň ty, které za špatné považuji).

Můžu však za sebe říct, že jsem do tohoto vztahu vložil naprosto všechno a nikdy jsem jí hlavně nelhal, na čemž jsem si zakládal. Vzdal jsem se ve prospěch nás dvou svého velkého snu – cesty do Kanady, odstěhoval jsem se na její doporučení z Prahy, kde se dala vybudovat nějaká kariéra, přestože díky pozici, kde jsem byl, se na tom dalo začít stavět. Našel jsem si ale dobrou práci na okrese, odkud oba pocházíme s tím, že ona se sem v létě přestěhuje a začne pracovat jako učitelka na ZŠ. Všechno se to zdálo být krásně nalinkovaný a idylický a já se na to opravdu těšil a byl jsem připraven, jak psychicky, tak za těch několik měsíců, než bychom začali žít spolu, i na slušné úrovni materiálně. Kanadský sen jsem už neřešil, kariéru taky ne. Avšak po dvou týdnech, co jsem byl na vesnici, to přišlo. Rezolutní konec! A o další dva tři týdny později od ní samotné oznámení, že už má náhradníka. Co si o tom myslet? To nechám na každém z vás.

Jako nejlogičtější a nejpřirozenější reakce v mé tehdejší situaci byl pocit neskutečného ponížení, rány pod pás, zmatení a nepochopení. I přesto jsem se o ní snažil ještě bojovat, ale bylo to z logických důvodů marné. Už je to však minulostí, bolestivou, ale minulostí.

Ale když se na to dívám s odstupem, nemůžu říct, že bych si takový direkt přímo zasloužil, ale v trochu mírnější formě určitě ano. Jak už jsem napsal, karma si mě našla a vrátila mi to i s pořádně vysokými úroky a za chyby jsem zaplatil! Život jde však dál…

Za ten půl rok, co jsem single, jsem prošel obrovskou vnitřní katarzí a sebereflexí. Zpětně jsem zrekapituloval chyby, které jsem dělal v obou předchozích vztazích a můžu s čistým svědomím říct, že to ponaučení, které si z toho všeho beru, je obrovské. Zejména chyby, které mě stály ten druhý vztah, o kterém jsem byl přesvědčen, že bude napořád, protože si myslím, že jsme si fakt byli souzeni. Osud tomu ale i tak chtěl diametrálně jinak. Přítelkyně z prvního vztahu si partnera našla, je s ním šťastná a opravdu hezky se mi na ně dívá a přeju jim to, stejně tak přeji partnerce ze vztahu druhého, aby si také brzy našla pořádného Chlapa do života, který si tak skvělou ženu zaslouží.

A co se mě týče? Při té katarzi a rekapitulaci spolu s poznáním jiných žen a dívek během posledního půlroku jsem si uvědomil, jaká asi bude moje budoucí partnerka, jaké vlastnosti a přednosti obdivuji na ženách a dívkách nejvíce, nicméně nechám to náhodě, nehodlám tlačit na pilu a jednou to prostě přijde, ale jak se říká … je i tak třeba jít tomu štěstíčku trochu naproti. Teď pobudu rok v Kanadě, v programu, do kterého se naštěstí šlo za vteřinu dvanáct vrátit. Budu mít čas dál na sobě fyzicky i psychicky pracovat. A na to se opravdu hodně těším. Inu budu dál pokračovat ve svém heslu: „Make myself better every single day!“

Už také vím, jak se ve vztahu, kterému věřím (do jiného ani nepůjdu) chovat, jak být partnerce oporou a jistotou a hlavně už nikdy neopakovat ty osudové chyby. O svou partnerku se chci a budu starat, dám jí všechno, a vytvořím spolu s ní domov, kde nám bude oběma dobře. A věřte mi, že já to dokážu, byť to zní jako nehorázné klišé!

FullSizeRender

1 komentář: „O dívkách a ženách

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s