20/21 Léto 2015 a nastává obrat

FestyPovažuju se za hodně adaptabilního člověka, čili i tomu životu na vesnici, s přihlédnutím k tomu, že jsem zde vyrůstal, jsem si jakž takž přivykl, i když to pořád nebylo ono.
Pracoval jsem jako obchodní zástupce firmy prodávající střechy a komplet poradenství a sortiment kolem toho a práce mě do jisté míry bavila. Skvělý kolektiv, pracovní doba variabilní a nechalo se dobře vydělat.

Navíc to byla práce, kde se nemusí pořád jen dřepět v kanceláři, takže člověk půl dne lítá po okrese, setkává se s lidmi i zákazníky a pomáhá jim řešit jejich potřeby ohledně střešních systémů. K tomu to byla práce, která kombinuje moje vzdělání – stavební a to, co ovládám – komunikativnost. Nebylo nač si stěžovat a ani to jsem nedělal. Do práce jsem proto nikdy nešel s nechutí 🙂

Dostal jsem se tedy do takzvané komfortní zóny, o které sní velká většina Čechů. Měl jsem jistou a dobrou práci, bydlení, pivo, kamarády, pohodičku, klídek a pětidenní těšenici na víkendy, přesně jako každý průměrný Čech. Tak proč to měnit?

Thinking outside the box

Prostě mi v tom životě něco scházelo. S partnerkou by to bylo úplně v pohodě a myslím, že by mi ani na mysl nepřišlo to, o čem tady píšu, neboť bych se věnoval přítelkyni a potažmo rodině, ale jako single člověk na vesnici, respektive na okrese obecně moc fungovat nejde. Umřel bych na kulturní a sociální hlad 😀 Co se kultury týče, nic není ani v deset kilometrů vzdálených Domažlicích a k socializaci jsou tu na okrese jen zakouřené hospody a jedna smutná okresní diskotéka 😀 , tedy nic, co by mě dvakrát přitahovalo a na disko-trisko stejně nechodím a chodit nebudu 😀 . Navíc najít si tady partnerku s tak vysoko nastavenou laťkou, je nereálný. Další věc je to, že ten můj pohled na život, takzvaně „outside the box“ na tenhle okres (a obecně asi na všechny malé okresy) vůbec nepasuje.

portraitNebaví mě pořád dokola řešit jen ženský, kde se o víkendu vožeru, že je to v práci na nic, že už zítra je zase neděle, že Viktorka zase vyklepla Spartu i v deseti nebo, co si koupím k večeři. Hlubší diskuze se tu prakticky podnikat nedá. V tom mi právě vyhovovala přítelkyně, která byla, co se konverzací týče na stejné úrovni a skvěle jsme se doplňovali. Také moje snaha být co nejčastěji pozitivní (zase ne až tak strašně pozitivní jako Charlie Sheen 😀 ) se tu bohužel moc nenosí 😦 .

Prostě nejsem fanoušek té české, zvláště maloměšťácké závistivosti, neustálé zamračenosti, negativismu, nepřejícnosti a nasranosti obecně. Ve větších městech je situace o něco lepší, což je možná dáno větší mírou anonymity, ale na okresech je to pořád stejné, byť čest světlým výjimkám. Ať hodí kamenem ten, kdo nemá podobný názor 😉 . Jezdil jsem proto poměrně často do Prahy a do Plzně, kde jsem trávil víkendy s lidmi podobného ražení a smýšlení.

Zpátky k něčemu příjemnějšímu 🙂

Potkal jsem se s kamarádem, který taktéž toužil po tom vyjet do Kanady stejně jako já a ten mě nastartoval, abych se tu na to vyprd a jel. Chtěl jsem  i tak sám, ale tohle byla prostě ta rozbuška. Abych to vzal stručně. Vrátil jsem se do procesu nutného pro získání pracovního povolení. Celým tím nekonečným a dosti náročným procesem jsem s pomocí Martiny z agentury Czech-us prošel a získal dokument zvaný POE, tedy Port of Entry, který mi zaručuje legální pracovní pobyt v Kanadě.

Stálo to nemálo úsilí, nastalo mnoho vyplňování online i papírových formulářů a taky spoustu všemožných poplatků, z nichž některé nebylo zrovna laciné. Ba naopak – hodně drahé. K tomu člověk musí mít kapesné v hodnotě 2500-3500CAD, koupit letenky, udělat si roční pojištění a z toho českého se proto odhlásit a mraky dalších administrativních záležitostí. Je to na dlouhé vypisování, proto tomu budu věnovat v brzké budoucnosti určitě samostatný článek.

Je léto a já všechno Peytchi mám

Ještě, že přišlo léto 🙂 Léto 2015 bylo první od roku 2011, co jsem byl po celou dobu v té naší zemičce. V roce 2012 jsme byl měsíc v Londýně a pak dvakrát v USA. Abych nezahálel a nestagnoval v činnosti, která mě baví – publikování, zařídil jsem si spolupráci s několika hudebními festivaly, potažmo s pořadateli nebo redakcemi, které z nich chtěli mít výstupy, buďto v podobě reportáží nebo rozhovorů.

Rock for People Europe Plzeň

rozhor_dohertyHned zkraje léta zavíral do Plzně první ročník odnož tradičního hradeckého Rock for People, s přízviskem „Europe“, neboť Plzeň je/byla oficiálně Evropským hlavním městem kultury pro rok 2015. Mně se dostalo té cti na této události také participovat. Akce podobného ražení v Plzni ještě nebyla. Vedle toho, že jsme si tenhle fest naprosto skvěle užili, podařilo se mi pořídit dva rozhovory. Znáte Kate Moss nebo Amy Winehouse? Tak s nimi jsem rozhovor nedělal, ale popovídal jsem si s jejich partnerem – Petem Dohertym, zpěvákem The Libertines. V Plzni však vystupoval sólově. Přestože se všeobecně tvrdí a sám Pete to také prohlasuje, že už v drogách nejede, nelze se ubránit pocitu, že je to pěknej bullshit 😀 Člověka podobně zmaštěnýho, jako byl toho večera Doherty jsem dlouho, pokud někdy vůbec neviděl. A teď s ním dělej rozhovor 😀 Přijal mě s fotografem a kolegyni z časopisu Téma k sobě do šatny, kde nám hned na začátku nabízel pizzu a rozdával colu, pak si zapálil, udělal si pohodlí v bílém koženém gaučíku a jal se odpovídat mi na otázky.

dohertyVšechno se zdálo být OK, ale ten přepis byl pak něco šílenýho. Mluvil nějakým zpraseným britským dialektem, navíc často v záklonu a k tomu měl do střízlivosti daleko. S Milanem jsme to však dali dohromady a tak poté mohl vyjít velký dvoustránkový rozhovor v časopise Rock&All (pokračoval tradice po Rock&Pop). Tenhle ujetý rozhovor si můžete přečíst i online přímo tady!

Další den hrála další britská formace The Ting Tings, jejíž muziku možná znáte z globální reklamy na Fantu. S Katie White byl rozhovor diametrálně odlišný, než ten s Petem, zejména proto, že byla střízlivá a mluvila krásnou angličtinou. Na ochutnávku pak jeden jejich klip.

Další fesťáčky

uttleyAby těch fesťáků nebylo málo, pracoval jsem ještě na dalších třech. V půlce července jsem se zúčastnil už menšího festivalu – Pekelný ostrov, ale i tak se mi na něm podařilo udělat pěkný rozhovor s legendou světové rockové (glam-rockové) scény – Smokie. Sotva jsme s fotografem vešli dovnitř do šatny, už se mě Terry Uttley ptal, jestli nemám žízeň a cpal mi flašku Jamesona. Asi každý holt hasí žízeň jiným způsobem, nicméně nepohrdl jsem a se slavným muzikantem jsem si tu whisku dal. Rozhovor zde.

Na témže festivalu jsem si ještě dobře pokecal s Vaškem Bártou i Peterem (Kukem) z Horkýže Slíže. Hlavně s Kukem to byla neuvěřitelná hlína, protože ten chlap ze sebe sype jednu hlášku za druhou aniž by hnul brvou. Kluci z MyDvaStudio Jirka a Michal pak z fesťáku udělali tohle hrozně fajn aftermovie.

kodymZbývaly mi ještě dva festíky. Nejprve jeden ze série Českých Hradů, konkrétně Švihov, kde jsem si dal dostaveníčko s Michalem Malátným z Chinaski a pak hlavně s Robertem Kodymem z Wanastovek. Poslední fest, který to léto zbýval se uskutečnil u nás na okrese – Chodrockfest. Opět skvělá banda v backstage a vynikající atmosféra na celém festivalu. Na závěr poslední rozhovor tohohle léta, tentokrát s Davidem Kollerem a celý rozhovor si lze přečíst zde.

Make myself better every single day

Po čas celého léta jsem se držel svého jarního předsevzetí, které zní: Make myself better every single day! Jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Takže jsem přečetl nemálo knížek, pracoval na sobě právě v té oblasti novinařiny, kam se prostě jednou ať chci nebo ne vrátím 😀 a k tomu hlavně fyzicky. Naběhal jsem nespočet kilometrů po celém okolí a zejména strávil tří až čtyři dny v týdnu v posilovně.

Celkově si myslím, že mi tohle jaro a léto dalo hodně, co do života. Byl jsem po sedmi letech single, takže jsem díky tomu poznal spoustu nových lidí a získal také mraky poznatků sám o sobě. Považuju proto tohle období za, pro mě, za nesmírně důležitou životní etapu, která mi hodně ukázala.

1 komentář: „20/21 Léto 2015 a nastává obrat

  1. Na tvůj blog jsem narazila úplnou náhodou a musím se hrozně smát, když čtu tenhle článek. Jednak je fakt vtipný zjistit, že jsi ze stejného kraje – ba co víc, že jsme oba ještě donedávna dělali v Klenčí 😀 A hlavně to tvoje vidění ohledně prakticky nulové možnosti kvalitní socializace 😀 O nemožnosti potkat spřízněnou duši na high levelu nemluvě :)) Takže ti naprosto rozumím a fandím ti v tvé cestě za sny! 😉

    To se mi líbí

Napsat komentář k Veru Zrušit odpověď na komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s