19/21 Tak se starej mladej aneb zpátky na tvrdou českou zem

10733968_828250850528833_7445449387262462925_nPodzim 2014 byl naprosto skvělej, víceméně všechno vycházelo tak jak mělo a k dokonalosti zdánlivě nic nechybělo. Ale začátek roku 2015 a hlavně pak jaro bylo pro mě nejnáročnější v životě a navíc je to všechno ještě příliš čerstvé – nebudu se zde proto přílišně rozepisovat, vezmu to méně podrobně, pokusím se vytáhnout to pozitivní i s přihlédnutím k tomu, že se právě od této doby snažím dívat na život pozitivně – s nadhledem, neřešit blbiny a být víc v pohodě. Hlavně  nechci psát o těch sračkách, kterými jsem byl nucen projít, ale na druhou stranu právě tyto události mi dodaly strašně moc nových poznatků o lidech kolem, ale hlavně o sobě, čehož si zpětně nesmírně vážím. Myslím, že právě to období jara/léta 2015 můžu paradoxně považovat za nejdůležitější v životě.

Ale pěkně popořádku 🙂

Po návratu z USA jsem neměl vůbec nic jistého. Snad jen bydlení v Praze pod Vyšehradem – v přítelkyně pronajatém bytě. Jelikož jsem s tím počítal, přivezl jsem si z US dostatečně velký balík peněz, abych mohl pohodlně – než si najdu job – fungovat. Dal jsem si smělý cíl a to najít si práci do několika málo týdnů. Byl jsem docela vybíravej a rozhodně jsem nechtěl skončit někde v hospodě, obchoďáku nebo fabrice. Až po dobrých pěti šesti týdnech jsem úspěšně prošel několika kolovými výběrky na dvě místa. Do Skansky na tiskové oddělení a do PR v O2. Po úvaze jsem začal pracovat v O2.

Mezitím jsme s přítelkyní změnili adresu a přestěhovali se (pragmaticky před zimou) z chladného vyšehradského bytu s malým bojlerem, netěsnícími okny a sporadicky fungujícím přímotopem do útulné a zrekonstruované garsonky na Žižkov. Navíc náš pronajímatel byl naprosto skvělej chlap. Měli jsme krásně zařízené společné bydlení, oba měli práci – přítelkyně pracovala ve školce jako učitelka/vychovatelka a k tomu dodělávala pajdu. Idýlka, že?

Stickywood

já a stickywoodNa přelomu října a listopadu jsme si dali dostaveníčko s mým dobrým kamarádem Petrem, který zrovna rozjížděl byznys v podobě výroby a prodeje dřevěných obalů na iPhony a další zařízení Apple. Byl na to zatím sám a požádal mě, abych na tu loď nastoupil s ním. Neváhal jsem. Měl jsem čas, Petr je super férovej a zodpovědnej kluk a nastíněný byznysplán se mi hoooooodně líbil. Rozdělili jsme si s nadsázkou po „applovsku“ role 😀 Petr byl jako Wozniak – ta pracovitá včelka – vyráběl, vyznal se v technologii výroby. Já jako Jobs. Neviděl jsem sice pod pokličku celého výrobního procesu do detailu, ale dal jsem si za úkol firmu Stickywood – jak se jmenovala, začít propagovat a dělat jí image. Marketing, Public Relations a obecně tahle část mediální scény je to, co mě přitahuje už dlouhodobě a docela  dostjsem se v tom našel.

lake malawi albertObchod nám docela šel, pomalu, ale jistě. Ze známosti s Albertem Černým z Lake Malawi jsme udělali minikampaň, skupina Atmo Music si u nás objednala výrobky a vše se zdálo být na dobré cestě, pak však přišly nepříjemné změny v mém i Petrově životě a firmu jsme museli prodat. Nicméně Stickywood funguje do dneška a dost dobře v ní pokračují kluci – designéři ze severozápadních Čech. Takže pokud měli byste zájem o krásný designový dřevěný obal na váš applácký komunikátor, určitě mrkněte na www.stickywood.eu.

V tomhle videu od kluků z Appliště představuju naší firmičku Stickywood a začínáme v čase 4:27 🙂

Život na trase: Klenčí-Meclov-Domažlice-Plzeň-Praha

Žili jsme vlastně prakticky na trase mezi zmíněnými místy. Přes týden v Praze, o víkendech převážně pak u přítelkyně rodičů, což jsou naprosto milionoví lidé v obci Meclov.

Myslím, že téma, o kterém teďka budu psát, už jsem nadhazoval v průběhu léta, nicméně moje myšlenky vykrystalizovali a začaly získávat jasnější kontury až právě v průběhu podzimu. Šlo o myšlenky na to jet na roční program Working Holiday do Kanady. O cestě do Kanady jsem už tak nějak vnitřně přemýšlel dobré dva roky. O nějaké tři články zpátky jsem psal, že Kanada je země, která mě i za tu velice prchavou chvilku, díky níž jsem mohl v zemi s javorovým listem pobýt, naprosto nadchla. Když říkám naprosto, myslím tím NAPROSTO. Začal jsem tedy přítelkyni, která je sice méně dobrodružné povahy, než já, nicméně má to v sobě, lanařit, abychom si ještě prodloužili mládí, získali další neocenitelné zkušenosti a za ten oceán ještě vyjeli.

Nastal začátek prosince a přes agenturu Czech-us, která nám/mi už dvakrát dopomohla k práci v USA a mezi těmi skvělými lidmi jsem dokonce měl tu čest přímo pracovat, jsme si domluvili účast na takzvaném Job Fairu, tedy pohovorech s potencionálními zaměstnavateli. Ano Kanaďané skutečně přijeli do Prahy, aby si vybrali zaměstnance pro své podniky, firmy či resorty. Spolu s přítelkyní jsme na tento Job Fair šli a vybrali si zaměstnavatele z resortu Panorama Mountain Village.

Intermezzo: Andrew a Tate

P+A+A+TBěhem našeho letního pobytu v Texasu jsme se spřátelili s mnoha lidmi. Byl mezi nimi i skvělý kluk Andrew, s nímž jsme pracovali na bazénu. Ten od konce léta 2014 pobýval s přítelkyní Tate studijně v Římě a proto jsme se dohodli, že jim zařídíme pobyt v Čechách, aby viděli Prahu a další místa. Ten týden, který u nás strávili byl naprosto skvělý. Prochodili celou Prahu, byli jsme na hokeji, vzal jsem je do Plzně do hospod i do pivovaru, také k nám na Západ k německým hranicím, na nejvyšší bod Českého lesa – Čerchov, babička jim připravila knedlo-zelo.

Prostě byl to zážitek, na který se nezapomíná. S Andrewem jsme pořád v kontaktu. Nyní už je zpět ve Státech, konkrétně na univerzitě v Chicagu a jsme domluveni, že během mého pobytu v Kandě si zaletím právě do Chicaga jej navštívit a poznat další město. Bude o tom samozřejmě článek…možná více článků a také vlog 😉 .

Ale zpátky k vážnějším věcem…

Po fajnovém pohovoru s Adamem (HR manager resortu PMV) jsme byli oba přijati. V průběhu pohovoru vyplňoval dotazník, kde byly i otázky o pozicích, na kterých bychom chtěli pracovat. Uvedl jsem, že bych rád dělal barmana. Za prvé už jsem tu práci takřka tři roky víkend co víkend brigádně dělal po čas s střední školy a také ze zkušeností a tipů vím, že barmani si vydělají z výběru nabízených pozic nejvíc právě na základě dýšek, což (zase z doslechu) na hodinu bývá ekvivalent standardní hodinové gáže. Přítelkyně dostala, myslím, práci na recepci v hotelu.

Tak a tady je přesně ten okamžik, kdy se to všechno začalo lámat. Dosud jsme jeli, byť s různými zaškobrtnutími, jak to v každém vztahu bývá, pouze vzhůru. Od této chvíle to pojede už jen dolů, byť to v tenhle okamžik to vypadá jako naprostá blbost a protimluv.

Jelikož přítelkyně studovala zmíněnou pajdu, chtěla se logicky stát učitelkou, což je naprosto v pořádku. Dostala však nápad, že by se mohla zeptat v Domažlicích (taková větší vesnice odkud ona pochází, já pocházím z vesnice vedle) na ZŠ, zda by nebylo od následujícího školního roku pro ni místo, i s vědomím toho, že už jsme vybráni do Kanady. Místo shodou okolností bylo a tak, řečeno zkráceně, u ní padla volba pro práci učitelky na venkově před životní cestou do zahraničí. Zprvu jsem to nechápal, asi jako každý v mém okolí, nicméně postupem času jsem se dokázal vžít do jejího pohled na nastalou situaci, který vypadal tak, že fluktuace učitelek na venkově je minimální a je obrovská náhoda, že se tam to místo uvolní/uvolnilo a než by se uvolnilo znovu, mohlo by utéct ještě hodně let.

Ve vztahu jsme v té době měli další významné komplikace tvořené hlavně mnou, což mě zpětně sakra štve a což si plně připouštím, nicméně jsem začal přehodnocovat celou situaci. Po přítelkyně vycouváním z programu jsem se rozhodl, že to také vzdám. Na miskách vah byl: Rok (popřípadě více) v Kanadě a Celý život s ženou svého srdce. Z tohohle pohledu je už nyní zřejmé, co a proč vyhrálo.

V té době mi přítelkyně navrhla, že by bylo fajn najít si nějakou práci v okolí toho místa odkud oba pocházíme s tím, že ona po dokončení školy tam začne pracovat a budeme žít v druhém domě její rodičů. Práci jsem si našel záhy a dokonce práci víc, než dobrou (o tom později) a tak jsem do ní na začátku dubna nastoupil. Vzdal jsem se života ve městě – Praze, rychle ukončil svou kariéru, byť v té době byla ještě pořád v inkubačním věku a vydal se zpět na vesnici. Na Kanadu jsem v té době už vůbec nemyslel. To vše pro náš vztah, kterému jsem skutečně věřil a pro ženu, kterou jsem nesmírně miloval.

Šok

Sotva jsem však začal pracovat a chystat se pomalu na naplánovaný život, přišel po necelých dvou týdnech nečekaný šok. Přítelkyně mi oznámila, že se chce rozejít. Odkud vítr vál jsem se dozvěděl o několik dní později, ale o tom v jiném článku. Byl to zlom, který jsem v životě nezažil a který se mnou skutečně hodně zamával, přitom slovo „zamával“ je hodně slabé. Ze dne na den jsem byl bez jakýchkoliv vyhlídek, sám, na vesnici.

Z utržené rány jsem se stopro nevzpamatoval do dneška (22.11.2015). V průběhu léta jsem si myslel, že už jsem z toho venku, ale náhodou jsem ji potkal s mým náhradníkem a bylo to zpátky. Jedné kamarádky slova říkají, že pokud to byla skutečně velká láska, je půl rok, možná i rok na duševní rekonvalescenci málo, což mohu setsakramentsky potvrdit. Ten avizovaný článek, pro ty, jež zajímá tato vztahová rovina zde. Nic extra tam ale nehledejte. Jde o citlivé a navíc dosti soukromé téma, které se netýká jen mě. Vlastnost zvaná pokrytectví mi vždycky naštěstí jaksi scházela, proto pokud hledáte nějaké osočování nebo pikantnosti, máte smůlu 🙂 Samotnému by mi to vadilo, proto mám už mnoho let zásadu, že o jiných, pokud k tomu není adekvátní důvod, mluvím pouze a jen pozitivních konotacích a souvislostech a to negativní si nechávám pro sebe a tuto zásadu rozhodně měnit nehodlám! Zkuste to taky a uvidíte, že je to mnohem lepší, než mluvit ve špatném světle o někom, kdo se nemůže v té dané chvíli bránit…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s