17/21 Work and Travel 2014 – Cestování – Buffalo a Niagárské vodopády

IMG_2389Z DC jsme měli let do Buffala naplánovaný takovým malým letadlem, které skoro vypadalo jak soukromý tryskáč. Uvnitř byly dvě řady sedaček po dvou místech vedle sebe, celkem tak 40 míst, což v porovnání s těmi koráby, jimiž jsme doposud cestovali, bylo naprosto neporovnatelný, navíc s jednou postarší stewardkou. IMG_2375I to přistání pak stálo za to. Žádné „do peřinky“ jako v jumbu, ale hezky natvrdo. I letiště v Buffalu je oproti tomu washingtonskému nebo houstonskému úplně titěrné. Vlastně jen jedna hala, venku parkoviště a stání autobusů a nic víc. Takový větší Florenc 🙂 .

Na zastávce s námi čekali ještě další tři lidé, se kterými jsem se dal do řeči. Po chvíli odposlouchání tomu chlapíkovi říkám, že podle dialektu nejsou ani Američané, ani Britové, že musí být jedině z Austrálie a taky, že jsem to trefil, zato on mě šacoval na Francouze. Sakra, proč? 😀 Spolu s nimi jsme se pak vydali busem do centra Buffala, co nejblíže domu, ve kterém jsme měli dvě a půl noci pobýt. Řidička, jak ta ze South Parku, nás vysadila nějaké tři bloky od místa a došlapali jsme si to pěkně pěšky.

Airbnb hipster house!

IMG_2494Dům, před nímž jsme stanuli vypadal tedy diametrálně odlišně, než ten, který na Airbnb inzerovali. Spíš jako takový strašidelný zámek z červených cihel. Mně to nějak nevadilo, ale mámě to nahánělo docela hrůzu. Navíc nám otevřel ten nejalternativnější teapack, kterého jsem kdy viděl. I na srazu hipsterů by stopro vyčníval. První a IMG_2397druhé patro bylo uzpůsobené pro Airbnb hosty a na každém pokoji bylo cedulka, na které bylo křídou napsán název pokoje a jméno pro koho je určen. Na našem bylo napsáno: „Writers suite, Welcome Ales“. Jak prozaické. Jak to ta domácí mohla vědět? 🙂

Po ubytování jsme šli najít supermarket, kde bychom nakoupili nějakou potravu. Musí se nechat, že Buffalo je oproti dalším místům, městům a státům, které jsem měl v USA možnost navštívit totálně odlišné. Buffalo je hrozně syrové město, kde na estetiku a nějaký vzhled není pravděpodoně čas ani Processed with Moldivprostor. Působí dosti zanedbaně a neudržovaně. Popraskaný asfalt, vylámané obrubníky, horší vozový park, nevábné domy, zanedbané pozemky i veřejné okolí. Má to však takové svoje kouzlo a smell, neboť jako celek to působí přirozeně a nesterilně jako je tomu právě v těch místech, které jsem měl možnost prozkoumat, tedy Texas, Florida, Virginia nebo New York.

Gaslight Anthem, malý zázrak!

IMG_2422Ten večer nás čekala událost, na kterou jsem se těšil už mnoho dní. V den kdy máma měla do TX přijíždět, ležel jsem ráno v pokoji a pouštěl si živák The Gaslight Anthem, mojí nejoblíbenější kapely vůbec. Vtom jsem si řekl, že se mrknu na jejich tour dates, zda nemají v plánu koncert zrovna někde, kde budeme. A ejhle, stal se malý zázrak a přesně 17/9 měli naplánovaný koncert v Buffalu – neuvěřitelný štěstí. Lístky jsem bez váhání koupil v následujících vteřinách.

Už před Town Ballroom byla pořádná fronta a před vchodem svítil nápis Sold Out. IMG_2476Není se čemu divit – vždyť The Gaslight Anthem! Nejprve vystoupila takktéž moje oblíbená skupina – Against Me! ale to už bylo celé publikum nedočkavé Briana Fallona a jeho souputníků. Koncert jsem si užil jako nikdy, řadím jej jistojistě do první pětky show, které jsem měl doposud tu možnost navštívit. Ještě zápas Manchesteru United na Old Trafford a můžu v klidu umřít 🙂

Druhý den nás překvapil svou teplotou – bylo sotva pět stupňů, docela nezvyk proti Texasu, kde to celé léto, ani v noci, nekleslo pod třicet…Původní plán byl jet na Niagáry, nicméně s přihlédnutím k počasí jsem lehce překopal plány a naplánoval den v Buffalu.

IMG_2539Vydali jsme se tedy k Erijskému jezeru, které bylo vzdálené asi 15 minut chůze. Neskutečná vodní plocha. Kdyby někdo řekl, že je to moře, lze mu snadno uvěřit. Dali jsme si pochůzku podél pobřeží směrem do města, kde jsem tušil hokejovou arénu, ve které strávil nejúspěšnější léta své kariéry Dominik Hašek. Pravda, hokejoví fanoušci by asi namítli, že nejúspěšnější léta odchytal v Detroitu, kde vyhrál i Stanley Cup, ale Vezina Trophy získal opakovaně právě zde, proto, pro mě, nejúspěšnější.

IMG_2586Při cestě kolem jezera jsem si v navigaci všiml, že půjdeme kolem nějakého Memorial Parku. Když jsme tam dorazili, ocitly se před našima očima dvě velké lodě z druhé světové války a jedna ponorka. Pro znalce a pro rozšíření obzorů to byly konkrétně USS Little Rock, USS Croaker a USS The Sullivans.

Koupili jsme si vstupenky a dali se na tour. Ono lézt i do těch nejzazších koutů těch obrovských kusů železa, které před sedmdesáti lety rozsévaly smrt mělo svoje neopakovatelné kouzlo. Jen ta představa být zavřený v ponorce, ačkoliv opravdu klaustrofobií netrpím, působila zřetelným skličujícím dojmem.

Jak se dostat v Buffalu do hokejové arény anebo malý zázrak No.2

IMG_2635Později jsme došli k hokejové aréně a začal jsem zjišťovat, jak se lze dostat dovnitř. Ptám se chlapíka na parkovišti, zda tato možnost vůbec existuje. Posílá mě o kus dál, že tam je boční vchod a bude tam někdo jménem Jeremy a ten nám řekne víc. Jdeme tedy tím směrem. U dveří ale stojí tři Jeremyové a debatují. Jdeme k nim. Chvíli stojíme opodál, až se jeden z nich zeptá, co tam chceme. Dávám se s ním do řeči, říkám, že jsme turisté z Čech, povídáme si o pivu, holkách a Praze. Jaké to klišé! 🙂 Jeden říká, že v Čechách byl prý v Krumlově, Praze a Pardubicích. Bavíme se o českých hráčích v NHL, o Michalu Neuwirthovi, který tou dobou hájil právě barvy Sabres. Pak jeden z nich říká, ať s ním jdeme dovnitř. Provedl nás šatnou, síní slávy, kolem nás chodili hokejisti – pravděpodobně po tréninku. Nakonec říká, jestli bychom chtěli vidět i halu. To jsou otázky. Samozřejmě, že chtěli! Odvedl nás na led. Obrovská hala, něco jako O2 arena v Praze, ale mnohem strmější a všechno tak nějak blíž. Neumím s představit tu atmosféru, když je to plný…a teď přijde to nejlepší…

IMG_2644Po krátké debatě z něj vypadává, že je to prezident klubu Ted Black. Nestačím se divit. Na to, že je to taková šarže, neskutečně milý chlapík. Dává mi svou vizitku s tím, že mu mám poslat nějaké fotky z české ligy – ty jsem o několik týdnů později poslal, když jsem byl na Slavii, která hrála proti Vítkovicím. Nakonec nám dal ještě zápasové puky podepsané Gary Batmanem – prezidentem celé NHL. Tohle považuju za největší a za nejzapamatovatelnější zážitek z celého pobytu v USA!

I na baseballový staďák se dá proniknout

IMG_2697Kousíček odsud se nachází ještě baseballový stadion. To by v tom byl čert, abych nás nedostal ani tam. A taky, že je. Vidím traktůrek jak seká trávník, tak si říkám, že to musí někudy vyvážet a brzy zjišťuji kudy. Lezeme s mámou tedy tím průjezdem a obcházíme si ty místa, kde o pár dní před tím ještě pobíhal Derek Jeter a tribuny kolem praskaly ve švech. Pár fotek na památku a zase bereme čáru. Ještě, že je máma taky tak akční jako já 🙂

Noční Elm Street

IMG_2770Svačinka v Subway, obhlídka místní radnice, což je skutečně pompézní budova a zpátky do strašidelného zámku. Navrhl jsem, že bychom měli zjistit, kde je autobusové nádraží, ze kterého další noc pojedeme. Museli jsme taky každopádně navštívit Elm Street. Freddyho Krugera jsme tam sice nepotkali, ale v noci, opuštěná ulice, docela nevábné prostředí tomu dalo ten správný hororový nádech.

Niagarské vodopády a uchvácení Kanadou

IMG_2894Poslední den ráno jsme se sbalili, šli si do kuchyně udělat snídani, tam se potkali s kolumbijským párem, dali řeč a po chvíli vyrazili k busové zastávce směrem na Niagarské vodopády, kvůli nimž jsme tady v této Bohem zapomenuté oblasti Spojených Států. Ještě, že jsme ty dny prohodili, neboť ten druhý den bylo úplně jasno! Autobusem je to z Buffala k vodopádům asi hodinka. Nejprve jsme se vydali na kanadskou stranu. Měl jsem po zkušenostech z Mexika pocit takové nejistoty při opouštění území USA, ale šel jsem. Už cesta přes Rainbow Bridge je pohled na vodopády totálně dech beroucí. K tomu velmi vřelé a vstřícné přivítání na kanadské celnici. Pozdrav a angličtině i francouzštině, úsměv a razítko do pasu. Už první kroky na kanadské půdě mi říkaly: „Tahle země tě, Aleši, jednou dostane!“ A je to tady! To čisto tam, lidé, prostředí a to bylo jen pár metrů za čárou, respektive řekou.

IMG_2934Vydali jsme se přímo k vyhlídce na kanadský vodopád. Proti nám šli lidi a předávali pláštěnky, které, jak jsme záhy zjistili, byly velmi platné. I když jsem byl celej obalenej v igelitu, stejně košile byla na ždímání. Neumím si to představit v těch pěti stupních, to bychom zaručeně odmarodili. Vtipné na Niagárách je, že od té neskutečné hloubky a valící se masy vody, vás dělí jen takové malé nepatrné zábradlíčko a celé to je asi půl metru od samotného kraje vodopádu. Cestou zpátky pak samozřejmě zastávka v Hard Rock Café s nákupem trička. Koupil jsem také dvě decentní panákovky s logem kanadské vlajky, abychom si na tu cestu Kanady, kterou za rok absolvujeme, mohli s přítelkyní připít..jak to ale dopadlo..tady radši bez komentáře…

Kanada se mi stihla vrýt pod kůži už za čtyři hodiny

IMG_2852Jak jsem předpokládal, návrat na půdu Spojených Států nebyl nijak příjemný. Opět výslech, otisky prstů, zaplacení poplatku a nepříjemné pohledy. V téhle chvíli jsem už tak rok věděl, že tam chci jet, ale i tahle situace mi řekla, že tam prostě pojedu stůj, co stůj. Kanada na mě prostě za ty čtyři hodiny udělala obrovský dojem!

Ještě jsme zkoukli Niagáry z americké strany, ale už to nebylo ono. Navečer sice byla připravena show v podobě světelné projekce na tu vodní stěnu s následným ohňostrojem. Vtipná však byla cesta busem v noci zpátky. Před námi na sedačce seděla nějaká holka. Dal jsem se s ní do řeči a později jsem z konverzace zjistil, že taky bydlí v Buffalu přes Airbnb. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale ona bydlí dokonce ve stejném domě. To by se taky dalo přijmout. Ale ona byla ubytovaná dokonce ve stejném pokoji jako my dvě noci před tím! 😀 😀

IMG_3084Ještě jsme pobyli v domě nějaké tři hoďky a pak se vydali nočním Buffalem na autobusové nádraží, odkud jsme měli jet ve čtvrt na tři v noci jet do New Yorku. Busák v Buffalu si moc nezadá s kdejakým socialistickým vlakovým nádražím u nás. Všude podivní lidé, špína a dvakrát to tam taky nevonělo. Navíc autobus měl přes dvě hodiny zpoždění, což celkové atmosféře taky dvakrát nepřidalo. Nakonec se však uráčel přijet a my se na jeho palubě dokonce potkali s dalšími Čechy, konkrétně z Plzně, kteří jeli už z Toronta. Cesta skrz celý stát New York mohla začít…

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s