9/21 Další školní pokus, podzim 2013 a velká životní změna

10247333_792562687422403_276699452523668307_nA bylo to tu podruhé. Opět návrat do školy. Jelikož moje odloučení od školy nebylo zrovna krátké, musel jsem nastoupit do druhého ročníku znova. Když jsem na podzim 2011 nastupoval do prváku, už tak jsem byl v kolektivu suverénně nejstarší a teď naskočil další rok, čili nebylo výjimkou, abych byl i o čtyři roky starší, než moji spolužácí..a to už je poměrně hodně. Inu ale nastoupil jsem a začal se učit to stejné, co o rok dříve, jen s tím rozdílem, že už jsem k tomu měl čím dál tím menší vztah, politologie mi přestávala říkat pane a čím dál víc jsem si začal uvědomovat, že s tímhle oborem rozhodně díru do světa udělat nepůjde a zašít se pak někde v nějakým nudným politickým úřadě opravdu nebylo a pořád není to, po čem bych toužil. Přesto ale jsem do té školy chodil, nicméně neustále vyhledával možnosti, jak si ten život zpestřit. Ať to bylo z profesního hlediska nebo osobního.

V té době jsme také začali bydlet s přítelkyní dohromady a uznávám, že to se mnou v tomhle období neměla vůbec jednoduchý, protože to byla samá akce, samá zábava. Až teď zpětně si uvědomuj, že to nebylo úplně v pohodě a už vůbec ne zodpovědné vůči vztahu, nicméně sobecky uznávám, že nutné pro zpětné uvědomění si toho, co od vztahu očekávám a jak k němu přistupovat. Musím ale také uznat, že tohle období se ničím zvláštním, co by za větší zmínku stálo, nevyznačovalo a bylo to jen takové nejisté bezčasí a přešlapování na místě (ve škole a v různých pracích) s pozvolným plánováním další Ameriky příští léto. Pomalu jsem do toho začínal i tlačit přítelkyni, byť zpočátku ne úplně chtěla. Ale jakmile s do toho procesu dostala, už se to vezlo. Prošla úspěšně prekurzem a oba jsme se začali těšit na společné léto na bazénu v USA, tentokráte v Texasu.

Pak to ale přišlo.

Přelom roku 2013/2014…

… a došlo k obratu v úplně všech věcech o sto osmdesát stupňů. Přestal jsem chodit do školy, dostal práci v Praze, rozešel se s přítelkyní a začal život s novou partnerkou. A tohle všechno se schumelilo během několika málo týdnů. Obdobně turbulentní období už asi těžko kdy zažiju.

Ale pěkně popořadě. Škola už nebyla pro mě vlastně ničím, opravdu jen tím prostředkem být stále student a paralelně se vedle školy tak nějak dál seberealizovat, proto nebylo s podivem, že jsem se na ní zanedlouho vybodl úplně. V té době jsem dostal nabídku vést startupový časopis pro studenty distribuovaný po celé republice z pozice šéfredaktora. Tomu nešlo říct ne. A navíc to všechno krásně na sebe navázalo. S přítelkyní už to bylo, aspoň z mého pohledu, jaksi vyčpělé a nebylo moc důvodů v tom dále pokračovat a dál jí nechat se trápit. Navíc do toho se objevila femme fatale. A opět to na sebe krásně navázalo.

Přítelkyně se odstěhovala k sestře na byt a já přebýval střídavě v původním bytě a v Praze u nové partnerky. V Praze jsem zároveň docházel do redakce, byť mnoho práce se dalo dělat z domova, což mi naprosto vyhovovalo. Ale to už jsme na začátku roku 2014, kdy pro mě začalo nejšťastnější a rok trvající období v životě. A jak to bývá. Stojí za tím žena. A ne ledajaká. Opravdu jsem našel to, co jsem vždy hledal. Aktivní, pracovitou, zkušenou, energickou, extrovertní, velmi atraktivní, inteligentní (ne dívku), ale silnou (povahově 🙂 ) ženu na velmi vysoké osobnostní a společenské úrovni. Prostě dokonalou ženu. Navíc jsme znali mnoho let, jen jsme se za tu dobu potkali snad všehovšudy dvakrát nebo třikrát. Jejími slovy lze to vzájemné porozumění a splynutí shrnout: „Sedli jsme si jak prdel na hrnec!“ Dokázali jsme si dlouhé hodiny povídat o úplně všem, fyzicky se přitahovali a ty chvíle, které jsme trávili společně, byly to nejlepší, co jsem v životě zažil a do dneška si toho všeho neskutečně vážím.

V té době jsem se nedokázal vžít do muk, které musela prožívat má předchozí přítelkyně. Nyní to už dokážu … o tom však později. Navíc se jí začal rozplývat plán o létu v Americe, neboť je té nátury, že sama by tam rozhodně nejela, proto se rozhodla to celé stornovat. A mě to bylo jedno. Takovej blbec jsem byl. Avšak nastal u ní další obrat, za který jsem pak byl moc rád. Našla si parťačku, hecla se a do programu se vrátila. Nemožné se stalo skutečností a bylo to tak dobře.

Na začátku roku 2014 jsem se také cvičně přihlásil ke konkurzu na stewarda k jedné letecké společnosti. Když jsem dorazil na místo v džínách a svetru a viděl všechny ty načesané blondýny na patnácti centimetrových šteklech, které se předháněly, kde už v zahraničí pracovaly, jaké všechny umí jazyky a rozdávaly zářivé úsměvy na všechny strany, řekl jsem si, že tady jsem asi špatně. I kluci byli oděni převážně v oblecích. Prý nás tam takhle bylo téměř dvě stě. Abych to zkrátil. Šel jsem tam jen ze zvědavosti a zkusit si, zda vůbec projdu prvním kolem. Prošel jsem všemi koly! Prý jsem dobře zvládl řešit nácviky stresových situací a zachovával chladnou hlavu při řešení všech ostatních úkolů. Práci nás dostalo z těch dvou set dvanáct. Všem nám gratulovali, ale to ještě nevěděli, že se za chvíli dozví, že jsem si to byl jen zkusit a práci jsem s díky odmítl 🙂 Pamatuju si, jak mi přítelkyně (ta nová) se smíchem telefonuje: „Já se z tebe poseru :D“.

Aspoň ale vím, že na to mám a když se někdy budu hlásit třeba k jiné společnosti, vím už, co tohle assessment center výběrové řízení zhruba, obnáší.

V zimě a na jaře 2014 jsem hlavně pracoval na rozjíždějícím se časopisu Brainstorm Magazine a práce mě opravdu bavila. Vést několik členů redakce a vlastně spoluudávat (byli jsme na to dva) směr celého časopisu, do toho dál psát články a rozhovory, vymýšlet skladbu stránek, grafickou podobu, vést webové stránky a sociální sítě magazínu, rozdávat práci a pak za ní zodpovídat. Ten pocit, když napíšete první editorial a ten pak vyjde a čte si ho několik tisíc lidí, je k nezaplacení. Prostě jsem se našel a vystoupil z vlastního stínu. K tomu životní láska a život v Praze, ke které jsem už dlouho inklinoval. Nebylo nic, co by se dalo pojmout jako něco víc.

I novou přítelkyni jsem zasvětil do možnosti jet v létě pracovat do USA. Netrvalo dlouho a oba jsme byli v programu a začali se pomalu chystat na léto v Texasu na bazénu jako plavčíci. Zajímavá situace nastala, když se obě potkaly na třídenním plavčickém kurzu. Tehdy mi to nepřišlo, ale neumím si představit ten frustrující pocit, který musela předchozí partnerka prožívat.

V Praze jsem našel způsob života, který mi do té doby chyběl. Jasně, Plzeň je skvělé město, které velmi dobře znám a mám rád, které navíc rok od roku jde, co se úrovně života, nahoru, ale to genius loci má Praha.

Trávili jsme spolu spoustu času v centru, ukazovala mi město, mnohokrát zašli na Náplavku, od které jsme bydleli pár metrů, prostě to bylo skvělé období, kdy jsem poznal naše hlavní město a jeho možnosti. Víkendy jsme trávili společně „u nás na Západě“ a tímhle tempem se začalo pomalu blížit kýžené léto a náš odjezd do Texasu.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s