7/21 Work and Travel 2013 – Cestování (část třetí)

DC1Přestože se v květnu zdálo, že září je v nedohlednu, všechno tam uteklo takovým způsobem, že najednou to září prostě přišlo a nastala druhá část programu Work and Travel, čili cestování. Už od začátku srpna jsme byli s přítelkyní, mým nejlepším kamarádem Tomášem a jeho přítelkyní domluveni, že za mnou přiletí a budeme cestovat takto ve čtyřech. A tak se i stalo. 4. září přijeli. Druhý den jsme celý strávili v DC a o den později už přes Atlantu letěli do Miami. No, popravdě jsem se do toho města hodně těšil na základě toho, jakou má to místo kolem sebe nepsanou auru jakéhosi luxusu, zábavy. Nemůžu říct, že bych byl zklamán, ale těch pět dní, které jsme tam pobyli, mě opravdu nepřesvědčily. Prostě taková hezčí Itálie. Vlny žádný, pláž obyčejná a zbytek jako všude jinde v USA. Věřím, že však, že lidem mající rádi kýč a nebo těm plážovým typům to tu může svědčit.

Dali jsme si trip na Key West, na němž byla zajímavá asi snad jen ta cesta přes mnoho a mnoho mostů různých délek a tvarů až na nejjižnější bod pevninské části Spojených Států. „Slavná“ česká modelka Partyšová prý jezdí do Fort Lauderdale, tak jsme si tam zajeli také a jako bychom přejeli z Itálie do Španělska.

IMG_1071

Začal jsem se proto docela těšit na mnou vyhlédnutou pláž tři hodiny severně od Miami – Daytona Beach, kde měly podle prognóz být konečně pořádné vlny… a taky že byly. Skákat do dvoumetrových vlny, podplavávat je a nebo si jimi nechávat odnést na pláž, to bylo to, co mě na zdejším oceánu zaujalo nejvíc. Druhý den jsme i zkoušeli surfovat, ale kleknout si na prkno, natož se na ně postavit byl úkol nesplnitelný. Ale aspoň jsme si to vyzkoušeli.
IMG_1970

Další štací bylo Orlando. Prý město zábavy. Zábava by tu byla, ale to mi nesmělo být čtyřiadvacet. Kdyby mi bylo třeba sedmnáct, asi by mě ty parky oslovily víc. Tak jsme s Tomášem vyrazili do místního největšího aqvaparku, kde jsme si to udělali po svém a docela se i bavili. Holky mezitím pobyly celý den ve velkém outletovém mallu. O další dva dny jsme se vrátili do Miami, odkud jsme pak další den hned z rána letěli do New Yorku.

Cesta z letiště JFK na hotel už sama o sobě byla asi tím největším dobrodružstvím z celého pobytu v NYC. Dostat se letištním vlakem na metro a pak metrem na 42th Street na Port Authority Terminal se zdála už tak být náročná, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká dál. Na tomhle obrovském podzemním autobusovém terminálu nějak najít to správný podlaží a pak tu správnou pokladnu a nakonec i tu správnou frontu na bus. No, nenašli jsme ani jedno! Všude nám tvrdili něco jiného a tak zjištění, že cestování mezi Manhattanem a New Jersey, kde jsme měli zamluvený hotel, nebude fakt nijak snadný. Nakonec jsme do nějakého toho busu, který měl potenciálně tím směrem jet, vlezli. pizzaPo cestě jsem se dal do řeči s nějakou slečnou a ta tvrdila, že máme po cestě přestoupit. Inu, dali jsme na její rady, ale ouha, chyba lávky, ten původní bus tím směrem asi jel a ten, o němž tvrdila, že je ten správný, jede úúúúplně někam jinam. Tak jsme se svezli jeden stop, vystoupili a podél dálnice se všemi kufry došli do hotelu nějaký ten kilometr a půl pěšky. No, musel na nás být fakt zajímavý pohled.

V New Yorku jsme byli naprosto klasičtí turisti. Přesně ti, na které v Praze nadáváme! 🙂 Jen s dvěma malými rozdíly. Vlastně jedním a půl. Ten první-celý je ten, že jsme se nevydali na Liberty Island, protože to stojí zbytečně moc love a hlavně, pokud nemáš lupen do sochy koupený i půl roku dopředu, máš smolíka. Využili jsme tedy tip předávaný českými plavčíky z generace na generaci a jeli pěkně zadarvínko ferrym z Manhattanu na Staten Islands v bezprostřední blízkosti Sochy Svobody a ostrova.
topofTen poloviční rozdíl spočívá v návštěvě vyhlídky na mrakodrapu. Tomáš s Eliškou se vydali na Empire State Building, zatímco přítelkyně se mnou jsme šli na Top of the Rock na Rockefeller Center o pár bloků vedle. Ptáte se, proč jsme nešli na ESB? Ze zkušeností mnoha lidí, plavčíků i cestovatelů jsem věděl, že „náš“ mrakodrap je levnější, chodí na něj míň lidí, ale hlavně je z něj podstatně lepší výhled. Je vidět v celé kráse právě ESB a celý Central Park, který z ESB vidět není. Takže, až někdy navštívíte NYC, jděte na RC, protože za ten pocit být na ESB asi o nějakých sedm pater výš, ale s horším výhledem, více lidmi a vyšší cenou, za to nestojí.

groundzeroVtipný byl taky vstup na památník po největším inside jobu v dějinách – Ground Zero po newyorských dvojčatech. Všude vysoké ploty, spousta strážníků, kamery a přístup přes detektory a rámy. Měl jsem v batohu pěkně placatku se slivovicí, nu a pan neúplatný mi donutil ten drahocenný obsah poslat do nějakého dřezu. Ale i tak jsem si kousek přihnul, přeci to nevyleju celý 😀 .

Odtud jsme vyrazili na již zmíněnou Sochu Svobody, tedy cestu kolem ostrova, ale o tom už jste četli 🙂 . Ale hádejte, co jsem si nemohl nechat ujít..ano a správně. Hard Rock Café na Times Square. taxisOn ten New York by byl na hrozně dlouhé vyprávění a navíc je to už více jak dva roky a celkově mi to dost splývá dohromady s návštěvou o rok později, která tu předloňskou docela dost kopírovala a nerad bych tady teď fabuloval a tím vás mystifikoval.

Mám ale jednu dost nepříjemnou vzpomínku, která mi ten zážitek z návštěvy NYC trochu kazí. Při cestě na Wall Street jsme se zastavili v jedné italské restauraci na večeři. Když jsme odešli, tak jsem si po nějakých deseti, patnácti minutách vzpomněl, že jsem tam na stole zapomněl RayBany, které jsem si v létě koupil. Takže následoval sprint zpátky. Ptám se obsluhy, zda ty brýle neviděli. Týpek říká, že jeho šéf je odnesl dozadu. Uff, to se mi ulevilo. Než přišel, potvrzuje mi tu informaci jeden pár v důchodovém věku. Přichází šéf a říká, že žádný brýle nevzal. Aha, tak tady je něco špatně. Žádné vyjednávání nepomáhá, ani přímluva stařečků není k ničemu. Prostě je ten hajzl taliánskej ukradl a před svědky sprostě zapírá…neuvěřitelný 😦

Vzpomínám si, že poslední večer už jsme neměli ubytování, neboť náš trip pokračoval nočním busem do Philadelphie. A tak jsme ráno nechali kufry v nějaký „odložárně“ a dali si to město naposled. Večer jsme zjistili, že přítelkyni se rozbil kufr a tak jsme řešili, co s tím. Napadlo mě koupit dlouhý pásek v 21Century nebo Macys, ale tak dlouhý jsme nikde nenašel. Nu což, zaběhl jsem do CVS pro izolepu.

appleV noci jsme jsme se ještě zašli podívat k Apple Store na 5th Avenue na tu nekonečnou frontu na nový iPhone (tehdy šlo tuším o 5S). Oni už tam vlastně kempovali čtyři nebo pět dní předtím, když jsme do NYC přijeli a teď nastal jejich velký den. Na jednu stranu tohle nechápu, protože si ten telefon můžu jít koupit o dva dny déle úplně v klidu po cestě z práce, ale na druhou stranu rozumím té potřebě těch nadšenců být u toho jako první.

Pak už jsme se ale jali na cestu do středního Manhattanu, odkud měl jet za pár hodin náš bus. Nicméně to pořád bylo „až za pár hodin“ a courat po městě už se nám s těmi všemi kufry nechtělo a sedět na Times Square koneckonců také ne, ustlali jsme si na zemi v Penn Station. Poté se přesunuli na stanoviště Megabusu, odkud jsme vyjeli někdy v noci směr Philly.

Tam jsme dorazili někdy brzo ráno, ale jelikož jsme byli tou dobou vzhůru (dvě hodiny spánku v buse se fakt nepočítají), směřovaly naše kroky hned do hotelu a do postele. Budík byl nastaven na třetí odpoledne. Sprcha a šlo se ven. Společně jsme se mrkli na Liberty Bell a Independence Hall a pak se naše kroky rozdělili. S přítelkyní jsme se byli kouknout na vůbec první banku v USA, která je takřka za rohem. Inu, není divu, že je tu všechno tak pohromadě, když Philly byla spoustu let hlavním městem USA. rocky statuePoté jsme za pomoci velmi ochotných lidí (není ironie) zamířili k Museum of Arts, které je od osmdesátých let proslaveno hlavně filmem Rocky se Slyem. Jo a přesně tam jsou nahoře nad schodištěm otisknuté jeho boty – Conversky (podle vzorku podrážky 😀 ) Samozřejmě, že jsem si ty schody vyběhl a nahoře zaskákal, bez toho by tahle návštěva nebyla kompletní! Cestou zpátky na hotel zase Hard Rock Café, jak jinak. Musím říct, že Philly na mě udělala na za to odpoledne a večer obrovský dojem. Jistě to je dané tím, že jsem neměl možnost město prozkoumat více a narazili jsme jsme jen na pohodové lidi, ale tak nějak hodně kladně se mi to město zapsalo do paměti.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s