3/21 Na Olympiádě v Londýně 2012

IMG_1967Ten necelý měsíc, který jsem v Londýně po čas olympiády pobyl, byl vlastně první zahraniční pracovní zkušeností. A hned zkušeností takového významu. Z těch mnoha desítek dobrovolníků, kteří jsme se podíleli zejména na chodu Českého domu, vytvořilo jednu naprosto úžasnou partu. Byli jsme prostě na stejné vlně. V nádherném městě (právě z tohohle období je Londýn mým nejoblíbenějším městem na světě), s láskou ke sportu, s hrdostí na české sportovce a českou vlast.
Hromadně jsme slavili každou medaili některého z našich reprezentantů, mnohdy i právě s nimi, když se vrátili ze sportoviště. Ta atmosféra a nálada byla naprosto neopakovatelná. Podávali jsme si dveře s předními politiky, největšími hvězdami českého sportu i kultury a všichni jsme tam byli jako jedna rodina.

Zelezny interviewZkusil jsem si zde, jaké to je fungovat ve špičkovém novinářském týmu. Někdy v půlce olympiády, těsně před začátkem atletické části, se mi podařilo udělat jeden z, pro mě, nejvýznamnějších rozhovorů, s člověkem, jehož si nesmírně vážím – Janem Železným. Na to, co všechno dokázal, je stále nesmírně skromný. Tak by to mělo být se všemi lidmi a nemusí se jen jednat o významné sportovce nebo umělce. Všímám si hodně toho, že lidé, kteří něco ve svém životě dokázali, zvládli se vyhrabat z průměru nebo podprůměru, jsou ve většině případů mnohem skromnějšími, přejícími a přátelštějšími lidmi. Naproti nim stojí pak lidi s maloměšťáckým myšlením, kteří nic moc nedokázali, myslí si, že jim patří svět a právě lidmi, kteří je převýšili, neskutečně pohrdají a i přestože se dokážou tvářit jako kamarádi, za rohem už zase jen plivou, nepřejí a pomlouvají. Mnoho takových povrchních lidí, kteří nikdy nevystoupili ze své komfortní zóny, nevytáhli paty z rodné hroudy a hlavu ze zadku, bohužel znám 😦 .
IMG_1959Zpátky ale k olympiádě, tomu největšímu sportovnímu svátku světa! Ta atmosféra, která se linula napříč ulicemi, byla nepopsatelná. Angláni to prostě uměli zařídit. Navíc, o Londýnu je známo, že je deštivým a depresivním městem. Když jsem tam byl na jaře 2008 poprvé, celou dobu pršelo, ale po čas OH byl deštivý je jeden jediný den! Škoda, že to byl zrovna den, kdy jsme s celou velkou partou šli na Wimbledon na olympijské zápasy v tenise. Ale i tak jsme si to užili.

DSC_0045 (2)Nejtradičnější pokrm wimbledonských kurtů jahody se šlehačkou nesměl chybět! Zkoukli jsme vítězství dua Hradecká – Hlaváčková, zápas Tsongy s Roanickem a pak se přesunuli s celým ansáblem na kurt, kde chystala čtyřhra Berdycha se Štěpánkem proti nějakým Brazilcům. No, několikrát nás musel rozhodčí z empajru okřiknout, protože jsme místy i docela kotlili a to se v tomhle gentlemanském sportu bílých límečků moc nenosí 🙂tenis

Zmáknul jsem ještě se podílet na videorozhovoru se Sergejem Bubkou. Byl jsem vyzván, abych si s ním na kameru popovídal, ale jak už jsem zmínil dříve, moje angličtina byla v té době tragiš, takže jsem byl nakonec rád, že to vzal kolega Vláďa Vokál a já to mohl točit 🙂 . Zato zajímavý byl rozhovor s Kryštofem Michalem, toho času ještě frontonem Support Lesbiens. Týpek mi v první vteřině povídá, ať mu tykám a že ten rozhovor spácháme v restauraci, a ať jdu s ním. Ok, zašli jsme do nejbližšího kebabistánu, koupil mi chálku a colu a dobře jsme si pokecali. Jak říkám, teapack, pohodář.

Se Zdeni LondynNebyl bych to já, abych neměl to obrovské nutkání se s někým podělit o to, co zažívám. To rčení, že sdílená radost je násobná, je opravdu pravdivé!

Začal jsem proto přemlouvat přítelkyni, aby za mnou vyrazila. Stálo mě to hodně úsilí, ale nakonec dorazila. Pamatuju si do dneška, jakou mám radost, když jsem jí vítal na Lutonu na letišti a úplně se tetelil, že na tu radost už tu nebudu sám – co se blízkých lidí týče, neboť lidí bylo kolem mraky a nuda nebyla ani vteřinu. Aby měla celý pobyt levnější, pamatuju si, jak jsem nechodil na obědy a schovával pro ni stravenky, které jsme dostávali a vydyndával od holek na recepci denní lístky na dopravu. Prostě jsem chtěl, aby si to pořádně užila, nemusela otáčet každou libru, a když se na to dívám zpětně, můžu s čistým svědomím říct, že se to podařilo.

Camden TownVe volných chvílích, které jsem získal i díky různě zpřeházeným službám (ještě mnohokrát děkuju Petře), jsme prošli snad všechno, co v Londýně je. Britské muzeum, celé centrum, Tower, Tower Bridge, Picadilly Circus, Trafalgar a přilehlé oblasti, Shard, Qatar Olympic House a hlavně Camden Town, kterým skvěle provedla youtuberka Nicol – viz video v odkazu. Tam jsem prostě musel, dokonalý místo! Samozřejmě nesměl chybět Primark, který si přítelkyně určila jako jednu priorit, když už tam bude 🙂

Jednoho krásného dne, kdy se mi podařilo si zařídit celodenní volno a ukecal jsem Hanču s Mírou, u kterých jsem v Borehamwoodu bydlel, abychom vyrazili do Manchesteru. Avšak ne jen tak do města, nýbrž na posvátné místo! Od roku 2001 jsem velkým fanouškem Manchesteru United a ta příležitost být v Anglii a přibližně tři hodiny od Manchesteru přímo vybízela k návštěvě svatostánku zvaného Old Trafford.

DSC_0045Byl to neskutečný zážitek, byť se jednalo jen o prohlídku stadionu a žádný zápas se nehrál. Tenhle sen si ale určitě splním, to si můžu zaručit! I samotný stadion na mě udělal veliký dojem, ten obrovský prostor, procházet šatnami, sednou si na místo, kde už léta sedí Wayne Rooney nebo Ryan Giggs. Samozřejmě jsem si musel něco odvézt i s fanshopu, takže od té doby nosím docela pravidelně kravatu s logem United 🙂 .

ZpíváníčkoBlížil se konec olympiády a hlavně poslední večer, kdy na olympijském stadionu probíhal závěrečný ceremoniál, jsme se sešli naprosto všichni ve VIP salónku (spíš sále), abychom dorazili všechno, co se v průběhu OH nestačilo vypít. A 115 dobrovolníků si se vším tím pivem, šampaňským, tvrdým alkoholem poradilo jako nic. Zpívali jsme u klavíru písně Divadla Semafor, drželi se kolem ramen a všem nám předzpívávala paní Věra Čáslavská, která nám na konci se slzou v oku řekla, že je šťastná, že tento neopakovatelný večírek mohla prožít s námi a že je ráda, že se kvůli nám vzdala účasti na závěrečném ceremoniálu. Musím říct, že tohle byl jeden z mých nejlepších večer v životě. Ta nostalgie, hrdost, nadšení, přátelství, společný zájem v jednom koktejlu a na závěr hromadně zazpívaná česká hymna.

Jsem také moc rád, že s mnohými zůstáváme i nadále v kontaktu a to přátelství, které tam za ty tři týdny vzniklo, čas neodnesl.

Také jsem tehdy na FB založil skupinu, kam jsem dával postřehy a příspěvky z dění v Londýně.

2 komentáře: „3/21 Na Olympiádě v Londýně 2012

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s