1/21 Once upon a time…

writingPsaní je činnost, která mě hodně baví a myslím, že snad, v rámci nějakých možností, i docela jde. Už na základce a pak i na střední škole byly, světe div se, slohovky činností, která mi nedělala nejmenší problémy a na něž se jsem se těšil.

Když v roce 2001 vyšla hra Mafie:The City of Lost Heaven, hned po jejím dohrání jsem si jen tak „do šuplíku“ začal psát filmový scénář na motivy právě téhle hry. Internet, kde bych vyhledal informace, jsme v té době měli jen vytáčený na hodinu denně, půl hoďky já a půl hoďky brácha a nedej bože, když chtěl někdo telefonovat z pevné linky, takže jsem si v knihovně půjčoval knížky, kde jsem studoval to, jak takový scénář psát. Pojmy PC jako polocelek nebo VD jako velký detail jsem měl docela rychle zmáknuté.

Ještě, než byl natočen film Rock Podvraťáků, napsal jsem také krátký scénář k filmu, kde se z malé garážové kapely stane hvězda, ale pak mi tohle téma Tomáš Vorel vyfouknul 🙂 To ale jen tak na úvod.

Kdy jsem psaní začal brát trochu vážně

Po maturitě na stavební škole v roce 2009 jsem za žádnou cenu nechtěl jít na VŠ, ale chtěl jsem se zapojit „do systému“. Jistě to znáte, když někdo, komu je čerstvě dvacet chce mít hned auto a peníze na zábavu. I já jsem byl takovej. Ale sežeň práci, kort ve stavebnictví, které bylo po „krizi“ v roce 2008 o 80% dole a všichni ty rozpočtáře, přípraváře, projektanty jen propouštěli. No, tak co mi zbývalo. Zůstal jsem zašitý za pár korun v jednom malém baru u nás na vsi a tak nějak paběrkoval.

DSC01563

Byl to, tuším, únor nebo březen 2010, kdy jsem měl právě v tomhle bárku notebook a jen tak z nudy, jelikož odpoledne tam fakt nikdo nebyl, napsal svůj první článek na úplně vymyšlené téma. Mělo to asi 15 řádek ve Wordu a já ho pokládal za majstrštyk minimálně okresní úrovně.  Inu, poslal jsem tenhle článek šéfredaktorovi místního Deníku, Vašku Tauerovi, s tím, že bych se rád ucházel o práci redaktora Domažlického Deníku, byť nikde žádný inzerát na tuto pozici vyvěšen nebyl. Prostě hlavou proti zdi – celej já. Byl jsem pozván, nicméně z pochopitelných důvodů nepřijat. Vašek mi ale nabídl spolupráci formou dopisování. Začal jsem tedy od dubna 2010 týden, co týden psát články o fotbalových zápasech na našem okrese. Ta radost, když jsem poprvé uviděl svůj článek v novinách – k nezaplacení. Vašku věřím, že se za užití Tvého jména zlobit nebudeš, neboť Ti musím tady přede všemi poděkovat, že právě díky Tobě a té možnosti dopisovat pro Deník, kterou si mi tehdy dal, jsem přičichl k novinařině a zjistil jsem, že právě žurnalistika a publikační činnost je to, co mě baví a naplňuje.

DSC_0639
I takhle nějak vypadaly moje začátky. Pamatuju si, jak jednou za mnou přišel po podobným textu korektor a povídá mi: „Aleši, vy jste včera flámoval, co?“ 🙂

Články o fotbale jsem začal postupně doplňovat i články o běžeckých závodech, plavání a někdy přidal i texty o kulturním a společenském dění. Ve stejnou dobu jsem nechal bar barem a „povýšil“ do stavu zedníka. Možná se budete smát, ale těch sedm nebo osm měsíců, kdy jsem denně vstával v pět a chodil v hicu i mrazu s makáčema na stavby mi neskutečně dali. Ani ne tak peněz, ale toho, že právě řemeslo, což zednická práce je, má opravdu zlaté dno. Taky od té doby koukám na všechny řemeslníky, ať to jsou právě zedníci, pokrývači, instalatéři, truhláři s velkým respektem a uznáním. Během té doby jsem víkend co víkend jezdil pořád po okrese a smolil jeden článek za druhým. Pracoval prostě na sobě.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s