0/21 V historii lidstva nebyla vhodnější doba

V následujících jednadvaceti článcích vám snad dosti zevrubně popíšu svou cestu, jež jsem ušel za posledních cca 5 let. Zjistíte, jak jsem se dostal k novinařině, jakými všemi pracemi, pozicemi i zkušenostmi jsem zatím prošel a jak jsem se nakonec dostal do Kanady, odkud píšu a budu psát tento blog. 

Velice rád bych poděkoval všem těm, kteří mě za tu celou dobu podporovali a bez jejichž přispění bych se nikdy nedostal tam, kam jsem se všude dostal. Nikdy bych nepotkal lidi, kteří mi ukázali další cestu, kteří mě inspirovali a díky kterým jsem se mohl a nadále mohu posouvat dál.

„Nikdy jsem nedopustil, aby škola stála v cestě mému vzdělání“ Mark Twain

Nejsem typ člověk, který jen čeká, co ho čeká. Jsem ten typ, který chce objevovat a poznávat, neboť uznávám staré dobré přísloví, že člověk se učí celý život. Z článků bude patrné, že nejsem zastánce systémem nalajnované cesty, čili základka – střední – většina pak vejška – práce – práce – práce – důchod – smrt. Raději uznávám takzvanou školu života, kdy každá zkušenost i v opačném případě životní facka vydá za celý semestr. Nejsem – zatím 😀 – zastánce toho českého způsobu života honby za majetkem, penězi a strachem o místo v práci, abych zaplatil hypotéky a leasingy. Dnes je doba, která skýtá tak nepřebernou škálu možností seberealizace a poznání.

Stačí jen opustit komfortní zónu a nebýt zbytečně zhýčkaný a rozmazlený

Nebo myslíte, že pak například v pětaosmdesáti budete na smrtelném lóži vzpomínat jak jste si v pětadvaceti na sebe navalili hypotéky, přivázali se k jednomu místu a pak už jen celý život žili jako křečci v kolečku práce – peníze – platby – stres – starosti – repeat? Nebo byste raději vzpomínali, jak jste projeli svět, poznali to a tamto, žili tam a tam, máte přátele z celého světa?

Nikdy v historii lidstva nebylo snazší se prostě sebrat a vypadnout. Učit se jazyky, poznávat kultury, získávat zkušenosti nebo si vytvářet přátelství s lidmi napříč kontinenty. Jsem hrozně rád, že žiji právě v téhle době, byť uznávám, že každá doba měla něco do sebe. Neodsuzuji například socialismus v Československu, protože obrovské spoustě lidí vyhovovala ta jistota. Jistota každodenního vstávání, práce a jistota každodenního přísunu piva a tlačenky. Mnohým to bohatě stačí i v současné době.

Dneska je však doba, kdy stačí pouze sebrat trochu odvahy a tuhle komfortní zóny opustit. Minimálně v mladém (do cca 30-35 let) věku. V současné době se už tolik nekouká na to, že člověk za 4 roky vystřídal tři práce. Ano, jsou stále konzervativní lidé, kteří mají ty dogmatické návyky a nazývají tyto lidi fluktuanty, ale kašlat na ně, je lepší jít si za svým cílem a snem, než být oportunista a koukat na to, kdo si o mě co myslí a nebo říká.

Práce byla, je a bude vždycky. Zvlášť pro toho, kdo chce a je jedno zda je to v Čechách, Německu, Kanadě, Austrálii nebo Tanzánii. Je jedno zda člověk dělá v hospodě, uklízeče nebo vrcholového manažera. Jsme všichni jen lidi, tak se podle toho chovejme 🙂

Jde jen o to včas pochopit možnosti dnešního světa a nepropásnout je!

Vím, že se taky jednou usadím a budu mít rodinu, protože takový život nejde žít do sta let  a na stáří je potřeba nějaké to zázemí mít, ale jak jsem napsal výše, v mladém věku by byla životní chyba nevyužít možností dnešního světa.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s