Ještě, než se vůbec vydám do Panorama Mountain Village na celou zimu pracovat, trávím několik dní u známých v Calgary. První den jsem si vyčlenil na nezbytné nutnosti, aby další dny mohly být volnější a mohl jsem si je užít. 

Ráno jsem vstal po snad pěti hodinách spánku překvapivě víc, než fresh a napsal jsem první článek. Háňa mi připravila carrot cake a až vstal Petr, udělal omeletu se slaninou, do které nenápadně zakomponoval kousky zázvoru, čímž vytvořil naprosto netradiční chuť. Nemohl jsem si přát lepší a vydatnější první snídani v Kanadě. Zároveň mi nechal  vyrobit klíč, abych mohl být pánem svého času 🙂
IMG_3059Už někdy po jedenácté dopoledne jsem pak vyrazil do města zařizovat nezbytné formality, ačkoliv jsme měli s Lukášem a Bárou domluvené setkání až na jednu hodinu. Po pohledu z okna, otestování vzduchu vystrčením ruky ven a pohledem na počasí do telefonu, jsem usoudil, že tu tlustou zimní bundu fakt snesu. Nasadil super trpasličího (šmoulího) kulicha 😀 a sluneční brýle a jal se ven. Už po minutě jsem zalitoval, že tu bundu vůbec mám. Bylo sice pět pod nulou, ale slunce neskutečně pálilo. Prostě taková ta suchá zima..ale diametrálně jiná, než u nás.

Myslel jsem, že půjdu po cestě, kterou jsem si vytrasoval na Google Maps, ale už na jejím začátku, ve čtvrti Kensington, jsem si řekl, že budu improvizovat, neboť mám spoustu času a prostě toho chci vidět, co nejvíc a nadýchat se místní atmosféry. Jen samotná Kensington Rd. je úchvatná sama o sobě. Kdo jste viděl film In Bruges s Colinem Farrellem a nadýchal jste se té atmosféry v něm, tak přesně to vyzařuje ta ulice tady kousíček vedle bytu, kde má Peťa s Háňou byt. Malé kavárničky, všude usměvaví lidé, útulné shopíky s domácími výrobky a pěkně uklizeno. Zajímavá informace je, že tu bydlí Michal Frolík s Dianou Kobzanovou. Inu, holt lepší čtvrť.

IMG_3075Původní plán jít přes rušný most jsem také změnil a vydal se kousek po proudu řeky Bow River. Je to zvláštní sledovat rychle tekoucí, ne zrovna malou řeku, s naprosto průzračnou vodou, na které plavou kry ledu. Do toho skrze blankytně modrou oblohu září slunce a za řekou vidíš siluety komerčních budov a celoskleněných mrakodrapů. Pocit zdravého a přátelského města umocňuje obrovské množství pestrobarevně oblečených a technologiemi ověnčených běžců dávající si do těla na cestách a v parcích kolem řeky, mráz nemráz. Ulice navíc nejsou nikterak přeplněné auty, neboť i v tomhle počasí, kdy má v Čechách každý už měsíc zazimované kolo, jezdí zde mnoho cyklistů.

Za řekou jsem se napojil na 4th Street a dal se pomalou chůzí ve stínu kancelářských mrakodrapů i rezidenčních budov v jedné symbióze na místo setkání. Ulice jsou tu značeny stejně jako na Manhattanu v New Yorku, jen namísto Broadwaye je zde Central Street a od ní se na obě strany čísla zvyšují jen s tím rozdílem, že na jednu stranu je to SW (southwest) a na druhou SE (souteast).

IMG_3111Pět minut před jednou jsem byl na místě a čekám. Čekám deset minut. Čekám dalších deset minut. Prošel jsem i vnitřek budovy, zda Lukáš s Bárou nečekají uvnitř. Nečekali. Přišla mi však smska, kde že jsem? No a oni byli z druhé strany budovy, tedy celého bloku u bočního vchodu. Lukáš mi pak říká, že tenhle vchod se mu zdál dostatečně hlavní 😀 Uvnitř jsme u přepážky předali pasy s pracovními povoleními – tedy vízy s tím, že si jdeme pro SIN (social insurance number). Chvilku jsme počkali a pak si nás pěkně jednoho po druhé zvali do boxíků a vyřizovali jsme si tohle životně důležité číslo. Takže vedle amerického SSN (social security number) už mám i kanadské SIN, což se někdy v životě může docela hodit, neboť obě čísla mají doživotní platnost a představují podstatně snazší přístup k získání práce, než to číslo nemít vůbec.

IMG_3100Naše další kroky směřovaly do banky. Dostali jsme tip, že snad jediná pobočka, která je v Invermere (městečku vedle Panoramy, kde budeme celou zimu) je banka zvaná CIBC. Ochotně se nás ujal jakýsi Asiat, zavedl nás všechny k sobě do kanceláře a velmi mile nám vysvětlil celý finanční a kreditní systém v Kanadě. Něco jsme pochopili, něco ne, ale to hlavní, že nám tam budou chodit peníze, že budeme moct vybírat a vkládat a že je s tím spojené internetové bankovnictví, navíc celé bez poplatků, to nám bohatě stačilo. Po asi dvou hodinách jsme byli všichni tři konečně hotovi. Zahlceni informacemi, ale hotovi. A střihli jsme si i selfie 😀

IMG_3116Říkal jsem si, že to nejhorší, potažmo nejdůležitější už máme za sebou a získání simky už bude jen formalitka. Nejprve je nutné zmínit, že zařízení nějakého tarifu či chcete-li paušálu, není v Kanadě vůbec snadná záležitost. Samotný proces je na pohodánky, ale nejdůležitější je vybrat si operátora, který v dané lokalitě, kde se hodláme zdržovat má vůbec pokrytí. Je zjevné, že Kanada je neskutečně obrovská a není proto v moci všech operátorů, aby pokryli celé území všichni, proto to má každý nějak rozdělené s tím, že ti největší, což je Telus, Rogers a Bell mají to pokrytí největší. Pod ně pak spadají další malí poskytovatelé, z nichž někteří fungují jen ve městech a za hranicí města čau, si bez signálu a nebo jedeš něco jako roaming z jiného operátora a platíš raketu.

IMG_3132Udělali jsme si tedy jakousi rešerši místního trhu a zjistili, že nejlepší bude Rogers, pod nímž funguje malý operátor zvaný Virgin. Ten má navíc zrovna promo akci na data, což pro mě bylo stěžejní. To, že dostanu unlimited volání a smsky do Číny mě fakt netrápilo. Hlavně ta data! 😀 Takže za 57 babek měsíčně je nejvýhodnější mimoměstský tarif na místním trhu. Volání po celé Kanadě bez omezení a celosvětové smsky taktéž. Ale jen 3GB dat s tím, že je to právě díky té promo akci zvednuté ze dvou giga – no super, tohle budou dobrej datovej detox, pro mě, který jsem zvyklý na LTE měsíčně sežrat k 10GB 😀 Celé zařizování navíc trvalo šíleně dlouho a tak jsme se stali svědky toho, co nám říkal Číňan v bance a to, že všechno zavírá v šest a město utichá.

IMG_3137Ano, přesně tak. Po šesté hodině večer, kdy v Praze Paládko zažívá největší nápor se tady stahují rolety a vypíná hudba. I lidí na ulici je sakra málo. V centru města třeba minutu nikoho nepotkáš. Tak jsem si řekl, že si to dám domů celý pěšky a nasaju i tu večerní atmosféru opuštěných ulic. Jak jsem psal výše, že mi kolem poledne bylo horko, tak teď jsem litoval, že nemám ještě jednu bundu. No, ale nějak to dojdu. To bych ale nesměl jít na blbou stranu. Avšak na autobusové zastávce vidím jakousi dámu čekající na svůj odvoz, oslovím jí a ptám se, jakým směrem k řece, abych se lépe zorientoval a mohl dále pokračovat. Dala se však se mnou do řeči, až zjistila, že jedu stejně jako ona do Kensingtonu. Sama od sebe mi dala lístek na autobus a nechtěla si ho za žádnou cenu nechat zaplatit. Autobus přijel záhy, nastoupili jsme a těch asi 7 minut, co to jelo jsme si povídali.

IMG_3135Vystoupil jsem o jednu zastávku dřív, protože jsem si ten Kensington chtěl vychutnat ještě za tmy. Při vystupování jsem stejně jako ostatní pasažéři řidičovi poděkoval. Tahle jejich pohostinost a přátelskost mě nikdy nepřestane bavit. Prostě se mi hrozně líbí, jak se tu lidé na sebe usmívají, pomáhají si, děkují a to jsem tu jeden den. Neskutečný rozdíl oproti Čechám, kde z většiny lidí čiší nasranost nebo při nejmenším aspoň zamračenost, čímž se to pak přenáší na ostatní a jen se ta negativní nálada rozšiřuje. Naučil jsem se už před dvěma lety při každém potkání se usmívat a říkat pozdrav ve smyslu: „Čus, tak jak je?“ No, ne každý to bere, což mě docela mrzí, protože tohle je mnohem přívětivější, přátelštější a lépe to připraví půdu pro osobnější konverzaci. Tak to taky prosím zkoušejte a vyžeňte tu zasmušilost z českých ulic. Jo a nejsem žádnej sluníčkář, to chraň Bůh 😀

Noční Kensigton mě uchvátil snad ještě víc, než ten denní. Jak to tu mají všechno krásně a hlavně decentně nasvícené. Žádná světla všech možných barev na úplně každém záhybu baráku, ale hodně vkusně, příjemně a jednobarevně ozdobené. Kavárničky plné lidí, příjemná hudba. Největší zážitek mám stejně z pohledu na hloučky lidí sedících v takřka -10°C venku  na terásce popíjejíce drinky. K jejich obraně musím ale dodat, že všechna tahle venkovní sezení jsou vybavena teplomety, které ten mráz aspoň zmírňují.

——————————————-

Tenhle článek byl napsán za pomoci plechovky piva Alexander Keith’s India Pale Ale, kanadsko-amerických vánočních koled a písní Franka Sinatry v pozadí.

Zítra (v ČR) dneska nás čeká prakticky celodenní výlet buďto do Banffu a nebo Radio Hot Springs, na čemž se musíme domluvit ještě ráno, ale už teď s jistotou vím, že obojí bude naprosto úžasný! Celý den završíme avizovaným zápasem NHL mezi Flames a Stars! 🙂

Mějte se nádherně,

z Calgary zdraví Aleš

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s