Dospat jsem nemohl. Na to, že jsem šel spát v sobotu, tedy den před odjezdem až někdy v jednu, byl jsem v šest ráno překvapivě fresh. Vyrazili jsme směr mnichovské letiště. Dal jsem nám radši rezervu, protože docela reálně hrozily přísnější bezpečnostní opatření, zvlášť v Německu. Naštěstí se to nevyplnilo, takže jsem ušetřený čas využil k přehazování věcí z jednoho kufru do druhýho. 

Přebalování

21E8E6C7-8B3C-4CFB-BA00-4B56CC74EC49E650510D-CB26-4DE9-BA48-A754DD693960Od začátku jsem si myslel, že ten velký má určitě přes povolený limit 23 kilo, ale nikde nebyla váha, abych si to ověřil, čili jsem řešení tohohle problému nechal až na letiště. Samozřejmě, že měl o takřka dvě kila víc. A carry on o kilo. Řekl jsem si, že malé zavazadlo zpravidla neváží, tak jsem se jal přehazovat těžší věci do příručního a do batohu. Naštěstí tam ještě se mnou byla máma a sestřenice, se kterými jsem jel, takže flaška Becherovky, jedna košila a jedny kalhoty putovaly zpátky do Čech s nimi. Škoda no. Naštěstí mám flašku ještě jednu 😀

362DDE35-6F82-4BA8-8360-D7D66FC2C3447B81ECDE-2B78-4697-B0EE-DE2A3E1CC2B0Na letišti jsem se potkal s Barčou, holkou která měla nezávisle naplánovaný stejný let a která bude s námi pracovat ve stejném resortu. Odbavili jsme se a chvíli po poledni v neděli 29/11 opustili z upršeného Mnichova pevninskou Evropu.

Trochu to házelo

Nad Hamburkem to docela dost házelo a i přestože už mám něco nalítno, tohle bylo fakt hodně nepříjemné. Naneštěstí jsem měl z okýnka výhled na křídlo a to jsem neměl dělat, protože to nebyl vůbec příjemný pohled na ten cirkus, co s ním ty turbulence prováděly. Po deseti minutách takové nejistoty bylo po všem. V dobrém 😀

422CAFBC-AD96-4BE3-86C9-6DC0930F8EABFEF534FE-833F-4A64-A6C2-1EC8460E925F (1)Všecko vynahradil spektakulární výhled na pobřeží Islandu. Útesy, zasněžené skály, řeky, rozeklané pobřeží, prostě něco fantastického. Jak jsme letěli kolem toho pobřeží, pořád vyhlížím Rejkjavík, kde jsme měli přistát. Před námi nějaká osvícená osada, tak si říkám, že to nemůže být hlavní město, no a bylo! 😀

950 korun bagetu? Naštěstí islandských…

Na přestupu jsem se konečně zase mohl připíchnout na wi-fi. No jo, jsem data addict, já vím 😀 Na tom malém a útulném letišti, kde bylo takřka všechno ze dřeva, jsme nečekali ani půl hoďky a otevřela se naše brána. Těšil jsem, že poletím nějakým pořádným korábem, jako loni a předloni, ale let přes oceán z Rejkjavíku do Edmontonu byl naplánovaný ve stejně malém Boingu 757 jako ten z Mnichova. No dobře, tak aspoň dostaneme najíst. To jsem se taky mýlil. Zatím jsem teda nezažil, že by při cestě přes Atlantik (v tomhle případě přes Severní ledový oceán) nebylo podáváno aspoň jedno jídlo a bar by nebyl otevřený non-stop. Žádné jídlo a k pití jen voda a džus. Jelikož jsem měl fakt ukrutnej hlad, koupil jsem si nějakou bagetu, kreditkou zaplatil a dostal účtenku s částkou 950ISK. To že to je „jen“ 8 euro jsem zjistil až později 😀

„Tyvole, vy jstě Češi?“

7954D782-952E-415C-8AB1-26D18333A7AB4F0D4C57-E4A3-42C4-890B-D53BAADB7FE4V letadle jsme už s Bárou vedle sebe neseděli, dostal jsem ale i tak naštěstí místo u okýnka vedle dvou Asiatů, kteří ale mluvili výborně anglicky, tak jsme si mohli povídat. Před startem však došlo ještě k nějaké rošádě mezi cestující a vedle Barči, na sedadle za mnou, byl najednou nějaký kluk, namísto původního seniora. Po asi hodině letu se chceme s Bárou na něčem domluvit – česky samozřejmě. No a jakmile to dořekneme, tak ten kluk povídá: „Ty vole, vy jste taky Češi?! 😀 Shodou všech náhod a okolností je Lukáš (jeho jméno) taky další, kterého Czech-us do Kanady posílá. Aby těch náhod nebylo málo, tak i on měl dělat v Panoramě s námi, ale nějak se nedomluvili a tak nakonec bude dělat jinde. Ale minimálně do Calgary letí s námi.

B945F4B2-14F3-4F0B-B7A5-4D40997F63971E64E30A-A6CE-497C-A2F3-EB5C65165F37Let byl poměrně v pohodě. Nečekal jsem teda, že IcelandAir bude taková lowcostovka, ale budiž. Ty výhledy to vynahradily. Let přes Grónsko a zamrzlý sever Kanady za to skutečně stál. Obrovské a ještě větší území nikoho, kde jsou jen řeky, skály, jezera, řeky, skály, skály, planiny, sníh, led, sníh a zase led. S blížícím se Edmontonem se začal měnit i ráz krajiny a přibývalo zemědělských území, které jsou tady stejně jako například v Texasu dělané všechny do přesných čtverců.

Imigrační „sranda“

Edmonton bylo první místo našeho kontaktu s Kanadou, proto i zde měl proběhnout celý imigrační proces. Vystáli jsme si frontu. I přestože už jsem tím procesem výslechu, předkládání papírů a doufání, že se ten úředník dobře vyspal, prošel dvakrát v USA, byl jsem i teď malinko nervózní. Dostal jsem k jednomu týpkovi, který vypadal jako hodně zkušený hipstr. Brýle s výraznými obroučky, velmi „netradiční“ setřih na patku, ale tak dokonale namazaný nějakým gelem a strašně inteligentní pohled 😀

Předložil jsem mu co chtěl, dostal razítko do pasu a myslel, že mám vyhráno. Další omyl. Byl jsem vyzván, že ještě musím do nějakého officu, kde teprve posoudí, zda ta víza dostanu nebo ne. Ahaaaa. K tomu tu byla další malá nepříjemnost. V Mnichově nám u přepážky s naprostou jistotou tvrdili, že kufry s námi letí až do cílové destinace, tedy Calgary. A najednou na páse za imigrační kontrolou si to vesele jezdí naše kufry. Tak jsme to naložili na takový ten vozíček jak znáte z Harry Pottera – nástupiště 9 a 3/4 a šli hledat ten office.

32729E79-8F67-47D4-B2EC-7FD29DD1814B411E1632-565E-49B6-9BD5-5463E8F78A6ATam bylo asi deset podobně starých lidí před námi a u okýnka jedna jediná úřednice. Při pohledu na hodiny a boarding pass jsme zjistili, že nám to letí asi 45 minut, my musíme projít tímhle procesem a ještě znovu odbavit kufry. Zjevná mission impossible. S Lukášem jsme teda šli ke frontě a všechny ukecali, aby nás pustili před sebe. Povedlo se. Byli jsme za chvíli na řadě. V tom přišel ten stejný celní úředník, u kterého jsem byl před chvílí na vstupní kontrole, ano ten hipstr.

Nejprve šel Lukáš, který byl nejméně připravený. Všechny důležité dokumenty měl postrkané a různě zmačkané po kapsách, tak abychom mu prý nenastavili laťku, neboť my to měli všechno nachystaný úhledně v obálkách. Lukáš byl podušen asi 10 minut a i přesto, že jsme čekali v docela uctivé vzdálenosti, slyšeli jsme celý rozhovor. Dostával otázky typu jestli měl někdy nějaké problémy se zákonem. Asi se snažil zavtipkovat, což úředník úplně nevzal a tak ho dusil dál. V diskuzi se dostali do nějakého bodu, kdy úředník Lukášovi povídá: „Ty mi teď lžeš? Takhle blízko od získání víz?? Myslím, že by se v něm krve nedořezal. Naštěstí se pak hooodně usmál a bylo vidět, že si z něj celou dobu jen dělal srandu.

26F6D73E-AC7C-4E29-AD15-E939473189645D34BCD4-6805-4F67-B4BF-962D03582A82Nastoupil jsem na řadu já a byl jsem pogrilován úplně stejným způsobem. Na otázku jestli jsem měl někdy nějaký problém, jsem se tak usmál a říkám, že možná někdy ve škole, abych trochu odlehčil ten tlak. Odpovědí mi bylo: „Možná? To tady není dobrá odpověď“ a úplně vážný pohled. Pak už to bylo v pohodě. Otázky, co budu dělat, kde budu bydlet, jaké mám plány, koho znám nebo zda hraju hokej. Těšil jsem se na další sympatickou nálepku, jako dávají v USA, ale dostal jsem do pasu papír A4, který mi tam ten hipstr ještě tak podivně složil, že moje cestovní knížečka ztratila v tu chvíli veškerou svou aerodinamiku 😀 Ale co, hlavně, že to platí… Barča prošla u kolegyně vedle úplně v klidu a navíc jí ten papír do pasu složila aspoň jako člověk 😀

6D1164BA-389D-4171-B1BE-3B6A9B1EC41C0FD726DB-5EF8-4C65-971D-813A54D96798Sebrali jsme všechny věci, zbývalo nám asi 10 minut a makali skrz celé letiště na odbavení. To se nám jakž takž podařilo. Zbývala asi minuta do odletu a Lukáš úplně v klidu říká: „Sleduj, to bude last call“. No nebyl. Brána byla už zavřená. Paní u přepážky říká, že už nás do letadla nepustí. No super! Naštěstí nám dala for free letenky hned na další let. Měli jsme tedy dvě a půl hoďky k dispozici. Prošli jsme si letiště a zakempili v prvním Starbucks, který jsme viděli. Mě i Lukáše to kafe (a to ho běžně nepiju) setsakramentsky nakoplo a aspoň byl čas abychom se všichni svorně nasosli k nejlepší free wifině 😀

Po těch dvou hodinách se naše brána otevřela, prošli jsme krásně dál, ale to jsme ještě nevěděli, že budeme muset přes plochu….venkem. Takže oblíct a první kontakt s pravou kanadskou zimou byl na světě 🙂 Naštosovali nás do takového malého vrtulového letadla. Takže další novinka. Dopravním vrtulákem jsem ještě neletěl. Čekal nás asi 40ti minutový let do Calgary. Ten výhled na město byl opět fantastický. Navíc letadlo letělo ze severu podél západní části města na jeho jižní část. Potom, podél jižní části jakoby na východ a pak podél východní části zpátky na sever, kde je letiště, na které se pravděpodobně nalétává z jihu. Navíc jsem seděl na levé straně u okýnka, čili jsem měl po celou dobu město jako na dlani.

E6F41A6C-3F3A-4B16-9FAF-0DCB0CDD729602DFA236-6B48-4F63-9718-1BF567921A03Po přistání jsme si šli vyzvednout kufry. Pořád sledujeme ukazatele směřující k pásům, ale najednou jsou před námi dveře a za nimi to vypadá jako východ na ulici nebo co. Tak se otáčíme a v tom se spustil alarm. Asi tam mají nějaká čidla na pohyb zpět a z reproduktoru se ozvalo, že pohyb vzad je zakázán. Alarm nepřestával houkat, tak jsme rychle brali čáru furt dál. Naštěstí ty pásy byly kousíček před námi a kufry po chvíli ukázaly. Alarm pořád řval 😀

Naložili jsme to na vozíky a dali se k východu. Já se nějak spojil s kamarády Petrem a Háňou, kteří mi nezištně poskytli v Calgary na ty čtyři noci přístřeší a Lukáš s Barčou se vydali do svých zabookovaných hostelů.

Na Petra s Hankou jsem čekal chvilku venku. Pozoroval jsem lidi kolem. Na to, že bylo něco pod nulou, byli tam tací, jenž se pravděpodobně vrátili z hooodně teplých končin, neboť žabky, kraťasy a tílko na konci listopadu si Kanadě na sebe může vzít jen blázen. Po chvíli přijeli. Naložili jsme veškerou mou bagáž do auta a vydali se na byt. Byt se nachází ve čtvrti zvané Kensington a je to fakt čtvrthodinky chůze od downtownu, tedy úplného centra města. Po cestě jsem zahlédl Subway a jelikož jsem ho už přes rok neměl, musel jsem ho teď mít! 😀

Večer jsme si dali pivko a dobrý dvě hoďky kecali v obýváku.

Dneska mě čeká zařizování bankovního účtu, simky a SIN (social insurance number), tedy čisla, které je naprosto nezbytné k práci a pobytu v Kanadě. Něco mezi rodným číslem, číslem pasu a občanky v jednom.

Těšte na další článek, kde to všechno zevrubně popíšu. Hlavně pak v úterý večer jdeme na zápas NHL mezi místními Calgary Flames a Dallas Stars! Lets go Flames! To se to pak bude psát samo 🙂

Mějte hezký den, ze slunečného Calgary zdraví Aleš! 🙂

2 komentáře: „Stanuli jsme na kanadské půdě a ta víza dostali!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s