Dneska začnu předchozím večerem a vlastně navážu přesně tam kde skončil předchozí článek, na jehož konci jsem se zmínil, že hned po dopsání pádím na sraz Čechů a Slováků žijících v Calgary. Večírek proběhl v poklidu a aspoň se šlo zavčasu spát. Zato dnešek (3/12) stál fakt za to. 

85D32CD1-CD96-4505-8F0D-7F36B6D3DBD481C667BD-5234-47FD-BA56-7F820C3E53ECVe středu večer jsem dorazil do vybraného klubu nebo chcete-li baru, který se nacházel na půli cesty mezi bytem a downtownem, takže nějakých osm minut příjemné chůze. Uvnitř už bylo ve dvou velkých boxech a u přilehlých stolů řekněme kolem třiceti českých a slovenských rodáků. Přisedl jsem si ke stolu, kde už byla Hanča s dalšími známými. U stolu jsem byl s Hančou vlastně jediný, kdo je tam na Working Holiday, zbývající již v Kanadě žijí spoustu let a nebo tam byli i tací, jež mají jakýsi mezistupeň mezi WH a trvalým pobytem a rozhodně nevypadali, že by se chtěli vracet do Čech.

Hlavní diskuzi jsme vedli s Robertem – Slovákem, který do Kanady emigroval ještě před revolucí a Tomášem, který v Calgary studuje na univerzitě. Vedle byznysu a možnostech získání trvalého pobytu se naše řeč nakonec stočila k politice a stávajícímu neutěšenému stavu v Evropě, což je asi nejhlavnější důvod proč většina Čechů a Slováků zrovna dvakrát netouží se do toho bordelu vracet 😦

BFD2F286-6669-423A-B884-5058E4E389B6883781CF-CD25-4F2D-ABB7-46FCBECD209AAbychom nebyli tak vážní a negativističtí, rozhodli jsme se po nějaké době změnit lokál. Kdesi v pubu v donwtownu se nacházela partička dalších Čechů a proto padl návrh se k nim připojit. Tomáš nás naložil do auta a po krátkém bloudění centrem města, jsme dorazili do dalšího stylového baru. Škoda, že nás servírka po necelé hodině – ještě před půlnocí – bez milosti vypakovala. Tak prý půjdeme jinam. Ale pozor, tohle nejsou Čechy a žádný podnik už ve všední den prostě otevřeno nemá. Myslím, že můžu říct, že to není vůbec na škodu a docela to kvituju. Takže jsme se zase nechali pěkně odvézt domů a šlo se na kutě 🙂

Ráno jsem se dal do balení, aby mě Hanča mohla hodit na poledne na letiště, kde byl naplánovaný sraz všech, kteří máme namířeno do Panoramy. Tak a teď to začne.

Říkáme si, že bychom mohli vyjet někdy po jedenácté, abychom to v klídku stíhali. Než však napakujeme všechny věci do auta, přeci jen mám velký kufr, malý carry on, batoh a k tomu lyže, hůlky a vak na lyžáky, je skoro půl dvanácté. Nastupujeme do auta, avšak něco tady nehraje. Místo pro klíček k zapalování je jaksi prázdné a ční po něm jen obrovská díra. Sakra co to jako je? V tom si Hanča všímá, že nejdou pořádně zavřít dveře, protože jsou nahoře nějaké vyhnuté. A v tý chvíli s hrůzou zjišťujeme, že se do toho auta někdo v noci dobýval, zřejmě za účelem jej ukrást. Navíc kolem prostoru k zapalování jsou stopy zaschlé krve, takže se tu zloděj musel o něco poranit. No, takže auto je nepojízdný a já mám být za 35 minut na letišti.

143D0CDB-BB3A-472F-82E2-2D4D20722E6CB0F10DB5-5B9B-46D6-82D5-7EAD48BB5497Běžím proto do nejbližšího krámku a sháním číslo na taxíka. Říkám té Číňance, že mám za 30 minut být na letišti. V tý chvíli, jako když dostane žihadlo a začne lítat po krámě a shánět od někoho číslo na taxi. Po malé chvilce mi jedno číslo nese. Volám tam a nechávám si poslat taxíka. Za dalších pět minut přijíždí Ind, nakládáme věci a vyrážíme. Ani není čas se pořádně rozloučit a poděkovat za ten luxusní servis, který mi Hanča s Peťou připravili, za což jim i prostřednictvím tohohle blogu, před vámi všemi, patří obrovský dík! 🙂

I přestože si to ten Indík jede úplně na pohodu, pěkně si pokecáme, přijíždíme na letiště 12:01. V hale pak nacházím další moje spolucestující s nimiž pak čekáme dalších 20 minut, než se začne něco dít. Až pak se začínáme naloďovat do velikého autobusu, kterému dělá řidiče velmi bodrý mroží muž a zřejmě ostřílený šofér. Někdy před jednou vyjíždíme.

54F344B6-3E87-4257-9E38-F01E3E2A202796C00C74-8368-4BE3-AA25-4C94E105D1FFAutobus si pomalu razí cestu řídkým provozem po stejné cestě, po níž jsme jeli dva dny zpátky do Banffu. Znovu jedeme kolem olympijského parku a znovu skrze nekonečné pastviny přímo proti stěně tyčících se velehor na dvanácté hodině. Cesta příjemně ubíhá a já se svým spolusedícím a do budoucna i spolubydlícím Ondrou rozebíráme úplně všechno. V autobuse nejsou jen Češi, ale i Australané, takže je slyšet zajímavá angličtina. Ta, na kterou se tak těším 🙂

Znovu projíždíme průsmyky kolem skal a jezer a pomalu se blížíme k Banffu. Cestou svítí ostré slunce a vytváří ve spolupráci se sněhem všude kolem nezapomenutelné scenérie.

IMG_3548

Jakmile překračujeme hranici z provincie Alberta do provincie British Columbia oznamuje nám řidič do mikrofonu: „Welcome to beautiful British Columbia.“ A má pravdu. Hory všude kole jsou skutečně přenádherné.

73F81E1F-8CF2-457C-A3F6-1ED65F4BD4C72EBB4BEE-FDC1-4617-B7D2-1484B4968F07Aby té přehlídky zase nebylo příliš, trochu se nám hory halí do mraků a už ani slunce není vidět. Kopečky záhy střídají svahy plné stromů, se kterými si dosyta pohrál vítr, neboť jim úplně chybí větve a zůstávají z nich pouze tisíce a tisíce pahýlů.

Usínám. Když se párkrát během následující hodiny probudím, zůstává okolí naší cesty naprosto konstantní – pouze les a nic jinýho. Cesta se klikatí místy prudce nahoru jindy zase prudce dolů. Občas si říkám, že náš řidič má víc, než dobrodružnou povahu, neboť na cestě pokryté sněhem a ledem to valí z kopce dolů do zatáčky s autobusem plným lidí, jako by tam vůbec žádný sníh nebyl a ještě zrychluje ten blázen 😀 .

S přibývajícím časem a začínajícím šerem se dostáváme do městečka Radium Hot Springs, tedy místa, které je plné různých termálních koupališť a pramenů. My si však dáváme jen zastávku na benzínce na protáhnutí a k nákupu nějaké té chálky.

IMG_3567

Už je takřka tma a my vjíždíme do městečka Invermere, kde bude bydlet drtivá většina lidí, kteří budou s námi pracovat. Mně i Ondrovi se však nějakým způsobem podařilo získat místa v bytech přímo pod sjezdovkou, tedy přímo v Panorama Mountain Resort, kam právě z Invermere vede dosti dlouhá a spletitá cesta. Nevím teda jak často se tam budeme vydávat, ale budeme muset asi aspoň jednou týdně za potravou do místního supermarketu.

Po příjezdu jsme byli rozděleni do dvou domů. Náš nese jméno Monument, ten vedle Paradise a s Ondrou a Bárou jsme tu jediní Češi, potažmo Slováci. Jinak je tu sbírka národností snad z celého světa, což je úplně super. Možná se však pletu a zatím zdání klame, ale nebude dlouho trvat a budu mít podstatně jasnější přehled 😉

IMG_3572Ve společenské místnosti s krbem s fejkovým ohněm nám naše „domácí“ rozdala obálky se vším potřebným včetně vstupních karet k pokojům a bytům. Dostali jsme byt/pokoj až nahoře. S námi na patře pak jsou zatím další tři holky, z nichž jedna je z Německa, jedna ze Zélandu a jedna je Kanaďnka. Tak jsme si dali takový malý podvečerní pokec a šli si každý po svým – vybalovat a zabydlovat.

Zítra ráno vyrazíme shutlle busem do údolí pro zásoby, tak snad se těmi závějemi, co tu kolem všude jsou, nějaký ten autobus prodere.

Zdravím ze zasněžené Britské Kolumbie a kanadských hor! 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s