Člověk se podívá ráno v osm z okna a sněží. Podívá se v deset a sněží. Když jde odpoledne ven, sněží. Avizovali, že během následujících třech dnů napadne až 80 centimetrů novýho sněhu…ke stávajícímu metru 😀 

Když se člověk ráno probudí, slyší z vedlejšího pokoje jak se Flo a Eli baví francouzsky, v kuchyni Saga s kamarádkou Johannou něco řeší v Ikea řeči (čti švédsky) a skyping v rodné němčině vede Josie. Ještě, že Kiwi Elisa a Kanaďanka Quin mluví jen anglicky, byť každá s úplně jiným dialektem. No a k tomu se já s Ondrou bavíme v češtině. Když jsme pak tak nějak všichni v „obýváku“ nebo kuchyni pohromadě je samozřejmě naší společnou řečí angličtina.

IMG_3759
Epický výhled z okna

Co se angličtiny týče, pozoruju, zejména po včerejšku, kdy jsem neřekl skoro ani slovo česky, uznat, že cítím jistý progres, hlavně v porozumění. Když jsem ten předminulý týden přijel, chytal jsem tak 60 procent, což sice na pochopení toho, co chce řečník říct, bohatě stačilo, ale mně to bylo málo. Teď můžu v klidu říct, že desetidenní adaptace na místní prostředí mi to o dobrých patnáct procent zvedla, takže jsem až sám překvapenej, že to šlo tak rychle. Uvidíme, jak to půjde dál, neboť jedním z mých hlavních cílů, proč jsem tady, je možnost naučit se skutečně plynule anglicky a podstatně si rozšířit svou slovní zásobu.

Už se to začíná hýbat

Konečně taky nastaly nějaké ty oficiality. V úterý ráno, dokonce „už“ v devět, jsme museli být všichni nastoupeni v centrální budově, kde je jakási zasedačka. Jakmile jsem tam vešel a viděl ty zásoby muffinů, cookies, dalšího pečiva a kafe, tak si říkám, proč jsem si jen sežral svoje vlastní zásoby 😀 K tomu všemu ještě běžel film s dech beroucími záběry, jak si to lyžaři a snowboarďáci dávají v místních horách. Však ty filmy znáte všichni. Pak už před nás, asi 160 místních zaměstnanců (a to nás byla jen přesná půlka) chodil jeden člen místního managementu za druhým, aby nám řekli samý strašně důležitý věci. Někteří byli vtipný, někteří nudní. Z těch všech asi deseti „přednášejících“, kteří nám říkali o historii resortu, o Kanadě obecně, o bezpečnosti, o způsobech místního fungování a myšlení, si pamatuju jen dva výstupy, respektive jejich pasáže.

IMG_3819

První pasáž se týká výstupu chlapíka ze snow patrol, který až extrémně poutavým stylem vyprávěl o tom, jak při heli skiingu (back country) skončil se známým pod lavinou, o tom že mohl hýbat jen jednou rukou a doufat, že ho někdo zachrání. Ten druhý to štěstí neměl, neboť prý byl ještě metr a půl pod ním a navíc hlavou dolů. Druhá věc, která mi výrazně utkvěla v paměti je poslední přednáška postarší ženštiny na téma sexuální prevence. Na tom by nebylo nic extra zajímavého, ale všechny z letargie probralo, když vykřikla: condoms! condoms! condoms! 😀 😀 a pak dodala, že u sebe v kanceláři má dva pytle a že si můžeme kdykoliv přijít. Snad to místním, asi tři sta lidem ve věku 19-30 let, bude stačit 😀

Aniž by byla jakákoliv možnost si dát něco k jídlu, musel jsem už pomalu jít do mého nového „pracoviště“. No, docela cesta. Jelikož za celé dopoledne napadalo ne zrovna málo sněhu, nebylo snadný se na ten kopec, kde je moje hospoda, vyškrábat. Tam už pak proběhla jen seznamovačka s celým crew, kdo kdy a proč sem přišel a tak dále a tak dále. Jak jsem se později dozvěděl, budu tam jediný, kdo se bude starat o drinky pro celou hospodu, takže to bude asi dobrej nářez 😀

Vedle toho, že pracuju se spolubydlící Švédkou Sagou, se kterou se často potkávám v kuchyni a vždycky dáme dobrej pokec, tak jsem si docela dost sednul s Anglánem Tommym. I když chytat jeho liverpoolskej akcent je fakt dost výzva, ale když se soustředím a on aspoň trochu artikuluje, domluvíme se skvěle. Koneckonců, jen my dva jsme jediný chlapi na celej ansábl ženskejch 😀

Po interview, kdy nám supervisorka Monica představila její vizi fungování restaurace a po představení majitele celé restaurace, který je zároveň provozovatelem firmy RK heliskiing, jejíž kanceláře jsou součástí objektu, jsme dostali docela zápřah v podobě stěhování celé restaurace, čítajíc přenášení ne zrovna lehkých stolů a gaučů. Majitel (jehož jméno jsem v té záplavě nových obličejů, zapomněl) nám taky oficiálně představil možnost v průběhu zimy absolvovat let helikoptérou přes ty všechny hory a ledovce a zkusit si tak zadarmo heli skiing. Už jsem to tuhle psal, ale zopakuju to ještě jednou: „Sakra, tohle prostě chci!“ A pokud se tam nezabiju, předpokládám, že to může být jeden z největších zážitků na celý život! Už i s přihlédnutím k tomu, že tenhle jeden výlet tady stojí 1500 doláčů na hlavu, což je sakra balík.

Když jsme přestěhovali celou hospodu zprava doleva a rozmístili stoly podle mapy na svá místa, dostali jsme s Tommym hrabla na sníh. Tom to viděl poprvé v životě 😀 V Liverpoolu totiž, podle jeho slov, nikdy nesněží a dali jsme se do práce. Jelikož bylo lehce nad nulou, byl sníh dost mokrý a tak jsme si tu půl hodinku pěkně mákli a Tom, na to, že je mu 24, z toho měl předčasný Vánoce 😀

IMG_4209

Když jsme u těch Vánoc, začínám si docela uvědomovat, že mi to české prostředí bude docela chybět. Víte, ono mít Vánoce na sněhu bude docela velkej nezvyk 😀 K tomu jsme navíc vyznavatel klasických českých zvyků (Ježíšek vs Santa, Valentýn vs 1.Máj, Helloween vs Dušičky), takže i to penzum Santů, co se v Čechách objevuje, mi leze krkem, takže tady si to fakt užiju 😀

LEFD0418Tím však den ještě zdaleka nekončil. Už několik dní tu mezi lidma chodí virtuální oběžník, že večer bude movie night a free drinky. Tak proč tam nevyrazit. S Ondrou jsme si dali na čas a přišli později a v tom nejlepším. No, movie night, tak jsem si to představoval, to rozhodně nebyla. Spíš obrovská hala, chcete-li restaurace, u stěny velké plátno, kam se promítaly podobné závěry jak ráno, tedy hory, lyžování, snowboarding, freeride, heli-skiing a do toho všude mrtě lidí. Když říkám mrtě, myslím tím fakt nahuštěné prostředí a rachot jak v úlu. Oni ty free drinky na návštěvnosti skutečně dost zapracovaly. A to tu Čechů bylo jen po skrovnu 😀

Nejvtipnější na všem bylo, že o práci číšníků a hopodských obecně se staral nejvyšší management celého resortu, včetně samotného ředitele. Takže prázdné plechovky co jsme měli na stole sbírala moje manažerka a pivko mi podával marketingový ředitel 😀 Však si myslím, že oni nám to vrátí a tohle gesto nebude jen tak..ale možná pořád přemýšlím moc česky 😀 a málo po jejich a skutečně tu takhle chtějí jít bezelstně příkladem, což si myslím, že by jim mohlo být podobný, neboť vypadají, že jim na naší spokojenosti, přátelském chodu celého resortu opravdu hodně záleží a proto se tu vyhýbají nějakému předem danému „kastování“.

IMG_3838Free drinky brzy došly a další nebyly. Ještě, že je hned vedle T-Bar, takže stačilo jít asi 35 metrů a pokračovat. Celé se to navíc odehrává přímo pod sjezdovkou, tak 15 metrů od míst, kde se nastupuje na lanovku. V T-Baru už to žilo, ačkoliv tu nic free nebylo, tak jsme se partou, kterou jsme si předchozích chvílích vytvořili, rychle přidali. Naše skupina čítala několik Kanaďanů a Kanaďanek, jednoho Australana, jednoho Nora, Švéda, Švédku a mě. Je zvykem tady pít pivo z takzvaných jugů (džagů) nebo pitcherů, což je plastový kýbl asi na pět piv.

Tak jsme to tam tak nějak kupovali a popíjeli. Dozvěděl jsem se, že v Norsku i Švédsku je dost oblíbený Plzeňský Prazdroj, což mě příjemně zahřálo u srdce a ještě víc mě potěšilo zjištění rozdílnosti cen u nás a v Norsku. Čekal jsem oproti našinci podstatně vyšší sumu, ale tak markantní rozdíl mě vyloženě zaskočil. Možná se jedná o ceny v supermarketu v centru Osla, ale za six pack půllitrových piv dát v přepočtu 50 kanadských dolarů (cca 950 Kč) je fakt nekřesťanský, oproti našim cca 6 x max 30Kč.

IMG_3829

Nakonec jsem se tam docela zaseknul, zahrál si pool, pokecal a nějakým způsobem odtáhnul kolem jedenácté Flo a Eli, které byly dost na kaši, na byt.

Dnešek se nesl ve znamení posledního celého dne volna, takže jsem se konečně dokopal k vyplnění testu „Serve it right“, který potřebuju k tomu, abych vůbec mohl pracovat. Naštěstí mi ke zdárnému výsledku 27 správných odpovědí z 30 otázek pomohla Švédka Saga, která se na ten test dva dny připravovala. Něco jsem si vygoogloval, něco mi poradila ona a jako odměna jí neminula tabulka Studenské pečeti, kterých jsem si pro podobné účely přivezl několik s sebou 😀 Ano, přesně jako na vejšce, ale tam jsem platil pivama 😀

FullSizeRender (2)
Sem uvařiiiil 😀

Jelikož už nebylo moc, co dá dělat a válet se mi rozhodně nechtělo, udělal jsem aspoň pro mě a Ondru pořádný oběd a pak vyhnal holky ven, aby mi aspoň trochu pomohly postavit sněhuláka a aby se taky furt jen neválely u Netflixu 😀

12358482_10153156868705863_889074636_n (1)
Sem postaviiiil 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s