Není tomu mnoho let, kdy jsem slyšel, že když se stejná událost uskuteční podruhý, je to už tradice, takže to, že jsme dneska šli potřetí během týdne na svah, už se za tradici dá jisto jistě prohlásit a z téhle tradice uděláme během následující zimy naprostou rutinu. Řekli jsme si dneska, že pro zlepšení skillu bude dobrý chodit lyžovat tak třikrát až čtyřikrát týdně, takže se to pokusím dodržovat 🙂 Máme na to skoro čtyři měsíce a to už je pořádný penzum možností se to fakt dobře naučit 🙂V jednom z posledních článků jsem psal, že jsem se z postele vyhrabal až v deset, ale taky, že tenhle zvyk zkracující možnosti dne, úplně eliminuju. A začal jsem s tím už rovnou dneska 😀 Budík na sedmou a po osmý pěkně lyže na ramena, hůlky do ruky a mohlo se jít na sjezdovky. 

A od toho se budou odvíjet i fotky, takže nečekejte nějakou velkou rozmanitost 🙂

Už minule jsem si všiml, že jedno vázání má maličko vůli, přesto ale drží dobře, ale není to prostě ono. Jezdit se na tom dalo normálně a když na to člověk nemyslel, mohl to i bez obav pustit. Kdybych však věděl, až jak moc v pořádku to není, určitě bych na to ani nestoup.

FullSizeRender (11)

Ondra pracuje přímo pod sjezdovkou v půjčovně a opravně lyží, tak hned z rána jsme tam tu mou lyži odnesli, aby se na to podíval profík. Po půlhodince servisování za mnou přišel majitel obchdou a ukázal mi, že nějaká součástka v tom vázání byla úplně zlomená. Muselo to teda držet silou vůle a je docela s podivem, že jsem se na tom při předchozích jízdách nezabil 😀 A to mi to předminulý týden, když jsem to kupoval, seřizovali. Inu, vložili tam součástku novou, dokonce mi i lyže navoskovali, zaplatil jsem oproti ceníku jen symbolickou částku a mohlo se jít.

IMG_3972
Ondra po dojetí „upravené“ powderovky. Mám se od něj ještě, co učit…

Dnešek byl vlastně re-openingovým dnem a právě dneska ofiko začala sezona. I přestože parkoviště byly plný a lidí se už brzkého ráno všude hemžilo strašný kvanta, nikde žádná fronta, což je něco naprosto skvělýho. Konečně už taky bylo otevřeno asi osmdesát procent všech tratí, takže to obrovské množství lidí se rozředilo na spoustu různých tras a výše položených lanovek.

WP_20151211_002
Upper village

Taky jsem se dneska rozhodl vydat se až na úplný vrchol celé soustavy místních svahů. Výš už lanovka prostě nejede. Vede odsud ale pěší cesta, na kterou jsem si zatím rozhodně zakázal jít, neboť je to čistě freeridová záležitost, navíc značená dvěma černými diamanty, což  signalizuje trasu v powderu pro ty největší experty…a nebo blázny 🙂

IMG_3937

Značení tady je oproti evropskému docela rozdílné. Nejmírnější kopec je značen zeleně – těch tu moc není, jestli vůbec nějakej, modrá barva pak představuje střední obtížnost, tedy jakýsi ekvivalent naší evropské červené a pak dvě verze černé. Jeden kosočtverec je jako naše obyčejná černá a dvojitý kosočtverec už je prostě stěna. Ty černé jsou navíc ve většině jen prašanové. Hodně oficiálních tras navíc vede prostě lesem mezi stromy a freeriderů, kteří to využívají je tu skutečně požehnaně.

IMG_3958

Přejíždím po traversu od jedné lanovky k druhá a najednou předem mnou vylítne z lesa týpek na prkně, nekouká vpravo vlevo, pokračuje do dalšího lesa a během pár vteřin mizí kdesi dole v záplavě rozvířeného prašanu.

Doteď jsem převážně volil upravené sjezdovky a asi bych v tom i dál pokračoval, ale to lákadlo prašanu je prostě silnější. Navíc sjezd v něm je tady prostě alfou a omegou, kterou musí zkusit každý. Kde ještě o minulém víkendu byla manžestrová sjezdovka, je teď dvacet čísel čerstvého sněhu. Tuhle výšku sněhu považuju za naprosto ideální, neboť pády nejsou blestivý, ale naopak spíš příjemný. Skutečně, jak do peřiny. Důležitější je pak zvedání. Jelikož je pod tím utažený sníh, je o co se opřít a může se vesele pokračovat dál.

IMG_3981
Kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti 😀

To by však Aleš nesměl dostat hovadskej nápad zkusit jízdu v totálně neupraveném terénu. Minulý víkend jsem si zkusil, jaké to je zvedat se bez opory. Nebyla to vůbec žádná sranda, ale pořád pode mnou bylo tak půl metru a pomocí hůlky a trochy boje se sebou samým se to dalo po chvíli zmáknout. Teď však připadl další půl metr a Aleš se tam samozřejmě po chvíli slušně rozbil 😀

IMG_3959
Pouze ilustrační fotka 😀

Jak se teď ale zvednout? Lyže kdesi stočený pode mnou, že nebylo možný s nimi hnout. Začal jsem proto kolem sebe odhrabovat sníh, abych ty lyže aspoň nějak vyprostil. O tom, že bych se postavil jsem si mohl nechat jen zdát, protože hůlky v týhle chvíli přestávají plnit jednu ze svých funkcí, neboť snaha o najití jakýkoliv podpory je jako píchat do vody.

Po chvíli jsem lyže vylovil. Stál jsem skoro po prsa ve sněhu a pořád se lehce propadal. Vydal jsem se teda jakýmsi posunem vpřed. O tom, že jsem měl v tom okamžiku sníh úplně všude netřeba ani mluvit. Každých dobrých pět metrů jsem si musel dát oddych, protože valit před sebou metr a něco sněhu s lyžema v jedné ruce a hůlkama v druhé by zabilo i koně.

IMG_3968
Druhá ilustrační fotka. Tady to množství sněhu bylo ještě úplně v klídku 🙂

Po nějakých třiceti metrech, které jsem s vypětím všech sil zdolal asi za deset nebo patnáct minut, byla najednou pode mnou jakási stabilita. Možná kus přemrzlého sněhu nebo co. Jemně jsem na to ty lyže postavil a co nejopatrněji jsem je nacvaknul. Zbývalo tak 100 metrů téhle „nádhery“. Dal jsem si sakra pozor, abych znovu neztratil stabilitu nebo se nerozsekal o nějaký strom. Pak už jsem se jen napojil na sjezdovku pokrytou jen asi dvaceti číslama prašanu a mohl pokračovat dál.

FullSizeRender (12)

Jako jestli je tohle ta jízda v powderu, jako že asi skutečně je, tak už si fakt musím sehnat lyže na to určený a pořádně se to naučit. Neumím si totiž představit tu situaci, že mě kdesi v pustině vyhodí vrtulník a já budu mít před sebou kilometry podobného nadělení 😀

Není asi potřeba psát, že jsem byl vyřízenej jako žádost a další jízda proto nepřipadala v úvahu. Jediný na co jsem myslel, byl čaj a vana horký vody a přesně to jsem si po příchodu na byt dopřál.

Až tenle „spektákl“ dopíšu, pomažu zase pěkně do práce, kde budu asi hodně dlouho do noci. Na jednu stranu to má tu obrovskou výhodu, že mám takhle přes den volno a můžu pilovat svůj lyžařským um, což se většině, kteří pracují celý den, moc nepodaří, ale na druhou stranu budu chodit do práce úplně odrovnanej 😀

O tom, jaký to bylo po takovým sněhovým workoutu několik hodin v práci na nohou se dozvíte v příštím článku 🙂

Na závěr mi Ondra nafotil, jakých vychytávek jsou schopni servismani v opravně lyží 🙂

WP_20151211_036

WP_20151211_044

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s