Zrovna dneska jsem si psal s kamarádem, který také pracuje v Kanadě, ale momentálně se nachází v USA. Řešili jsme spolu i rozdíly v jednání a chování Američanů a Kanaďanů. Za sebe to zatím nemůžu potvrdit, ani vyvrátit, ale myslím, že něco pravdy na tom, že Kanaďané jsou až extrémně vstřícní a ochotní, něco bude. Totéž si myslím i o Američanech, s nimiž jsem měl do dnešních dnů, co do činění, ale tady na krutém severu to skutečně výrazně překonávají.

Nikdo učenej z nebe nespadl, to je staré známé úsloví, které platí beze zbytku. Můžu k tomu hned dát příklad. V pátek jsme začali v práci akcí pro několik desítek lidí. My, bez znalosti místních reálií, jak to v baru/restauraci chodí, jsme vlastně byli hozeni do vody a koukejte plavat. Přesně tady by to končilo v Čechách s tím, že pokud by se něco pokazilo, bylo by zle. Samozřejmě nechci to nějak generalizovat, ale tady to probíhalo stylem, že i to, co se servírkám třeba třikrát po sobě úplně nepovedlo, bylo to od naší šéfky Monici stále bráno úplně v pohodě.

Další pěkný příklad nastal, když jsem měl za barem fakt extrémní frmol, kdy na mě z jedné strany volala Australanka Mel: „Alex, may I?“, z druhé strany Saga: „Alex, may I?“  a k tomu se tam motala Kelsey a měla nějaký připomínky, přišla Monica a prostě bez řečí začala čistit a uklízet nahromaděné sklo, abych měl čas a prostor na přípravu drinků právě pro Sagu a Mel, které to pak nosili k hostům.

Ale musí se nechat, že i přestože jsem docela závislej na mobilu, tak tady prostě nebyl čas se na něj několik hodin ani podívat. A nebylo ani potřeba se řídit pravidlem, že mobil je prostě po čas práce zakázanej.

Další takové příjemné zjištění ohledně přístupu šéfa k zaměstnancům nastalo ve chvíli, kdy Monica sama popadla několik pytlů s odpadem a šla to se mnou vynést ven na mráz. Jak šla přede mnou k tomu velkýmu kontejneru, tak z ničeho nic začala vydávat všelijaký citoslovce a hodně nahlas. Samozřejmě, že jsem se tomu podivil, ale bylo mi hned vysvětleno, že to mám dělat taky, že to případně může vyplašit medvědy nebo pumy, kteří se slejzají ke kontejnerům. Tak říkám, že medvědi jsou teď v zimě snad hibernaci, ale prej : „You never know“ 🙂 Na závěr nám všem jednotlivě poděkovala za hard work a mohlo se jít domů.

Prostě takhle si představuju šéfa na svém místě, který jen nestojí a nekouká, ale přiloží ruku k dílu, i k tomu „nejpodřadnějšímu“, je součástí týmu, přijde do práce první a poslední odchází a na závěr jmenovitě děkuje za práci. Pokud někdy budu podnikat nebo povedu tým lidí, určitě si odsud vezmu příklad, protože to se pak pracuje mnohem příjemněji 🙂

IMG_3998

Sobotní dopoledne jsem opět věnoval dalšímu zlepšování toho mého lyžařského „umu“ (haha). Už začala ofiko sezona a tak bylo na svahu víc, než dost lidí, skoro jako v Evropě 😀 a občas to byl docela slalom mezi lidma, ještě navíc, když část sjezdovek zavřeli kvůli závodům ve sjezdu.

IMG_3988

Nicméně právě ty závody byly něco, co jsem ještě naživo neviděl a proto to považuju za skutečně velký zážitek. Tak si tak stojíš za tím trojitým plotem, který chrání závodníky při pádech a zároveň zabraňuje lidem ke vstup na trať a najednou vidíš, jak se někdo shora řítí nebezpečně závratnou rychlostí dolů, za pár málo okamžiků ta kulka proletí kolem a po dlouhém letu přes horizont zase mizí v nedohlednu. A za dvě tři minuty znova. Ještě, že lanovka, která spojuje druhou stanici se třetí vede přímo nad tratí a je proto možný to sledovat z týhle parádní perspektivy.

IMG_3992

Jak už jsem napsal, dolní část kopce byla obsazena lidmi a rodinami, proto bylo nasnadě lyžovat jen na vrcholku kopce a používat jen tu nejvýše položenou lanovku. Při jednom takovém nástupu vedle mě přijeli dva starší chlapíci a mluvili česky. Rozhodně nevypadali jako zaměstnanci. Tak jsem dělal, že jsem cizinec a čekal jsem, co třeba mezi sebou pronesou na mojí adresu. Připravoval jsem si odpověď, na otázku odkud jsem, že řeknu, že třeba z Finska nebo Estonska, protože například v roli Němce nebo Francouze bych v případě jejich znalosti jednoho z těch jazyků neobstál 😀 Na nic se mě naštěstí neptali a tak jsem jen poslouchal jejich debatu, aniž by oni vůbec tušili, že ten kluk vedle jim rozumí každý slovo 😀

Nebyl bych to já, aby se něco nestalo 😀 Jedu poslední jízdu, chci zrovna někoho v ne zrovna malý rychlosti objet, ale jakmile jsem se snažil zahranit, jedna lyže prostě v tu chvili na takový nevábný ledový plotně ustřelila, no a už jsem letěl ze svahu dolů…chvíli po zádech, pak na boku a pak zase na zádech…vstal jsem, jedna zděšená lyžařka mi přivezla hůlku, kterou jsem o padesát metrů vejš ztratil a mohl jsem to v klidu dojet dolů 🙂

IMG_4020
Takovej sympatickej shopík dole ve městě 🙂 #GiftsBetterThanSanta LOL

Na odpoledne jsem si dal malej výlet do údolí pro potravu a koupit si nějakou černou košili, kterou mám z práce přikázanou jako uniform. No, našel jsem takovou shity shirt za dvanáct babek, no co, na tuhle sezonu poslouží a pak použiju třeba jako hadr.

Teď je 0:49, přišel jsem z práce a dopisuju pro vás tenhle článek…

Na dnešek, tedy 13. prosince jsem měl naplánováno, že s Ondrou vyrazíme hned z rána na lyže, ale jakmile mi zazvonil v půl osmý budík, zjistil jsem, že se necejtím úplně nejlíp, možná jsem taky chytil nějakej ten bacil, protože na apartmánu tak nějak všichni pokašlávají a popíjejí čajíky a tak jsem nechal jít Ondru samotnýho. Ten má to štěstí, že to prvotní nachlazení už prodělal minulý týden 😀

Odpoledne mě však čekala další šichta v práci. I když naše restaurace ještě není ofiko otevřena, už se tam chystala další monstr akce. Mělo prý přijít až sto lidí naráz.

IMG_3985
Máme v nabídce i víno o Wayne Gretzkyho. Jojo, tenhle nejslavnější hokejista má svoje vinařství a k nám do baru jeho firma dodává víno…

Jakmile jsem dorazil, tak jsem to i za pár okamžiků zjistil. Bez rozkoukávání a jakýkoliv přípravy se to naráz všechno sesypalo na bar. Místo aby ty lidi chtěli jen pivo nebo Morgana s colou, tak si vymejšleli různý druhy vín. Ta chce červený polosuchý a ta bílý sladký a na tuhle je tenhle Pinot grigio drahej a na tuhle zase moc levnej. Prostě hovadismus 😀

No nějak jsem ten prvotní nápor zvládnul a úplně jsem zapomněl, že jsem asi nemocnej nebo co 😀 Tady přesně platí socialistický přísloví, že práce léčí 😀 Ani jsem se nenadál a dvě a půl hodiny byly v tahu. Zbytek večera už utekl jakž takž v poklidu, chvíli po půlnoci dohrála kapela, nějaká rock-country a lidi zaplatili svoje vysoké účty, které na dvě tři osoby čítali mnohdy i ke 300 dolarům – pouze za pití. Inu jsou to všechno heli-lyžaři, tedy jak se tady říká: nejsou to ti nejlepší, jak by se mohlo zdát, ale nejbohatší 😀

Cestou domů si tak s Tommym (ten s tím šíleným liverpoolským dialektem) a Sagou povídáme o rozdílech ve slavení Vánoc v Čechách, Anglii a Švédsku, když v tom Saga zvedne hlavu, zhasne světlo na mobilu a chvilku pozorujeme malou, leč patrnou polární záři přímo nad námi. Chtěl jsme to vyfotit, ale ten mobil to prostě nepobral. Nevěšte však hlavu, ještě je před námi spousta dní a dalších takových ledových a jasných nocí, kdy tahle northern light bude parádní! Jsme přeci v Kanadě! 🙂

Aby tenhle článek nebyl fotek prost, připravil jsem na závěr několik málo postřehů s mé cesty přes vesnici do práce…

Mějte dobrý vstup do novýho týdne! 🙂

IMG_4031

 IMG_4037

IMG_4035

IMG_4045
Tohle je ta naše restaurace..Chopper’s Landing

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s