Asi jste očekávali článek, ve kterým rozvedu události posledních dní. Nerozvedu. Rozhodně ne dneska, ale vrátím se k nim v nejbližších dnech. V tomhle článku povyprávím o dnešním výstupu na nejvyšší a zároveň nejdostupnější horu v okolí – Mount Goldie. Jsou tu samozřejmě vyšší hory, ale na dvoudenní nebo tří denní výšlap si zatím netroufám a zároveň nevím, jak bych tam někde šplhal po skalách a ledu 😀 Proto jsme zvolili „pouze“ jednodenní hike bez nutnosti cepínů a maček 🙂

Nás výstup začal vlastně tři dny zpátky – na Silvestra. Řekli jsme si, že se necháme vyvézt na Summit, což je nejvyšší možné místo, kam se dá vyjet soustavou lanovek a pak půjdeme po hřebenech a do kopců svých.

IMG_4962

Vyjeli jsme do první stanice, kde jsme se dozvěděli, že na další dvě už pěší prostě nesmí – pouze v lyžích. Takže jsme museli naše plány odložit a k jejich uskutečnění došlo právě dnes!

Sešli jsme se s kámošem Filipem ráno u lanovky v lyžích a vyrazili postupně nahoru. Je zajímavý, že tady dole je jak v noci, tak přes den kolem -20°C, na středu kopce bývá -10°C a nahoře něco málo pod nulou, k tomu naprosto modro, slunce pálí, lidi se vyvalují na slunečních terasách s čajem nebo pivem. Prostě něco nádhernýho! 🙂

IMG_4963

Nahoře jsme si u vlekařů nechali lyže, i když nám bylo řečeno, že si je máme nechat u hospody, ale česká mentalita nám prostě bránila je nechat jen tak někde celý den bez kontroly, no 😦 Doufám, že si zvykneme, že tady nechat něco hodnotného celý den jen tak bez hlídání ležet je úplně v pohodě. Nazuli si pohorky (ještě, že jsem před cestou zainvestoval právě do pořádných bot – byla to ta nejlepší investice), na ně navlíkli sněžnice, na záda batoh, do rukou hůlky a mohlo se vyrazit na cestu, která papírově nebyla daleká, ale skrze ne úplně dobře prostupný terén, hodně hluboký sníh a následný extrémně strmý kopec plný kemení a nafoukanýho sněhu.

Backcountry freeride

Začátek vedl po upravený cestě, takže to vypadlo jako pěkná nedělní procházka. Ona ta cesta je vlastně taková spojovačka pro ty největší šílence na prknech a lyžích, kteří pak brázdí les po neskutečně strmým svahu dolů mezi stromy a kameny. Bylo sakra zajímavý tyhle šílence sledovat, jak během několik chvil zmizí kdesi pod tou stěnou.

IMG_4959

Jakmile jsme ale opustili tu pěknou cestu, byla před námi jen pěšina ve více než metr hlubokým prašanu, kterou tam někdo chvíli před námi vyšlapal a místy projel na lyžích. Zkusil jsem to jen v botech. Ani prd, neboť noha zajela nad koleno do sněhu, takže bez sněžnic ani ránu. To už jsme se propadávali jen tak deset patnáct čísel, takže se šlo úplně na pohodánky.

Nejprve jsme šli z kopce a do kopce skrz nepříliš vysoký porost. On teda asi vysoký je, ale když je metr ve sněhu, tak najednou vysoký není 😀 Prošli jsme lesíkem a najednou před námi otevřená pláň, kde nezbývalo, než jí projít celou strmě vzhůru. Začalo taky z boku solidně foukat a tak to ohřátý a lehce zpocený oblečení najednou začalo nepříjemně studit. Vyměnil jsem sluneční brýle za lyžařský, nasadil masku a postupný, ale náročný pohyb vpřed však zase zahřál.

IMG_4874

Ve vyšších polohách už bylo sněhu méně, neboť příkrost svahu a síla větru zapříčinily, že na povrch vystupovaly skály a kameny. Bylo tedy nutný v tom terénu kličkovat jak kamzík a moc se nedívat zpátky dolů. Navíc ve sněžnicích se nedá couvat a případný pád vzad by se rozhodně ubrzdit nedal. Dole by nás mohli leda seškrábnout 😀

IMG_4877

Tuhle prudkou pláň jsme zdolávali dobrou hodinu a až najednou jsme se ocitli na samotném vrcholu Mount Goldie ve výšce necelých 2700 metrů. Jasně, ono to není moc, ale pro začátek a za ten výhled kolem to sto pro stálo. Bylo jasno, modrá obloha, ideální teplota – teda až na ten vítr a naprosto dech beroucí a odzbrojující výhled kolem dokola.

Došli jsme až na kraj a chtěli ještě kousek dál, přes zafoukanou proláklinu ve skále. Neměl jsem z toho vůbec dobrej pocit, protože kdyby ten sníh povolil nebo se to nějak utrhlo, najdou nás možná na jaře. Ale opatrně jsme to přelezli a dostali se na úplný kraj a nejvyšší bod.

IMG_4896

Co bych to byl za „horolezce“, kdybych s sebou neměl vlajku, takže nešlo s ní nezapózovat a nezvěčnit se u toho. Dali jsme si sušenky, sendvič, z placatky popili trochu Becherovky, co mi ještě zbyla a mohli zase vyrazit zpět. Prej, že to zkusíme v těch sněžnicích přes to pole plný kamení nějak sešmajdat. To se ale záhy ukázalo jako blbost, protože sněžnice nejsou na takový sestupy vůbec ideální. Dali jsme to teda jen v botech, což byla sice dost klouzačka, ale zároveň docela adrenalinová zábava 😀

IMG_4927

Cesta zpátky lesem a pak po upravených cestách už byla zase nedělní procházka, takže jsme plánovali, kterou další horu/skálu/ledovec pokoříme.

Na Summitu jsme zase nazuli přeskáče, naskočili do lyží a vydali se to celý sjet, což zabralo další půl hodinu poměrně plynulý jízdy. Vtipná situace ale nastala nahoře při nazouvání. Nějak mi ty boty zmrzly a měl jsem s tím obouváním docela trápení, tak jsem si ulevil a povídám „Kur*a!“ 😀 Kolem jede chlapík a ptá se nás: „Which nationality?“ Tak mu říkám, že Czech a on povídá, že je Polák, zaslechl to slovo, které ho zaujalo a pokračuje, že v Polsku je všechno kurwa 😀

Na závěr musím uznat, že tenhle výstup stál skutečně za to. Kolik kalorií se tam spálilo a zároveň kolik energie člověk načerpal z těch výhledů a slunce. Těším se na další takový! 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s