Byla neděle ráno, sbalil jsem si batoh s nejnutnějšími věcmi na několik dní, do ruky přibral ceduli s nápisem „Calgary“, Ondra mi udělal poslední fotku před smrtí, popřál GL  a vydal se na trip pustou kanadskou divočinou. Dostal jsem nápad, že mu radši po každým nastoupení k někomu do auta napíšu smsku s číslem spzetky, typem a barvou auta a popíšu řidiče. Adventure can start!

Úvod byl víc, než hladký. Shuttle mě svezl z Panoramy do městečka Invermere, tam jsem si koupil na cestu bagetu v Subwayi a jal se pěšky ze spodní části města rozbředlým a zase zmrzlým sněhem do kopce, na konec Invermere, kde ta pravděpodobnost, že mě někdo nabere, je podstatně vyšší.

FullSizeRender (24)

Byl jsem tak kilometr od konce „obce“, ale zastavil mi takovej roztomilej stařík v trucku a ten kiláček mě přiblížil. Přede mnou otevřená pláň, deset pod nulou, docela vítr a minimální provoz. Za tu půlhodinu, co jsem tak podél cesty šel dál a dál, mě minulo asi deset aut a ušel jsem asi dva kilometry – furt rovně a konec týhle přímky absolutně v nedohlednu.

IMG_5259

Furt jsem měl dobrou náladu, v jednom uchu muziku z iPodu, abych se úplně nenudil a druhou jsem poslouchal, zda se zezadu něco neblíží. Po tý půl hodince staví auto. V něm postarší pár s tím, že jedou jen pár kilometrů do vedlejšího střediska, kde paní pracuje a manžel jít tam veze. Dali jsme se do řeči, kde jsem jim ve stručnosti pověděl důvodm proč jedu odsud pryč. Pán mě úplně chápal, neboť zná tamní podmínky, jak jsou zahraniční pracovníci uboze placeni.

FullSizeRender (25)

Dovezli mě do městečka Radium Hot Springs, kde jak už z názvu vyplývá se nachází středisko s bazény z přírodních pramenů a právě tam ta paní pracuje. Opět mi popřáli hodně štěstí a zmizeli. Tady je ta naopak samá zatáčka a u krajnice není místo na bezpečný zastavení, proto jsem si našel takové jedno malé odstavné parkoviště, které je napojené na silnici, kde jsem si řekl, že zkusím svoje štěstí.

Jelikož jsem víceméně stál na místě a jen si tak pochodoval na pár metrech čtverečních, začala se mě docela chytat zima. Po skoro tři čtvrtě hodině a projetí dobrých čtyřiceti aut pak i lehounká skepse. Řekl jsem si, že na následujících deset aut zkusím stopovat bez cedule, na které je psáno, že ten mládenec, který v rukou svírá jí, jest ducha šíleného a do města takřka tři sta kilometrů vzdáleného se dostati chce 😀 Říkejte mi básník 😀

A ouha! Hned druhé auto skočilo na můj lep! 😀

Zastavil mi obrovský fungl nový truck Ford F-150 a v něm týpek kolem třicítky. Říkám mu, že bych se rád dostal do Calgary. Povídá, že tam jede. Tyvole, klika! Sedám a chci napsat Ondrovi celý popis, jak jsme si domluvili. A hle, signál fuč jest…Dont worry, napíšu později, až se signál objeví.

FullSizeRender (27)

Přede mnou takřka tři hodiny s úplně neznámým týpkem, žádná extra lákavá představa. Ale od první minuty působí docela sympaticky, opět mu vyprávím celý svůj příběh, proč jedu tam kam jedu, jaký úskalí mě čekají, o tom jak jsem se dostal do Kanady, co tomu všechno předcházelo, on mi vypráví svoje zážitky a cesta utíká víc, než v pohodě.

Po dobrý hodině se objevil signál a tak píšu Ondrovi, to na čem jsme se domluvili, i když začínám usuzovat, že je to zbytečný, ale prostě jsme se tak domluvili! A navíc…nikdy nevíš.

FullSizeRender (29)

Týpek, jehož jméno je Gary, často sahá po telefonu a ímrvere textuje. Občas najede na krajnici, která mu hlasitě oznámí, že by bylo docela fajn, kdyby se věnoval raději řízení a vrátil se zpátky do pruhu. Pokaždé jen řekne: „Uuups, texting stripes!“ 😀

Jakmile opouštíme provincii British Columbia a vjíždíme do Alberty, dostává druhá zmíněná země své přezdívce, tedy „sunny – slunečná“. A jako kdyby počasí vědělo, kde ta hranice je a přesně na čáře vyjíždíme z mlhy a je jasno, modro a slunce žhne.

FullSizeRender (28)

Asi sto kilometrů před Calgary je městečko Canmore, kde si dáváme pauzu na občerstvení. Říkám si, že si v tom Tim Hortons to kafe a muffin dám, aby se neřeklo a docela jsem na to i dostal chuť, jen jak jsem to viděl. Chystám se platit, v tom mě Gary zadrží a říká, že mě zve. Čumím jako vejr, nechci se nechat pozvat, ale on trvá svým. Cožpak vypadám tak chudě? 😀

V autě přichází řeč na money. Na to, co očekávám, co jsem vydělával a taky, co vydělává on. Dělá prý správce celé elektrické sítě na velkém území Calgary a bere 300k CAD ročně. No ok, to jsme trochu někde jinde. Ale je dobrý takovej kontakt mít, takže si ho hned beru. Říká mi, že těch několik desítek textovek, co během předchozí hodiny poslal bylo sedmi různým a na sobě nezávislým „hot chicks“ 😀 Ukazuje mi některé fotky a můžu jen souhlasit! 🙂 Prej se mu mám ozvat, až budu usazen v Calgary a půjdeme na pivo. Yes bro! 🙂

Takže z trošku obávaný jízdy se nakonec stal příjemnej zážitek a navíc jsem získal zajímavej kontakt 🙂 Říkejte mi Lucky Boy 😀

IMG_5288

V Calgary mě odveze do downtownu, dám mu dvacku ze slušnosti, i když jí hlasitě odmítá, ale karma je karma. Znám to moc dobře 😀 Ale jsem tu. Ve velkoměstě a tak nějak vnitřně mi něco říká, že v takovým velkým městě, kde je všechno hned a dostupný se cítím líp, než na konci světa, kde je sice krásně, ale jinak nic. Jako je to fajn na nějaký čas vypadnout do přírody, ale v mým případě se to nesmí holt přehánět 😀

Jelikož jsem s týpkem – Štěpánem, u nějž mám bydlet domluven, že se sejdeme u něj v práci – v casinu až po čtvrtý a teď je něco po poledni, trochu se rozkouknu, kde to přesně jsem a vydám se kam potřebuju – do obrovského obchoďáku, kde je teplo, kde je možnost se v klidu najíst, posedět a trochu to tam prolézt.

Ve čtyři hodiny pak jdu do casina se seznámit se Štěpánem, který tam dělá na baru. Dávám si pivko a koukám na football mezi Green Bay a mýma Redskins! Až někdy po pátý můžeme jít. Na večer nakoupíme Corony – limetky prý na bytě mají a nějaký francouszký pivo a jdeme na byt. Bydlení naprosto super. Když říkám naprosto, myslím tím naprosto. Veliká kuchyně propojená s obývákem (právě teď tu sedím na gauči a píšu tenhle spektákl 🙂 ), po schodech nahoru pak dva velký pokoje, nějaký šatní přístěnky a hi-tech koupelna.

Zároveň se seznamuju se spolubydlícím Michalem. Dáváme si pivka a přichází ještě kamarádka Majda. No poseděli jsme dlouho do noci, ale pokecali víc, než dobře. Ta česká komunita je tu prostě skvělá!

Chci i tímto hrozně poděkovat Štěpánovi a Michalovi za poskytnutý azyl, neboť bez tohohle zázemí bych se tu jen těžko a nebo hodně draze rozkoukával! 

O tom, jak jsem začal prakticky od druhýho dne pracovat, do toho stejně tak od druhýho dne začal zařizovat druhou práci a řešil bydlení na následující měsíce a jak v pohodě je tady vyrazit na zápas NHL jen tak z plezíru hned v dalším článku, který přijde……co nevidět 🙂

1 komentář: „2/3 Stopem 300 km skrze nehostinnou zimní kanadskou divočinu za lepším životem!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s