Táhne na půl dvanáctou večer, před chvilkou jsem se vrátil z dalšího zápasu Flames a ráno vstávám klasicky do práce, ale přesto ten článek prostě napíšu, protože mám několik postřehů, které určitě stojí za to napsat. Jak je u mě zvykem, tak jsem taky všechno důkladně nafotil…….a prohnal filtrama 😀

V minulým článku jsem vám poeticky 😀 popsal zážitky z obrovskýho obchoďáku, ale zapomněl jsem zmínit jednu kraťounkou komickou situaci, jež se mi tam přihodila, proto se tu teďka k ní tak trochu retrospektivně vrátím 🙂

Zhulený babičky 😀

Sedím ve Starbucksu, popíjím to velký latté, který mělo být střední a o pár kroků vedle u stolu sedí takový dvě roztomilý babičky. Nemám ve zvyku poslouchat cizí rozhovory, to vůbec, ale tohle mě prostě praštilo do uší. Ty dvě seniorky si tam začali vyprávět o tom, jak doma hulí trávu, jak to pěstujou a co na to říká vnuk jedné z nich 😀 Pamatuju si výměnu vět ve smyslu: „I was soooo stoned last night“ a na to odpověď, která byla nějak takhle: „I love to be high“ 😀 Zapřemýšlel jsem chvíli na tím naprosto liberálním přístupem k životu místních seniorů a šel…

Makáčí na cestách

V pondělí hned z rána mě s Michalem nabral jeden ze šéfíků firmy pro kterou děláme a vyrazili jsme obrovským truckem Shevy Silverado do dvě a půl hodiny vzdálenýho města Lethbridge, kde budeme dva dny měnit kompletní systémy zastínění na jednom z tamních hotelů. To víte, snídaně v Timís, kafe a muffiny do auta a pohled na hory na pravoboku, do toho vtipná až sarkastická konverzace. Cesta proto ubíhala dost příjemně.

IMG_6250
Nekonečnou prérií s Rocky Mountains na pravoboku 

Lethbridge je vlastně takový sleepy town, kde je jen velká univerzita a nic moc jinýho. Nejsou tam žádný atrakce, přírodní krásy ani jakýkoliv jiný turistický lákadla a proto dost dobře nechápu, jak je možný, že je tam u cesty jeden fast food vedle druhýho, navíc doplněný o hotely a motely snad všech řetězců, které lze vymyslet: Best Western, Motel6, Super8, Ramada i Econolodge, na kterém jsme měli dělat a nocovat my. Pravda, tohle město je slabou hodinku od amerických hranic, konkrétně se státem Montana, čili jej lze považovat za tranzitní, ale stejně nevidím tu logiku, proč je tam taková hustota možností bydlení a stravování.

IMG_6256
Tohle je to místo, jenž jsme dva dny zkrášlovali. Má to vůbec cenu? 😀

Abych to zkrátil. Práci nebudu nijak zvlášť popisovat, protože na ní není totiž vůbec nic zajímavýho 😀 Prostě do všech pokojů naměřit a namontovat nový lišty a kolejnice, pověsit závěsy a celý to nějak zkompletovat. Myslím, že tenhle popis bohatě stačí 🙂

IMG_6257
Brockovo přibližovadlo

Zajímavější je dění kolem. Hlavně, co se osoby Brocka – již zmíněného šéfíka firmy, týče. Je mu 28 a má neskutečný hlášky 😀 Druhá věc..nedá mobil z ruky. Ale on ne, aby na něm pracoval nebo aspoň vyřizoval pracovní hovory, on tam jede celej den Tinder 😀 Na tohle téma proběhlo několik diskuzí a ne se vším jsem souhlasil. Tak například, na co mít Tinder, když má přítelkyni. Odpověď byla strohá: „Numbers“ 😀 Říkám mu: „Your bussines bro but I disagree!“ Michal byl v diskuzi ohledně Tinderu poněkud méně puritánský a s Brockem si chvílema notoval 😀

FullSizeRender (71)
Lethbridge

Tilted Kilt

S koncem prvního dne říká Brock, že nás vezme na jídlo a na pivo do jednoho dobrýho pubu tady. Ok, hlad by byl a chuť na pivo taky. Říká něco o podniku Tilted Kilt a my absolutně netušíme o co může jít. Mrkněte se na ten link 🙂 Prostě takový druhý Hooters 😀

IMG_6270
Taková příjemnej pub. Slečny jsem nefotil, abych nedostal přes hu..ústa 😀

Sympatická slečna, která nás obsluhovala měla očividně v popisu práce dělat místní pánský klientele společnost. Takže namísto toho, aby nám rozdala lístky, my si objednali a pak to přinesla, jako v každý jiný restauraci, tak tady si přisedla, můžu říct, že i docela blízko 😀 a dala se s námi do řeči, odkud jsme, co děláme, prostě takovej chit-chat. Až pak jsme si mohli objednat. Můžu říct, že bylo dost těžký udržet oční kontakt, pro nás všechny 😀 Během celého večera se ještě párkrát zastavila a lehce zalaškovala 😀

IMG_6272

Jakmile jsme dokončili další den druhou část, mohli jsme se v podvečer vydat na cestu zpátky. Brocka po chvíli zajímalo jako hudbu posloucháme doma a že by rád slyšel něco českýho. Napojil jsem telefon do soundsystému od Bose a začal přemýšlet, co tam tak pustit. Michal poslouchá jen hiphop, což je zbytečný pouštět neboť to není o melodii a slovům beztak nebude rozumnět, ale co vybrat, aby se mu to mohlo líbit a mělo to nějakou melodii. Vybral jsem Kabáty 😀 😀 Já vím, žádnej zázrak, ale naštěstí jej to docela oslovilo.

Pouštěl jsem tam leccos českýho, co mě napadlo, ale kupodivu největší úspěch u něj měli UDG 😀 Prej mu to připomína Red Hoty..nevím, kde na to přišel, ale myslím, že by to ústečákům udělalo radost 🙂 Nakonec přišla řada i na ten Michalův hiphop v podobě Smacka nebo Ektora a dokonce i toto jej oslovilo, byť to nebylo o melodii a textům nerozuměl.

Zase na hokej? Ale jo, proč ne…

Dneska, když jsem přišel z práce, říkám si, co tak budu asi večer dělat. Já vím, různý nesplněný administrativy mám pořád fůru, ale když člověk celej den pracuje, nechce se mu pak dělat nějakou další povinnost. Jirka s Kačkou vyrazili do města do kabaretu a tak jsem si řekl, že taky někam vypadnu. Byla možnost jít na česko-slovenský sraz, jako každou první středu v měsíci a nebo na hokej. Rozhodl jsem se pro hokej.

Navíc jsem měl tip, jak přijít k levný vstupence. To by v tom byl čert, abych si pro ňákou nedošel. Existuje tu určitá webovka, kde jsou k dispozici laciný vstupenky na všemožný eventy tady v Calgary.

Pro koupi je však nutná registrace. Ok, tak se zaregistruju. Všechno probíhá hladce, číslo karty mi to bere v pohodě, adresu, mejl taky, jen telefonní číslo to prostě nechce pojmout, ať to vepisuju v jakýmkoliv formátu. No nic, na hokej chci, začíná za 40 minut, ale ten systém mě prostě nechce pustit dál. Tak volám na nějakou linku, co je tam uvedená. Sídlo společnosti je v San Franciscu. No, ještě, že mám v tom tarifu international calls. Po dobrých deseti minutách, co mi z odposlechu hraje „příjemná“ hudba a každou minutu mi to opakuje, že všichni operátoři jsou obsazeni stačím aspoň odpovědět na několik mejlů.

Pak to bere týpek a říká mi, že tam místo telefonního čísla mám vepsat deset nul. No a těch deset nul to najedou bere. Nechápu, ale neřeším 😀 Mezitím, co to systém nějak zpracovává, tak se ho ptám, jestli skutečně volám do San Francisca. Tak prý ne, prý je v Severní Carolině. Aha, takže ještě dál 😀 Tak mu říkám, že jdu na zápas, kdy hrajou naši Flames právě proti Hurikánům z Caroliny a doplňuju, že rozhodně budu fandit Flames, zasmějeme se a hovor končí.

Flames – Hurricanes 4:1

IMG_6329

Naštěstí mám stadion tak deset minut rychlý chůze, takže úplně na pohodu. Na mejl přišla obratem vstupenka, jejíž hodnota byla 39 dolarů, nicméně právě díky tomu systému jsem zaplatil jen 12. Pro Čecha docela absurdní srovnání, neboť vstupenka na zápas NHL se cenou rovná bagetě a pití v Subwayi 😀

I když to byla vstupenka až bůhvíkam ke stropu, sednul jsem se si jako obvykle na to nejlepší dostupný místo. Je docela klika, že to tu nikdo nekontroluje. Mám zvěsti, že například ve Vancouveru po tomhle docela jdou.

FullSizeRender (72)
Při hymně jsem měl tento výhled :)))

Abych nějak shrnul ten hokej. Vedeme, za osmnáct vteřin srovnáno. Hala takřka plná a atmosféra překvapivě dobrá. Na místním hokeji ve srovnání s českou extraligou (nesrovnávám kvalitu ani rychlost, protože to srovnat prostě vůbec nejde) mám rád, že jakmile má hráč v útočným pásmu puk, nahrává jen sporadicky a všichni to furt drtí na bránu nebo aspoň nějak dopředu. Nahrávky dozadu prakticky neexistujou. A jakmile je puk poblíž brankáře, jsou tam všichni a řežou to hlava nehlava 😀 Ono i narážky na mantinel jsou strašný rány, co ty hráči musí zvládat.

FullSizeRender (73)

Na druhou třetinu měním místo. Vedle mě sedí chlapík a po chvíli se se mnou dává do řeči. Klasicky odkud jsem a tak. Pak zapřemýšlí a říká: „Česká republika, to bylo dřív Československo, že jo?“ Tak mu to potvrzuju. Pak se ptá jestli Československo nebylo součástí Jugoslávie. To mu rezolutně vyvracím! A nakonec přichází dotaz kalibru nejtěžšího 😀 „To byl Čech, ten co chtěl všechny zabít, ten Mišoševič?“ Přemýšlím, koho má na mysli a pak mi to v analogii s Jugoškou dává smysl. Myslí Miloševiče. No, tak ten Čech naštěstí nebyl. Má to chlapec skutečně luxusně pomotaný 😀

Hokej dopadl skvěle. Výhra s přehledem 4:1, takže zase hodně gólů. Naposledy dostala Jardovo Florida šestku, před tím jsem viděl sedmigólový zápas se San Jose a před tím Flames porazili po nájezdech Dallas 4:3. Po objevení toho „slevovýho portálu“ na lístky určitě brzo vyrazím znova. Možná už v pátek, kdy tu hraje Columbus. Když ne, tak si udělám procházku zase někdy jindy 😀

Důležitější akce však nastane v sobotu. Hodinku odsud je horský městečko Canmore a právě tady se pojede další část světovýho poháru v biatlonu, takže máme domluveno několik part a několika autama pojedeme z Calgary fandit s českýma vlajkama Gabče Soukalů a spol 😀 Takže v sobotu nalaďte ČT Sport a čekujte bandu Čechů u někde u trati 🙂

P.S.: Je čtvrt na dvě, za chvíli vstávám do práce a právě jsem ten článek dokončil! Yess! 🙂

1 komentář: „Zhulený babičky, Hooters na druhou a další zápas NHL

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s