Tak po týdnu nový článek. Popravdě, ono není moc o čem psát, protože se toho během týdne vlastně moc nestalo a opakovat předchozí článek by nebylo úplně moudrý 🙂 Každopádně, ale proč takový titulek? Protože je to moje oblíbená fráze, když chci říct, že jsem fakt vyřízenej. Kdysi dávno jsem jí slyšel od kamaráda, který takový hlášky tahá z kapsy na potkání a tahle mi tak nějak uvízla. Byť v konotaci s místní byrokracií a prací zdejších úřadů to úplně nesedí 😀 

Konečně mi však dneska do schránky přišlo psaní z banky, kde mi píšou, že mi v systému změnili adresu. Nojo, trvalo jim to přes měsíc. Takže si teď konečně můžu zajít na úřad, který zajišťuje pojištění a konečně budu krytej. Jako krytej jsem i z Čech, protože bez pojištění by mě sem ani nepustili, ale furt je lepší mít místní pojištění, než případně někde platit doktorům tisíce dolarů a pak to z tý Allianzky nějak mámit 😀

Zjisti svoje limity 

Když jsem však přišel před chvílí z práce domů, hned na mě Jirka od plotny (je to kuchtík a pořád něco vyvařuje) hlaholí, jako obvykle, když mě vidí, jak jsem zdachmanej, „Tak co, měl si fun?“ 😀 Stáhnu se sebe na zem svršky, odplazím se, jak Leo pro Oscara, do koupelny a tam trochu pookřeju. Minulý týden se mi stalo, že jsem měl tak málo energie, že jsem se z koupelny odzombil rovnou do pokoje, kde jsem padnul a už v tom pádu usnul i přestože jsem měl šílenej hlad, ale ta představa jít do kuchyně a tam si něco vytvořit byla daleko za horizontem toho, co bych v tý chvíli zvládnul 😀 Možná to vypadá, že si tu teď šíleně stěžuju, ale není to tak. Je to popis skutečnosti a hlavně to má něco do sebe, protože takhle pěkně v praxi zjišťuju svoje limity.

Jsou pak dvě věci, který mě ale dokážou dost nasrat. Skutečně nasrat 😀 Když takhle jdu zničenej jak cikánský hračky po ulici z práce a vidím to množství lidí, kteří tu běhají, chcete-li „provozují jogging“ 😀 a já prostě se k nim přidat nemůžu… No a druhá věc je, když si takhle s někým píšu a on/ona tu konverzaci ukončí frází ve smyslu „čau a užívej“….ggggrrr 😀 😀 Tohle sedělo v Texasu, kde jsme se deset hodin váleli u bazénu (plavčíci) a vlastně „v práci“ nabírali energii, ne však tady.

Ale myslím, že je to dost o zvyku. Dávám tomu ještě pár týdnů a srovná se to a snad už bude i nějaká ta energie na to běhání. Fitko ani potřeba není, protože denně mi rukou projde tuna materiálu a nachodím patnáct kilometrů a desítky pater po schodech – takže holky, vy které chcete dřepovat, jděte dělat na construction a máte to v rámci práce…to by to bylo, abyste neměli pěkný zadky a lejtka 😀

Krve jak od Hitchcocka

Jinak věřili byste tomu, kolik krve dokáže protéct jedním blbým ukazováčkem? Já bych tomu do dneška taky nevěřil. Ale to máte tak, když si koupíte pořádnej pracovní nůž a po půl hodině práce s ním poznáte, že je fakt sakra ostrej! 😀 Inu, odnesl to ukazováček, kdy se ostří zastavilo snad až o kost 😀 Takže krev byla všude. Jdu s tím hned na ošetření do officu, kde je i první pomoc. Kapesník, co jsem měl v kapse byl celej rudej, ale týpek místo toho aby mi nějak pomohl nebo mi dal něco jinýho, čím bych to mohl přidržovat, tak se měl ptá, kde mám vestu a helmu? Říkám, že nahoře, že jsem hned letěl sem na ošetření. Tak prej si mám pro obojí skočit a pak se na mě podívá.

Jelikož to bejvá na těhdle stavbách mrakodrapů v dolních patrech docela bludiště, tak mi kapičky krve naštěstí značily cestu 😀 Až když jsem se za chvíli vrátil s helmou a vestou, usmál se a šíleně profesionálně mi to ošetřil 😀 Dostal jsem ještě kázání o bezpečnosti práce a mohl jsem jít zase něco dělat. Takže ke všem těm šrámům na rukou a sedřený noze z fotbalu přibyl další Zářez 😀

Děkuju! Děkuju! Děkuju! 

Každopádně bych všem, kteří čtete můj blog, chtěl hrozně moc poděkovat za reakce, který dostávám. Ať je to prostřednictvím mejlu, ale hlavně skrze Facebook. Ty zprávy plný podpory dokáží dodávat hoooodně sil do pokračování a do snahy neusnutí na vavřínech. Zpráv jsou skutečně desítky, ne na všechny stačím odpovídat v nějaký přiměřený lhůtě, ale věřte, že postupně odpovím na všechny. Skutečně pytel se zprávami se roztrhl po článku, kdy jsem dal výzvu o tom, kdo by chtěl pohled z Kanady 🙂 Několik pohledů vám, kteří jste si napsali, a mým nejbližším, jsem odeslal právě dneska ráno, takže čekejte a doufejte 😀 Nicméně, dostane se postupně na všechny. Mám to prostě tak nějak vnitřně nastavený, že když něco slíbím, ať sobě nebo někomu, tak přes to nejede a nepojede vlak, abych slib porušil. Ať jde o maličkost v podobě poslání pohledu nebo v otázce podstatně důležitější, jako je například slib věrnosti přítelkyni. Prostě slib je pro mě vnitřní a naprosto neprolomitelná zásada!

Tak jsem se maličko vypsal a můžu jít koukat na třetí díl seriálu Vinyl, který mě totálně pohltil. Mám teďka rozkoukaný tři fungl nový seriály, který si nic nezadají s celovečerními filmy. Žádný přiblblý sitcom ani nízkorozpočtová Ulice nebo Ordinace 😀 Nechci se nikoho dotknout, ale myslím, že právě tyhle dva seriály vznikají způsobem, že se do nějakýho softwaru zadají jména postav, jejich vztahy, zmáčkne se enter a vyjede scénář 😀 TV shows, o kterých napíšu příště jsou fakt kvalitativně na vysoký úrovni, dramaturgicky zmáknutý na výbornou, inteligentní a hvězdně obsazený!

Během uplynulýho týdne bohužel nevznikly žádný pořádný fotky, kterými bych to tu ozvláštnil a dávat sem zase další fotky z NHL (Calgary Flames – New York Islanders) se mi taky nechce, protože je to furt na jedno brdo 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s