Ty začátky mě prostě baví. Baví mě poznávat nový lidi, získávat nový zkušenosti, objevovat nový místa. Myslím, že každá taková zkušenost člověka prostě zase o kousek posune, zatímco sezení na místě a případný remcání přesně naopak. Už v minulým článku jsem nastínil, že se stěhuju za novou prací a na nový místo. No jo, už je to za ty čtyři měsíce třetí 😀 Jak místo, tak práce. Dobrý je, že vždycky to byl posun kupředu. 

Když jsem přijel stopem z hor do Calgary, byl jsem rád, že jsem dostal nějakou práci a měl jsem kde bydlet. Byl to prostě zkraje tak trochu punk, ale zmáknul jsem to. Až jsem se rozkoukal a zjistil, že moje finanční výdaje a požadavky málokdy korespondují s příjmy, musel jsem jednat. Ne, že by původní práce byla nějaká nezaplacená otročina, to ne. Dřina to byla, naučil jsem se nový věci, dostal se do míst, kam se člověk z ulice běžně nedostane, ale rozpočet na moje plány a „materialistický choutky“ byl o několik levelů výš.

A tak jsem si v neděli 27. března sbalil svých pět švestek, naložil je k Jirkovi do Expeditionu a z centra města vyrazil směr jih. Konkrétně okrajovou čtvrť Calgary – Somerset, kde má zaměstnavatel barák, který poskytuje zaměstnancům zadarmo, což byl jeden z hlavních benefitů. Ono mít nebo nemít těch přibližně sedm stovek měsíčně, který se v průměru platí za jeden pokoj ve sdíleným bytě v downtownu, je docela rozdíl.

Barák je to velkej. Skutečně velkej! Několik místností v obytným basementu, obrovská kuchyně s jídelním koutem, obývákem s krbem, terasou s velkým grilem a halou s křišťálovým lustrem. Nahoře pak čtyři ložnice a v celým domě tři čtyři koupelny. I okolí stojí za to. Typický americký předměstský sousedství, kde před garáží parkují nejmíň dvě drahý auta, garáže se nezavírají, venku jezdí děti na kolech s pomocnými kolečky nebo hází na basketový koš před garáží.

FullSizeRender5

Bydlí nás tu vždycky porůznu. Všechno kluci 😀 Takže docela sraz párků 😀 Občas někoho na pár dní šoupnou na podobnej barák do Edmontonu, někdy někoho jinýho sem nebo úplně jinam. K baráku máme tři auta. Z nichž jedno je takovej mikrobus Mercedez, jímž každý ráno v půl sedmý jezdíme do práce a jímž se na šestou vracíme zpátky. Pak je tu Passat a prehistorický Volvo z roku 1985. To jsem si naprosto zamiloval, i přestože je to strašnej vrak, kterej má za sebou čtyři sta tisíc kilomentrů, neukazuje kolik zbývá paliva a motor strašně rychle přehřívá. Je to ale ještě starý poctivý ocelový švédský auto. Takže se můžu s docela čistým svědomím domnívat, že kdybych nedejbože měl třeba někdy v tomhle povozu nějakou kolizi, odnese to pravděpodobně poplastovanej soupeř 😀

DCIM108GOPRO
DCIM108GOPRO

O práci se toho moc říct nedá. Jen tolik, že jsme všichni Češi a Slováci a děláme všechny možný a nemožný práce při stavbě bazénů. Takže se betonuje, kachličkuje, dělá se instalace všemožných doplňků kolem a spáruje. Ta poslední činnost mi takřka celý minulý a ten stávající týden říká pane. Před tím jsem spároval snad jen jednou nebo dvakrát pár spár, ale tady se jedou bomby v mnohametrových plochách. Dám si sluchátka do uší, zapnu iPod a den uteče jako voda. Za čtyři pracovní dny jsem přeposlouchal audioknihu od Gilian Flynn – Gone Girl a teď už druhý den poslouchám načtený životopis o Steve Jobsovi od Waltera Isaacsona. I když jsem jej už přečetl dvakrát, pořád je to fascinující a totálně inspirující příběh.

FullSizeRender4
Jo, vestu, helmu a brejle musíme mít furt. Teda, jen když tam jsou sejfťáci 😀

Vedle mnoha pozitiv má nový stav jen dvě negativa. Je to daleko od společenskýho a kulturního dění ve městě, na který jsem si za ty první dva měsíce tady docela navyk a pak tu není vůbec žádná šance pilovat angličtinu. Zato je tu veliká příležitost zdokolit se ve „slovenčině“ 😀

Účel světí prostředky

Avšak i tyhle dva poměrně velké negativní atributy se dají v klidu opomenout, neboť se mi daří (vysoko nad očekávání) plnit druhý cíl mojí cesty sem a to zarobit love. Je to sice vykoupeno vysokým počtem hodin v práci, ale jak se říká: Ůčel světí prostředky. Dobrý na tom je, že si můžu vzít volno kdy chci a jelikož tu máme ty auta, dá se pak zajet vlastně kamkoliv a cokoliv podniknout.

FullSizeRender7

A tak jsme i podnikli. Našemu sobotnímu výletu po stopách Kokosů na sněhu předcházel jeden menší noční výlet, který jsem tím naším veteránem absolvoval. Spolubydlící byl požádán, aby kolem půlnoci vyzvednul několik dalších spolubydlících z jedné oslavy narozenin kdesi ve městě. Jelikož na brzký ráno měl domluvený skype s přítelkyní, nabídl jsem se, že jej nahradím, aby se trochu vyspal, i přestože jsem se taky chtěl po x krátkých nocích dobře vyspat.

Naivně jsem doufal, že jakmile dám echo, že čekám před barákem, hned pojedeme. Nejsem nějakej párty typ, kterej by musel vymetat všechny párty, akce a zábavy. Jsem spíš ten, co to nejdýl o půlnoci zalomí a dopřeje tělu a mysli zasloužený odpočinek. Stalo se tedy to, čeho jsem se obával. Přišla zpráva, že mám jít dál. A byl jsem zadržen na skoro tři hodiny…ggggrrr 😀  Byla to fajn sešlost Čechů a Slováků v jednom bytě, ale spánku bych ten den dal přednost 🙂 Asi stárnu nebo co 😀 Jakmile jsem v ty tři hodiny ráno přišel k autu, byl upadlý vejfuk. Skvělý 😀 Napitý pasažéři, jež jsem měl vézt chtěli prostě jet, ale umíte si představit ten rachot a jiskry jak od flexy, až bych za sebou táhnul těch 20 kilomtrů vejfuk? Já si to představit uměl, takže jsme to ještě s jedním klukem narychlo přidrátovali nalezeným zámkem na kolo k držáku na silentblok 😀

Kokosy na shěnu

Na druhý den jsme před naším výletem upevnili drátem výfuk tak, že teď drží, jako nikdy před tím! Po zastávce pro benzín – protože nikdy nevíš, kolik ho tam je 😀 a jídle v mekáči jsme vyrazili směr Olympisjký park. Calgary tu z olympiády v roce 88 pořád ještě docela žije a je tím pádem živoucím příkladem, že někde, na rozdíl třeba od Atén, můžou mít OH na region pozitivní ekonomický i společenský dopad i takřka po třiceti letech.

DCIM108GOPRO

Nejdůležitějším bodem byl originální černý jamajský bob, který král hlavní roli v tom filmu, na němž jsme všichni vyrostli – Kokosy na sněhu. Je to zvláštní pocit stanout v tom kusu plechu a lamina, ve kterým se proháněli a na konci filmu nesli na ramenou herci hrající jamajský bobisty v roce 93, kdy se ten film točil.

DCIM108GOPRO

Nad celým parkem se tyčí soustava několik skokanských můstků. Řekli jsme si, že bychom se tam k nim mohli nějak dostat. Ta naše herka naložená čtyřma chlapama se naštěstí do toho krpálu docela úspěšně vyškrábala. Nicméně pouhý pohled na město z vytyčený vyhlídky mi byl málo, navrhl jsem, že se na nějakej ten můstek dostaneme. Hlavní schodiště bylo zabezpečeno sítí, proto zbyla jediná varianta a to, nějak se dostat na ty schody, který vedou podél rozjezdový a odrazový části. Našel jsem cestu kolem pilíře, skrz zábradlí a mohlo se na „hike“ pěkně nahoru.

FullSizeRender8

I když jsme nevylezli na ten největší, byl odtamtud impozantní výhled na zatím šedohnědé město Calgary. Musí se uznat, že tohle město je docela dost roztahaná placka sestávající se z mnoha dálnic, nízkých budov a stovek sousedství. Nic extra. Vlastně hodně podobný jako Texas, kde je taky jen rovina a obrovský množství půdy pro nekonečnou expanzi.

Shopaholics

Odsud jsme se napojili na jednu z mnoha pětiproudých dálnic a vyrazili ze západní části na severní do největšího outletovýho mallu v celým městě – Cross Iron Mills utišit naše choutky vytvořené konzumní společností 😀 Ceny tam jsou docela dost v pohodě. Oproti cenám „drahých“ značek (TH, Guess, Lacoste, CK, Lauren, etc) v Čechách jsou zdejší ceny i pětkrát šestkrát nižší. Nebyl bych to já, abych si něco nekoupil samozřejmě 😀

FullSizeRender9

Jsem v nový lokalitě jen pár dní, ale už poměrně úspěšně začínám ztrácet povědomí jaký je zrovna den. Žádný odpočítávání víkendu, nadávání na pondělek, středeční klení, že jsem tepřiv v půlce. Tady si uděláš víkend kdy chceš a to se mi líbí 😀

Mám toho na srdci ještě docela dost, ale to počítadlo slov ukazuje už teď docela vysokou cifru, že bude lepší toho protentokrát nechat a s druhou půlkou novinek a zážitků se vám svěřit hned v dalším textu, který nebude, jak pevně věřím, už mít takový zpoždění, jako tenhle 🙂

Song pro dnešní článek 🙂 Písnička, již jsem nedávno slyšel po dobrých dvou letech a připomnělo mi to jednu skvělou etapu mýho života – jaro 2014, kdy jsem tuhle kapelu poznal a začal sjíždět všechny alba 🙂

1 komentář: „Per aspera ad astra

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s