Dnes je to přesně rok. 10. duben 2015 byl pro mě jeden z nejhorších, ne-li úplně ten nejhorší, ale zároveň nejdůležitější den v životě. Po tom, co jsem kvůli našemu vztahu s přítelkyní zrušil mojí cestu do Kanady (do tý se naštěstí ještě pak dalo vrátit), co jsem se odstěhoval z Prahy zpátky na vesnici a ukončil tam i práci v korporátu, mě z v tenhle den s exkluzivním rozběhem nakopla. A je to dobře, neboť bych jinak uvíznul v „konvenčním paradigmatu“ a to by byla velká škoda. 

Všechno špatný je k něčemu dobrý

V tuhle dobu nastal takový můj restart ve všem. Úplně všem. Začal jsem se dívat na věci jinak. Takže teď můžu s odstupem jednoho roku v klidu říct, že to rozhodně bylo v můj prospěch, protože jsem si prošel takovou určitou osobní katarzí a taky si dost uvědomil svoje chyby, který rozhodně nebudu opakovat.

To by bylo jen tak na úvod k dnešnímu „jubileu“ a teďka zpátky k tomu, co se děje aktuálně.

iPhone SE

Nevěřili byste tomu, jak je těžký tady sehnat novej iPhone SE. Tak jako ono by to nebylo těžký, stačilo by zajet do jednoho z několika Apple Storů, co tu jsou a do hodiny je doma. Jenže já si umanul, že prostě chci černej (jakákoliv jiná barva je pro ženy 😀 ) s 64GB pamětí, páč stávajících šestnáct gigs, co mám na 5S je fakt málo 😀 To EsÍčko je fakt telefon mně na míru. Žádná obrovská módní plachta, exkluzivní foťák a střeva z 6S. Co víc si přát. Volal jsem do všech Apple Storů a nemají mou požadovanou variantu nikde na skladě, takže si ho tam musím v pondělí zajet objednat. Je fajn, že takovou hračku si tu člověk pořídí za méně, než týdenní výplatu 😀

Vojna

Ale na tu výpalu se tu člověk musí docela nadřít. Už po čtrnácti dnech začínám chytat tenisovej loket 😀 A proč vojna? Jsme parta kluků, chodíme spát v deset, vstáváme v šest, na ženský nemáme ani pomyšlení, natož čas a energii a to ani nepijeme čajíček s bromíčkem 😀 všude samej Slovák a deset hodin denně dřeme 😀 Jenže za socíku jste z takový vojny jednou za nějakej čas mohli z toho Prešova lebo Bánskej vlakem odjet domů, ne však tady 😀 Ale stejně jako na začátku. Všechno špatný nebo ne úplně příjemný je k něčemu dobrý. Jsem na týhle „vojně“ dobrovolně a jsem za to rád, páč mě to zase někam posune, něco poznám a něčemu se naučím.

IMG_8449
Pánská jízda 😀

Jednou takhle o pauze se mě jeden starší Slovák ptá kolik mi je let. Nechávám jej hádat. Tipuje mi lehce přes 30. I ostatní tak nějak souhlasí. Docela lichotka. Když jsem je vyvedl z omylu, že mi je „jen“ šestadvacet, povídá mi: „To už si toho hodně prežil, čo?“ Další lichotka?? 😀

Na stavbě se musí povinně nosit kompletní PPE (Personal Protective Equipment), čili reflexní vesta, helma a pracovní brýle. Brýle mi však dost překážejí, takže je prostě nenosím. Obecně stupidní pravidla tak nějak neumím respektovat 😀 Jeden den, když kolem šel bezpečák, hned si mě poznamenal. Vedle kámoš dostal poznámku taky. Nadiktoval jsem mu svoje jméno. Vzápětí se ptá i na jméno kolegy, jenže ten angličtinou vůbec nevládne. Mám to prej vyspelovat za něj, povídá bezpečák. Jenže nevím příjmení. Tak se ptám, jak se jmenuješ příjmením. „Řekni mu McDonald 😀  “ Tak jsem mu to nadiktoval 😀

Jedenáctkát

Abychom si to tu i užili, během tří dnů jsme dvakrát vyrazili na NHL. Jelikož Flames do play-off nepostoupili, sezona tenhle týden skončila.

IMG_8414

Završil jsem tak svou desítku a o dva dny později připsal i návštěvu jedenáctýho zápasu. V úterý padlo devět golů v zápase s LA Kings (4:5 v prodloužení) a ve čtvrtek dokonce gólů deset, kdy si naši Plameňácí povodili žebráky z Vancouveru 7:3.

IMG_8411

Na drzouna. Jak jinak?!

V druhým zápase to zase byla z naší strany ohledně usazení v hale obrovská improvizace 😀 Jako vždycky jsme měli nejlevnější lupeny do nebeských výšin kamsi ke stropu, ale s těmi místy jsme se rozhodně nechtěli smířit. Jelikož to byl poslední domácí zápas, očekával jsem vyšší návštěvnost, než těch běžných 16 tisíc z devatenácti tisícový kapacity Seddledomu a taky to taky bylo.

Vedl jsem kluky na nejlepší možný místa, který jsem zahlídl s tím, že po usednutí jsme hned hledali alternativy, kam se přesuneme, až nás pravej majitel onoho místa vymrskne. A to se během první třetiny párkrát stalo 😀 Takže na poslední minuty jsme zakotvili na našich regulérních místech. Ale právě onu první třetinu byly na protější straně volný naprosto luxusní místa, na kterých jakoby bylo napsáno: „Pojď, jsem tvoje“ 😀 Hozenou rukavici jsme využili a tak jsme dvě zbývající třetiny sledovali z přesnýho prostředka a ideální výšky od ledu. Řekl bych, že místa tak za 250 dolarů 😀 I outfity lidí kolem týhle cenový hladině docela odpovídaly.

DCIM108GOPRO

Zápas obsahoval naprosto všechno, co zápas NHL obsahovat má. Jakoby snad k němu někdo napsal scénář, podle kterýho se jelo. Bitka na pěsti, mexický vlny, spousta gólů, hattrick, po kterým fanoušci házeli na led desítky kšiltovek a na konci standing ovation.

V neděli, ten šťastně nešťastný desátý duben půjdu radši do práce, ale udělám si volno den následující, tak snad se stane zase něco, o čemu bude fajn zase něco napsat. O tý dřině na stavbě vás zahlcovat nechci 🙂

Dneska to na závěr nebude klip k nějakýmu songu, ale best offka naprosto geniálního „prankera“ Remiho Gaillarda, jehož videa jsme tu před chvílí za bouřlivého smíchu hromadně sledovali 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s