Bylo mi připomenuto, že bych měl napsat druhý díl trilogie posledního víkendu 🙂 Chtěl jsem to samozřejmě napsat sám od sebe, ale takový malý dokopnutíčko vždycky pomůže. Otevřel jsem si balení mini Reeses a broskvový pulp džus od Minute Maid a můžu se v klídku pustit do vyprávění příběhu, jak jsme lovili bizony a viděli zázraky přírody z několika decimetrů.

Po mém probuzení z deliria po sobotní náročný a dehydratující noci, bylo v plánu, že se vyrazí nějakých čtyřicet minut severně od Edmontonu do národního parku nesoucího název Elk Island (čili něco jako Jelení ostrov), ale jelenů tam člověk moc nepotká. Zato hlavní atrakcí je tam největší suchozemský savec žijící v Severní Americe – bizon. Celý stáda bizonů!

I když mi nebylo úplně hej, souhlasil jsem se zastávkou v likáči pro nějakou tu zásobičku piv pro celou posádku auta tvořenou šoférem Lukášem, Danem, Pinďou, Matoušem a mnou. Myslím, že jsme nabrali krabici 32 plechovek 😀

FullSizeRender54

Řešili jsme, zda se platí vjezd nebo ne, ale i když v budce byla nějaká osoba usoudili jsme, že bude lepší prostě jet, jako kdyby tam nebyla! Po chvíli před náma byla jakkdyby odbočka a sjezd na takovou boční a prašnou cestu a tam někde dál prý mají ty velký tunový krávy být všude. Nebyly.

Jurský park

Bizony jsme však objevily záhy. A hned celý stádo. Pásli se tak necelých sto metrů od nás. Skutečně, jak v tom filmu Jurský park, kdy návštěvníci projíždějí a procházejí přímo mezi dinosaury.

FullSizeRender44446

Na kraji silnice už stály dvě auta a lidi tyhle majestáty tak nějak bázlivě z dálky pozorovali. Nicméně nebyli bychom to my, Češi a jeden Slovák, abychom se nevydali blíž. Podstatně blíž! První metry byly v pohodě, spíš jsme museli dávat pozor na ty lívance na trávě všude kolem 😀 Na nějakých padesáti metrech už náš postup začal váznout. Přeci jen je to tunu vážící kus dobytka, navíc ve stádě ve svým domácím prostředí, nevíš, co můžeš očekávat a hlavně tomu pak prostě nemáš šanci zdrhnout.

Nakonec jsme si dovolili dojít na vzdálenost takových dvaceti metrů. Ale vždy, když jsme se přiblížili, tak se to stádo posunulo o kousek dál od nás. Nemyslím, že by se báli, ale prostě chtěli mít klid. V jednu chvíli ale jeden bizon zvedl hlavu od spásání trávníku a tak nějak si nás tím malým černým okem na straně hlavy prohlížel. Možná varování…kdo ví. Dál už jsme nešli. Kdybychom však šli, mohli jste pak číst na Novinkách, jak parta chlapů odněkud z východní Evropy rozdráždila stádo bizonů, a ti je pak rozmetali na sračky 😀

Po pořízení nezbytných fotek, jsme zvolili pozvolný ústup. A hle, dali jsme inspiraci i těm bázlivým čumilům, kteří si dali tu odvahu a vyrazili taky o něco blíže.

Cesta vede skrze celý park podél jsou různá odpočívadla a parkoviště, kde je možný nechat auto a vydat se na pěší tůru k některému z jezer, kterých je v parku nepočítaně. Po cestě jsme k jedné takové variantě přistoupili. To už jsme každej, včetně šoféra popíjeli druhý nebo třetí pivko 😀

IMG_9710

Cesta vedla jen vzdáleně kolem jezera a opravdu už nevím, čí to byl nápad sejít z cesty a vydat se ke břehu skrz nějaký ten creek a potom takovým nevyzpytatelným podkladem z dálky připomínajícím slušnej mokřad. Pinďa, jemuž jsme díky jeho podsaditý postavě a hustýmu plnovousu začali říkat Gimli s cestou příliš nesouhlasil, ale jakmile na ten nejistý podklad někdo z nás vstoupil Gimli prohlásil: „Když jde elf, musí i trpaslík!“ 😀

IMG_9693

Nakonec to tak zlý nebylo, ale jistý taky ne! 😀 Avšak došli jsme k jezeru, co to nejblíž šlo. Ale co tady? Nic! Tak jsme si otevřeli pivka a vyrazili zpátky k autu, že se posuneme k dostupnějšímu a hlavně většímu jezeru, který je pár minut odsud.

Po cestě jsme však s Matušem zmerčili golfový hřiště. Komu se poštěstí si zahrát golf? Tak říkáme, že tam jen mrkneme a hned zase půjdeme 😀 Naštěstí (ne naše) tam neměli driving range, ale prostě osmnáctkový hřiště. K tomu je potřeba mít svojí výbavu, takže jsme tam jen chvilku poseděli na lavičce s výhledem na Astotin Lake pod námi.

FullSizeRender7777

Jelikož byla neděle, na pláži u jezera byl pěkný houf lidí. Zajímavý je vnímat to, že před nějakým měsícem a něco tu byl ještě led a sníh a teď první odvážlivci lezou do vody. Takový to místní pořekadlo, že v Kanadě je jen zima a léto a nic mezi, docela platí.

Netrvalo dlouho a nápad, že bychom si mohli půjčit kanoe a vyrazit na okružní cestu po jezeru, vzal za svý. Vyplnili jsme potřebný dokumenty, kde určitě nějakým malým písmem bylo psáno, že je to na vlastní nebezpečí.

Ahoooooj

FullSizeRender555

Do jedný loďky jsem nastoupil spolu s Danem a Matušem a druhou obsadil Gimli a Lukáš. Vyjeli jsme vstříc prvnímu ostrovu, i přestože sladit naše veslařský umění neumění byl zkraje docela dobrej porod a pokud by na lodi byla gpska, asi by výsledná trajektorie evokovala plavbu pořádně namočených námořníků a ne jen lehce přiopitých východoevropanů, jsme nakonec zařadili kurz „tak nějak rovně“ 😀

FullSizeRender5477

Na pozdrav „Ahooooj“ na kolem projíždějící loďky doprovázený ukrutným smíchem však nikdo nereagoval, leda tak kroucením hlavy 😀 Na prvním ostrůvku započal řetěz zastávek, kdy první a nejnutnější činností bylo hromadný a bezpodmínečný vyloučení přebývajících tekutin v těle 😀 Následoval letmý průzkum nejbližšího okolí, kam až to terén dovolil a další nalodění, odpíchnutí a směr další ostrov, kde se rituál opakoval. Kuřáci navíc doplnili hladinu nikotinu.

National Geographic

Při cestě nazpátek jsme však objevil malý ostrůvek, vyčnívající sotva pár decimetrů nad hladinou, takový mini atol. Už po cestě k němu jsme si připadali jak David Attenborough. Prakticky neslyšně jsme se přibližovali, dokonce i Horkýže Slíže vyhrávající z repráčku song „Mám v piči na lehátku“, jsme museli vypnout 😀

IMG_9836

Na tomhle atolu hnízdilo tak roztodivný ptactvo, že jsme se nestačili divit. Seděli jsme v loďkách metr dva od kraje ostrůvku, kolem si v klidu po hladině dával znak bobr a my sledovali to dění přírody, polohlasně diskutovali a fotili. Musím přiznat, že mě takový ty věci kolem přírodních jevů, flora, fauna nikdy moc nezajímaly, ale tohle bylo dech beroucí. National Geographic lepší, než ve 3D a 4K najednou 🙂 Snad fotky budou mluvit sami za sebe 🙂

IMG_9822

FullSizeRender333

IMG_9786

Pokud mi někdy na základce hodiny přírodopisu něco daly, tak ten všechen ten čas strávený drcením látky o láčkovcích a podobných „životně“ důležitých věcech byl jedním šmahem přemazán a neskutečně silně zafixován do paměti nedělí 15. května 2016. Na takový místa by se měly brát exkurze.

Po cestě zpátky, kdy už jsme i tak byli zážitků a vjemů plni přišlo něco překvapujícího. Někdo překvapující. Bizon! A hned vedle cesty. Zastavili vedle něj a mohli si tak ten kolos prohlídnout z nějakých dvou metrů. Žádná zoologická, kde je ten všechen dobytek za plotem s sedmi tisíci volty, ale v přírodě a jejich přirozeným prostředí.

IMG_9881

sdf

IMG_9905
Zrovna tam jeden pár metrů od nás běžel přes cestu a vyrušil Matuše u selfíčka…neskutečnej dusot!

O malý kousek dál jsme ty zvířata potkali dokonce další tři. Dokonce se i odvážili vystoupit z auta a šli to očíhnout.

Můžu říct, že tenhle den byl skutečným zážitkem s velkým Z!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s