Půl roku v Kanadě! Pohled zpátky, část první…

Nemůžu uvěřit, že je to už půl roku, co jsem v Kanadě. Letí to šíleným způsobem a skutečně je to jako minulý týden, co jsem se všema loučil a to deštivý ráno jel do Mnichova na letiště. Věděl jsem, že to bude vojna, šel jsem do ní dobrovolně, ale nečekal jsem, že místy až taková. Tady se člověk skutečně naučí to, jak přežít. 

Možná následující text může někdo rozporovat, nicméně popisuju subjektviním pohledem svoje zkušenosti. 

V Čechách se to v našem věku má tak, že když je nejhůř, jsou tu pořád rodiče, případně prarodiče a kdyby nás vyhodili z práce, neměli na bydlení a živobytí jako celek, vždycky nějaký to přístřeší a stravu člověk, než se vzpamatuje, dostane tam a neskončí na ulici. Ten polštář tak nějak podvědomě v sobě prostě máme všichni, ať chceme nebo ne. Ale tady? Si uprostřed jezera a plav. Starej se nebo se utopíš! A jelikož nemáš letenku zpátky právě k těm rodičům, starej se ještě víc.

Napadlo mě, že by bylo fajn srovnat program Working Holiday, na němž jsem teď v Kandě s programem Work and Travel, který jsem využil dvakrát při cestách do USA, ale o tom bude až separátní článek. Teď se zkusím takhle od boku podívat na to, co mi ta Kanada, lidi tady, prostředí, za ten půl roky, daly.

Všechno se to zdálo být krásně nalinkovaný. Česká agentura mi zprostředkovala kanadskou, která mi našla práci, nebo tak nějak to bylo. Tatáž česká agentura mi pomohla se získáním víz. Jak? To si nechám pro sebe 🙂 Ale spousta lidí to měla stejně. To bylo od ní skvělé, nicméně tam to končí. Nevím, kde nastala přesně chyba, zda na straně české aguntury, nebo kanadské nebo u zaměstnavatele, ale to místo, které jsem dostal bylo totálně a jak se tady říká „SUCKS“. Nebojím se to říct na férovku a pěkně česky „NA HOVNO!“

Těšil jsem se, jak budu dělat barmana v cool baru v jednom resortu, kde mzda sice není nic moc, ale dýška to doženou a dokonce zvesela předeženou, což mi bylo i slibováno, kam budou chodit kočky z celýho světa, kde to prostě bude žít, kde to bude mít skvělou úroveň a celý to bude v přenádherným prostředí. Skutečnost?

Jen to, že to všechno bylo ve skutečně krásným prostředí kanadských hor se sezónním skipassem na všechny sjezdovky. Ale co se týče práce, která měla být stěžejní, byly všechny predikce jen mazání medu kolem huby. A to mazání pokračovalo i na místě stylem: „Joooo, všecko je allright a no worries.“ Ale já ty obavy měl. Navíc, co jsem viděl rozpis šichet na leden, tak mě málem vomyli. Kde nic, tu nic. Pár ušmudlaných hodin za pár ještě ušmudlanějších dolarů. Navíc v restauraci, kam skoro nikdo nechodil. Takže jsem po několika týdnech začal žít z úspor z Čech, čili v dolarech jsem byl permanentně v mínusu.

Co z toho tehdy vyplynulo?

Po pěti týdnech jsem se ze dne na den sebral, vyrobil si z kartonu ceduli s nápisem cílový destinace a stopem odjel přes 300km z tohohle sice krásnýho až naprosto úžasnýho prostředí, kde jsem si o několik tříd zlepšil svůj skill na lyžích a trochu posunul angličtinu, do Calgary, města, kde jsem hodlal nalézt štěstí. Ale co je to štěstí? Prostě se posunout na úroveň „žít jako člověk“ a na vlastní pěst se vyhrabat z těch sraček, do kterých jsem byl krásnými řečmi uvržen.

A co z toho plyne zpětně?

Možná jsem měl jen smůlu na agenturu, zaměstnavatele, načasování…nevím. Byli tam i tací, kteří nedělali v pohostinství a měli se docela dobře, viz kámoš Ondra, který dělal ve ski servisu a celou zimu si nemohl vynachválit. Když se na to podívám teď, vím jisto jistě, že už bych nikdy nevyužil služby agentury do programu, který to bezprostředně nevyžaduje (Work and Travel do USA tuto podmínku má nastavenou vládou, takže bohužel není zbytí).

Ty peníze, které agentury (česká i kanadská) spolykaly se daly naprosto s přehledem využít na měsíční rent nějakýho bydlení v jakýmkoliv městě a bylo by tudíž dost času na to najít si nějakou normálně placenou práci. Ono právě tady v těch resortech se snad zaměstnavatelé předhánějí v tom, kdo bude mladý lidi z celýho světa škubat víc. Co jsem tak slyšel, je to všude stejný.

Takovýhle pobyty jsou vhodný pro ty, kteří mají bohatý rodiče, jež svojí ratolest vyrážejíc do světa obdarují obrovským balíkem dolarů aby se jich na nějaký čas zbavili 😀 nebo pro jedince, jenž mají slušně našetřeno a stačí jim jen přežít za doprovodu nekončících párty s  cool lidmi z Austrálie, Zélandu, Švédska, Kanady, kde se ráno v doznívajícím deliriu bourají pyramidy plechovek od piva, zametají střepy z flašek od vodky, vysypávají popelníky plný vajglů od trávy a dojíždí lajny kokainu 😀

Pro ty pragmatičtější z nás, kteří jedou vedle zábavy, poznání a jazyka z velké části i za výdělkem a mezi než se počítám, takovýhle pobyty nejsou to pravý ořechový.

Vy, kteří tohle čtete a chtěli byste taky vyrazit do Kanady na Working Holiday a mít předem danýho zaměstnavatele a tudíž RELEVANTNÍ jistotu, jako jsem chtěl mít i já, zkuste si najisto (černý na bílým) potvrdit přesně danou mzdu a garantovaný počet hodin. To byste měli dostat tak jako tak, nicméně právě v gastro odvětví je příjem daný tipama a ty vám nikdo garantovat nebude a ani nemůže, takže je to vabank a třeba natrefíte na skrblíkovskýho zaměstnavatele jako jsme měl já v Panorama Mountain Village a nebo taky ne. Skipass na celou sezonu nebo 20% slevy do obchodu, který je o 30% dražší, než běžný krám ve městě jsou sice krásný pozlátko, má to však ty svoje ale….

Rozhodně jsem nesežral všechnu moudrost světa, ale o to poučení, který z toho v reálu mám, bych se rád podělil s ostatními. O případným zaměstnavateli v resortu bych si zjistili z několika nezávislých zdrojů, co nejvíce a v případě nedostatku informací nebo naopak dostatku naivní odvahy skočit do jámy lvové jako já, radši prosím jeďte prostě na blind s platnými vízy do nějakýho většího města a tam se postarejte. Zejména a asi i jedině na Facebooku má každý město (Calgary, Vancouver, Toronto a dokonce i Edmonton 😀 ) svoje stránky sdružujíc Čechy a Slováky a VŽDYCKY se tu přes to práce a bydlení najde. Jsou tam často lidi, kteří tu jsou v Kanadě mnohdy i spousty let a ví jak to chodí a rádi poradí.

Člověk pak ze sebe bude mít větší radost, jak se dokáže zařídit, zocelí ho to o poznání víc a v neposlední řadě bude jeho první příjem rozhodně vyšší, než by dostal v resortu, kde je prostě minimálka a čau!

Vědět já tohle před rokem, zvolím jednoznačně tuhle cestu! Sice bych nezažil tu crazy cestu stopem v zimě z hor/vězení 😀 ale to bych asi oželel na úkor pohodlnějšího života.

V druhá části napíšu o tom, jak se mi podařilo přežít ve městě, jaký tam byly začátky až k tomu, kde jsem teď 🙂

Hezký začátek víkendu 🙂

 

2 komentáře: „Půl roku v Kanadě! Pohled zpátky, část první…

  1. Ahoj. Zajímavé čtení. Ale nějak k tomu srovnání programů chybí částky. Bylo by to přínosné. A šlo by napsat něco o těch mzdách? (co je málo, co je na přežití a co na žití dobrá mzda). Kolik na stravu na ubytování. Mám, dojem, že ti Kanaďani chtějí aby měl člověk cosi na účtu a asi předpokládají, že tam z toho bude žít když mu dají málo vydělat.

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s