Jakmile jsem se 5.7. brzo ráno probudil na matraci ve svým vanu před baptistickým kostelem kdesi na jihu Seattlu, deštivé a chladné počasí za okny auta jakoby předznamenávalo, že tenhle den bude něčím zvláštní. Byl jsem pouhých sto mil od městečka Aberdeen, tedy místa kde se v roce 1967 narodila jedna z největších hudebních person všech dob – Kurt Cobain. A přesně na tohle místo jsem měl ten den namířeno.

Aby celý článek dostal ještě trochu osobitější nádech, proložím jej Cobainovými citáty, jež tak umě dokázal vkomponovat do každý ze svých písní.

Nejprve však cesta vedla přímo do nejbližšího Starbucsku, jak typického pro Seattle, neboť právě odsud tahle značka pochází. Jasně, mohl jsem jít na mnohem lepší kafe kamkoliv jinam, ale baví mě tamní kultura, cenově je to v pohodě a navíc mají kvalitní wifinu – tak nutnou pro život a čistý záchody, kde se můžu po ránu opláchnout a vyčistit zuby a uvést do stavu člověka 🙂

IMG_3826

Po snídani a kafi právě v Bucksu, kde jsem si i zjistil trasu do Aberdeenu, jsem mohl na tuhle dvou hodinovou vyjížďku v klidu vyrazit. Abych si naladil atmosféru, jel jsem celou dobu za poslechu několika alb Nirvany.

Jakmile jsem sjel z dálnice a vzdaloval se jakoby od civilizace, vypadalo zdejší prostředí, jakoby se skutečně zastavilo právě na počátku devadesátých let. Mrholení a míjení různých postarších, pomlácených a nevzhledných aut a trucků tomu přidávalo takovou správně pochmurnou atmosféru. Ale já si v tom liboval. Přesně tohle jsem hledal. Ten správnej noir.

Come As You Are

IMG_4514

Skutečně nevím, veliká cedule s nápisem Come As You Are zde byla ještě před tím, než tuhle skladbu Nirvana vydala v roce 91 na albu Nevermind, nebo se sem dala až posléze. To však nemění nic na tom, že pokud si vygooglujete cokoliv o městečku Aberdeen, všude bude zmínka nebo fotka právě týhle cedule, která se tak stala ikonickou.

It’s OK eat fish ‚cause they don’t have any feelings (Something In The Way)

Už jak vjíždíš dolů a pozoruješ takový ten nevzhledný a zašlý přístav, kde už dávno nic nekotví a do toho ti na čelní sklo stále bubnují tisíce drobných kapek, takže nevíš, zda zapnout cyklovač na nejnižší frekvenci nebo to sklo setřít jednou za čas manuálně, víš, že si přijel do správnýho místa.

IMG_3660

Už za mostem vidíš u značky opřenýho bezdomovce v nasáklým vaťáku s naprosto apatickým výrazem ve tváři třímajícího ceduli s nápisem „hungry“, kterej to mrholení naprosto ignoruje. Depresivní prostředí dokonáno jest.

Dáš se doprava a podél malý zátoky se blížíš k tomu místu, kvůli kterýmu tu hlavně si. Mezi téměř stejnými baráky však stojí ten ze žlutě natřených prken a s číslem 1210. Kdybys nevěděl, že je to místo, kde se narodil a vyrůstal Kurt Cobain, jel bys dál.

IMG_3646

2

V ulici je pusto. Nikde není vidět žádný pohyb. Je úterní dopoledne, pracovní den. Pořídím proto v rychlém sledu několik fotek, vlezu zpátky do auta, který jsem nechal nastartovaný a odstavený o několik metrů vedle a chvíli nasávám tu atmosféru běžnosti, která s přihlédnutím k tomu, kdo na malým kole jako dítě brázdil zdejší ulice, tak všední není.

IMG_3812

Vtom jsem si však vzpomněl, že jsem kamarádovi Pinďovi, který je co se historie hudby podobnýho ražená jako já, slíbil, že mu z Aberdeenu dovezu malý artefakt, který si přál. Třísku z Kurova domu. Objel jsem proto blok, nechal auto ve vedlejší ulici a přikradl se k onomu číslo 1210 ze zadní strany. U soklu domu jsem malým vysouvacím nožem, který vozím v autě, hbitě uřízl malou třísku. Na domě nevznikla žádná škoda a význam to bude mít pro Pinďu velký 🙂

—————————————————————

Už kdysi na základce jsem četl životopis „Těžší než nebe“ od Charlese Crosse, který velmi detailně na základě stovek rozhovorů nahrávek a tisíců mil najezděných mezi Aberdeenem a Seattlem mapuje právě Kurtův život. Zde proto malá ukázka vztahující se právě k tomuto domu:

V září 1969 bylo Kurtovi dva a půl roku a Don s Wendy si v Aberdeenu koupili první dům na East First Street 1210. Byl to patrový domek o výměře 92 čtverečných metrů se zahrádkou a garáží. Zaplatili za něj 7 950 dolarů. Dům byl postaven ve dvacátých letech ve čtvrti, které se občas nelichotivě říkalo v „hrdlořezech“. Severně od domu Cobainových tekla řeka Wishkah, která se často vylévala z břehů, a směrem na jihovýchod se rozkládal zalesněný sráz, kterému usedlíci dali jméno kopec „Mysli na mne“ – což byla na přelomu století narážka na stejnojmennou reklamu na doutníky.

Byl to středostavovský dům ve čtvrti, kde bydlela střední třída. Kurt ji později označoval za „bílou lůzu, která se jen tváří jako střední třída.“ V přízemí domu byl obývací pokoj, jídelna, kuchyně a ložnice rodičů. V patře domu se nacházely další tři pokoje: malá místnost na hraní a dva pokojíky, jeden patřil Kurtovi.

———————————————————————

From the Muddy Banks of the Wishkah

(název kompilace skladeb Nirvany, která vyšla až dva roky po Kurtově smrti)

Jen dva bloky od domu vede koryto řeky Wishkah a přes ní most. Opět dvě veličiny běžnýho života, který by bez zdejších souvislostí byly úplně stejně fádní jako řeka a most ve vašem městečku.

Pod tímto mostem však Kurt ve svých dětských letech a v době dospívání hledal po hádkách s matkou Wendy útočiště, zde pak také začal s hudbou, skládáním básní a písní a taky zde poprvé experimentoval s LSD. Takže začátky Nirvany se začaly psát právě pod tímhle mostem a Nirvana by bez tohohle místa nikdy nebyla tam kde byla a Kurt by nebyl legendou. #destiny

IMG_3669

Dnes je to poutní místo fanoušků Nirvany, kteří zde naprosto libovolně nechávají na sloupech a zdech různý vzkazy. Během tý chvilky, co jsem pod tím mostem taky poseděl a rozjímal, přišla jiná dvojce fanoušků a tak jsme společně několik málo minut na téma Cobain povídali.

IMG_3666

Hned u mostu je v parčíku vytvořený malý monument věnovaný Kurtu Cobainovi a celé Nirvaně.

IMG_3681

IMG_3677

I’m so ugly, but that’s O.K. ‚cause so are you

V Aberdeenu jako takovém toho moc k vidění není. Hodně ospalý, malý a depresivní městečko. Do nejbližšího většího města – Tacomy je to přes hodinu cesty, proto se moc nedivím, že je tu pořád takový zaseknutý život. Zdejším to asi tak vyhovuje a jsou zvyklí a ním jakožto návštěvníkům to ideálně navodí tu melancholickou náladu přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy se tu mohlo leda tak pracovat v dřevařským průmyslu, propadat alkoholu nebo drogám a množit. Není proto divu, že právě tohle podhoubí dalo základ tolik ponurému druhu rockové hudby, jímž je grunge.

Bylo na čase zvednout kotvy a jet zase dál. Z Aberdeenu vede malá cesta přímo k Tichému oceánu v jehož vodách jsem se ještě jaktěživ nesvlažil, proto bylo záhadno tento nedostatek napravit. U oceánu jsem byl za necelou hodinku. Hledám místo, kudy se dostanu co nejsnáze k pláži. Jedu po jakýsi polní cestě směrem přímo k vodě. Na konci je však závora. Nechávám proto auto a převlíkám se do koupacích kraťasů. Je přece červenec a jdu k moři 😀

IMG_3743

Vesele si to šlapu lesíkem a přes následnou dunu až k široce otevřenýmu prostoru. No, teplo tu rozhodně nebylo a foukal poměrně ostrej vítr. Není proto s podivem, že na pláži prakticky nikdo nebyl. Jen dvě zaparkovaný auta a u nich několik lidí. Dvě děti pouštěly v tom větru draka. Scházím z duny dolů a ptám se ženy, kolem níž procházím, zda je ta voda studená. Dostává se mi odpovědi: „Oh yeah!“

IMG_3722

Přesto nevzdávám a pomalu jdu k příboji. Stačí se jen dotknout chodidly mokrého písku a když ti první vlna omyje kotníky je ti jasný, že ta žena měla sakra pravdu. Odhodlal jsem se dojít po kolena, ale bez neoprenu bych to dál prostě nedal.

6

Mezitím za mnou projíždí po pláži už několikátý auto. Tohle jsem zažil kdysi na Floridě na Daytoně, že lidé využívali tu zpevněnou část písku na pláži prostě jako silnici a tady to bylo nemlich totéž. Nicméně návštěva vod Tichýho oceánu?

IMG_3757

————————————————

 O den později…

Hned na druhý den ráno jsem se vydal hledat to místo, kde naopak příběh velké osobnosti světový hudby skončil. Jak všeobecně známo, že Kurt Cobain byl po celou krátkou dobu, co byla Nirvana vrcholu (4 roky), závislý na heroinu. Spolu s depresemi, neschopností unést slávu díky obrovské introvertnosti a po mnohých dalších problémech ukončil ve své vile na břehu zálivu život.

Ale pěkně popořadě. Vygooglovat adresu domu a najít fotky jak ten dům vypadá je maličkost. Ve Starbucksu po ránu mi byla dopřána chvilka wifiny u kafe jsem si mohl na navigaci tu cestu pěkně nastavit a záhy se po ní i vydat.

Zaparkoval jsem na parkovišti hned vedle zálivu a jal se hledat ten dům. Procházím celou čtvrť, několik ulic sem a tam, ale prostě ten dům nikde. Ani žádný jiný se mu ani zbla nepodobá. Když se vydávám zpátky k parkovišti, vedle nějž k mému štěstí stojí další Bucks, abych zase zalovil v hloubkách internetu a našel skutečnou adresu, potkávám takovýho dredatýho týpka. Hned se ho ptám, zda tu bydlí a zda neví, kde najdu ten Cobainův dům. Nasměroval mě….o několik kilometrů při vodě dál. Prý to nemůžu minout.

IMG_3848

Sedám do auta a vyrážím. A skutečně. Za nějaký dva kilometry stojí u cesty. I přes obrovský neprůhledný vrata je poznat, že jsem došel cíle. Našel jsem místo na zaparkování.

It’s better to burn out than fade away

Jen o pár jednotek metrů vedle ve Viretta Parku je další poutní místo. Lavička určená pro přinášení a pokládání pietních předmětů. Hodně zvláštní místo a ty předměty jakbysmet. Kytička natrhaná opadál uložená v plechovce od piva nebo flaška od sektu a v tom papír se vzkazem. Najdou se tam však i poměrně slušný malůvky i vkusný nápisy.

IMG_3837

Jdu však k onomu domu. Majitel nebo správce, který je jistě dobře obeznámen s historií toho objektu, nechává jeho okolí slušně zarůstat bordelem a náletama. Snad aby fanoušci nelezli až k plotu (čti: vysoký zdi), nedejbože na něj. Plebs – v tomhle případě fanoušci Kurta Cobaina – je však vždy o krok napřed před vrchností a tak skrze tyhle křoviska vedou všemožný cestičky, aby na ten dům bylo co nejlíp vidět.

Jdu si to takhle jednou z těch cestiček a naproti mě nějaký kluk s holkou, asi pár, přibližně v mým věku, zřejmě tu jsou ze stejnýho důvodu jako já. Předpokládám, že tu od rána bylo několik dalších a během dne přijdou následovníci 😀

IMG_3854

Ta holka mne oslovuje takovou docela blbě srozumitelnou angličtinou, kdy jsem na konci její věty rozuměl snad jen slovo „house“. Tak jí říkám, že jo, a že je to nejspíš ten důvod, proč tu je. Vytřeštila oči a nadšeně říká…teď už srozumitelně: „To je fakt tvůj dům?“ Chvilku na ní zaraženě civím a pak se jí dost zmateně a překvapeně ptám: „Vypadám snad jako někdo, kdo si může tenhle dům dovolit? Jasně, že není.“ Dospěli jsme k tomu, že jsme si jen blbě rozuměli, načež jsme se všichni tři dost zasmáli 😀

IMG_3850

Týpek mi nabídne, že mi udělá fotku, chvilku kecáme a pak se v míru, lásce a porozumění rozcházíme každej svojí cestou.

Přesně to místo, tedy přístěnek nad garáží, kde si 5. dubna 1994 Kurt prohnal hlavou náboj z kulovnice bohužel vidět není, ale i přesto má tohle místo obrovskou atmosféru….

A tím končí moje anabáze s heslem „Chasing legacy of Kurt Cobain“….

Já vím, že mnohým z vás se to zdá divný nebo nenormální, ale ten den jsem šel ve stopách legendy, avšak úplně obyčejnýho člověka, který miloval a nenáviděl stejně jako my všichni. Osobnosti, která spolu s Kristem Novoselicem a Davem Grohlem vytvořila hudbu, kterou jsem jako teenager poslouchal a kterou rád poslouchám do dneška. Právě tvorba Nirvany mi tak nějak určila kurz hudby, kterou vyhledávám do dnešních dnů. Rozhodně se nespokojím s jednoduchou hudbou, ale s tvorbou, která má přesah a nadčasovost, přesně jako mají skladby Nirvany.

4

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s