S létem do Kanady přišlo na řadu i konečně pořádný hikování. Tenhle pojem v sobě zahrnuje vysokohorský tůry, lezení po skalách – skoro climbing a naprosto nutný scrambling (co to je, vysvětlím později). Z Calgary to máme do Rocky Mountains tak hoďku a kousek autem, takže prakticky za rohem, proto, když mi přišla od kamaráda možnost vyrazit na první pořádnej kanadskej hike, neváhal jsem ani chvilku!

Audrey už mě nějakej ten den kárá za to, že mám s články zpoždění a má pravdu. Navíc v sobotu 6.srpna vyrážím s Pinďou na čtyři nebo pět dní (jak se nám bude chtít 😀 ) na další road trip, tentokráte do Jasperu a jeho okolí, což je část Rockies, která je znalci zdejších reálií považována za nejhezčí v celý Kanadě, potažmo její západní části. Takže bude další kvantum materiálu a články z dřívějška budou zůstávat v pořadí a tak tu na blogu ztrácím docela aktuálnost, což mě teda ale vůůůbec netěší.

IMG_4763

Zpátky k tripu

Ctrainem jsem hned brzo ráno vyrazil od nás z jihu města do downtownu, kde jsem se měl potkat s Liborem, Dášou, Michalem a ještě jedním klukem. Nalodili jsme a hned první debata se svezla na největší současnou mánii – virtuální lov pokémonů 😀 Nikdo z nás to nehrál, ale prakticky všichni jsme o tom četli nebo něco slyšeli. Přiznám se, že stahuju kdejakou volovinu co se na AppStoru objeví, abych jí vyzkoušel, dokonce i tohle jsem chtěl zkusit, ale nešlo mi to stáhnout, takže jsem nakonec rád, že to tak dopadlo, protože to by se už Audrey ze mě zbláznila úplně 😀

Nás cíl byl vrchol zvaný Middle Sister, čili jak už název napovídá, má tahle sestra ještě další dvě, které se jmenují příhodně a to Big a Little. Petr (zatím nejmenovaný) nás svým V8 Jeepem zavezl na místo, odkud by byl výšlap nejlepší.

Už po cestě se však u Libora začaly projevovat známky předchozího dlouhýho večera na terásce jednoho z pubů ve městě. Prostě mu bylo blbě 😀 Před námi však mnohakilometrový hike lesem, po skalách a kamení.

Ušli jsme sotva dva kilometry, zatím víceméně po rovince, až na začátek trailu a tam přišlo na lámání chleba. Libor to vzdal, k tomu začalo být nějak špatně i Dáše, proto jsme se rozhodli to otočit, dokud byl ještě čas a vyrazit na lehčí hike zase o dům dál. Ještě, že mezi námi byli tací, jež znají tamní hory prakticky nazpaměť a tak netrvalo dlouho a náhradní plán byl na světě.

IMG_4777

Po cestě zpátky k autu jsme minuli ceduli, která nás varovala před aktuálním zvýšeným výskytem medvědů v oblasti, ale bear spray a rolničku jsme měli s sebou. No rolnička je sice hezká věc, ale ten zvuk namísto, aby medvědy plašil, tak prej často probouzí jejich zvědavost a naopak je přitahuje. A k tomu má tak debilní zvuk, že totálně otravuje všechny kolem 😀 Obecně nejlepší způsob jak medvědy odlákat je hlasitě mluvit, zpívat si, mít z mobilu nebo nějakýho jinýho zařízení puštěnou hudbu nebo když už si nemáte co říct, tak se tu na tůrách hraje slovní fotbal..na poslední dvě…a to je dost nářez 😀

Poodjeli jsme několik kilometrů do městečka Canmore a odtud pak kolem areálu, kde se v zimě jek světový pohár v biatlonu po neskutečně prašný cestě až k tyrkysově modrýmu jezeru rozlitýmu mezi dvěmi horami vedle nějž bylo parkoviště, kde naše cesta autem skončila, takže nazout pohory a odteď pěkně po svých bůhvíkam nahoru.

IMG_4774

Už od parkoviště vede jeden trail na horu jménem Ha Ling Peak, po který se jdou strašný davy lidí. My však volíme směr na druhou stranu. Máme echo, že mezi dvěma telegrafními sloupy lze uhnout z cesty a po chvilce narazit na stezku, o který se tolik neví a tudíž tam nebude moc lidí, nebo možná nikdo. Je to stezka na horu pojmenovanou East End of Mount Rundle s výškou 2600 metrů. Výchozí pozice je v nadmořský výšce 1800 metrů, takže na třech kilometrech, který vedou vzhůru je to převýšení 800 metrů.

IMG_4786

IMG_4788

Už pěkně z kraje mezi stromy to začíná pořádně stoupat. Neujdeme ani tři sta metrů a už ze mě leje, jako už dlouho před tím ne. Kéž bych tak měl nějaký stěrače na pot 😀 Šlapeme pořád vzhůru, Petr nasadil docela zuřivý tempo a mám, co dělat, abych stíhal. Dáša s Liborem, jímž je oběma docela nevolno, to mají ještě těžší a dávají si dost zastávek na refresh.

IMG_4810

Netrvalo dlouho a stromy začaly pozvolna řídnout, takže další pauza se uskutečnila ve stínu několika málo smrků široko daleko.

13710470_1482207335138473_1709528178679375903_o

Teď už před námi byl jeden prudký svah kamsi nahoru, kde povrch tvořily jen kameny. Ty se později změnily v takzvaný scramble [skrembl]. Víte jak mají silničáři vždycky na zimu připraveny ty obrovský kopce štěrku? Tak si představte takový sypký kopec, tvořený tedy větší frakcí kamenů, tak dva kilometry vysoký. Dva kroky dopředu a jeden vzad. Docela makačka. Nejen pro tělo, ale i na nervy 😀

IMG_4822

Tak jsme si to hodinku skremblovali stále vzhůru až jsme došli k nějakýmu vrcholku. Tak nějak jsem si říkal, že tady by to docela stačilo, protože výhledy na Canmore a pak na druhou stranu směrem do údolí na jezero, kde se natáčely části filmu Revenant byly už tak naprosto famózní.

Přišla však informace, že ten zdánlivě nedostupný útes zpříma tyčící se hned nad našimi hlavami je náš cíl. Další další náročný scramble, všude samý kamení a neskutečný horko. To slunce má v týhle výšce fakt neuvěřitelnou sílu a i já, jakožto zastánce krémů na opalování s maximálním UV faktorem 10 jsem tentorkát sáhl po třicítce 😀

IMG_4844
Při výlezu na vrchol

Aby byl vrchol dobyt úplně, musel se v závěru zdolat i lehký climbing, tedy šplhání po skále a různý přitahování, takže žádná prdel 😀

2

Ale ten finiš. To by zážitek neskutečnýho kalibru. Stanout na špici tak vysoký hory, po tak náročným výstupu je prostě sen a mně se ho teď díky kamarádům podařilo splnit. Tohle je ta pravá letní Kanada! (smajlík se srdíčkem 😀 )

FullSizeRender

4

Na týhle špičce nesměly chybět pózy s společný fotky, vypití slavnostního piva, nějaká svačinka, dlouhý pohledy na všechny světový strany a čerpání energie, kterou ta divoká a naprosto čistá kanadská příroda nabízí plnými hrstmi. (opět smajlík se srdíčkem 😀 )

FullSizeRender3

Tak a teď jak dolů? Hlavně neudělat nějakej neopatrnej pohyb. Pod tebou sráz, takže by tě možná někde dole našli rozdrbanýho na kousíčky. Ale ne lidi..medvědi 😀 Jakmile se podařilo velmi opatrně zdolat první desítky metrů pod vrcholem, čekal nás sjezd. A to doslova. Vezmi si ten nejprudší kopec, který si kdy viděl, posyp ho drobným kemením a dej to dolů. Je to jako na černý sjezdovce. Utrhne se ti to a už to nezastavíš. Leda tak o zem. A to víš, že jsem si párkrát pěkně sednul. Ale musím říct, že mě ten sjzed dost bavil, ačkoliv moje boty vehementně naříkaly, páč takovej záhul fakt nečekaly 😀

IMG_4988

IMG_4995

Abych to zkrátil. Poslední dva kilometry už to byla, Liborovými slovy „procházka ťap ťap“ 😀 I když výšlap na Snežku je pořád jednodušší, než zdejší úvodní a nejjednodušší část 😀

IMG_4783

Jezero u základního tábora se přímo vybízelo k opláchnutí a tak jsem se vydal k jeho břehu, že si aspoň nohy smočím. No jo, ale to by ta voda neměla mít sedm stupňů 😀 Nojo, ono je to vlastně ledovcový jezero, skoro bych zapomněl 😀

IMG_5005

Petr ale prý ví o nějakým koupání nedaleko. Sedli jsme do auta vydali se k onomu koupališti. A tam jako na Mácháči, travnatá pláž všude rozcapený davy lidí, parkoviště hned za zadkem, takže takovej ten línej standart, kde se nemusíš vůbec namáhat 😀

I když už se tu několik kanadských kusů koupalo, voda byla i tak pořád příliš ledová, takže náš nápad vlézt tam a nějak to dopadne brzy degradoval na úroveň, namočme si aspoň nohy ke kolenům a rychle pryč 😀

IMG_5018

Po týhle náramný „koupačce“ kdosi navrhl, že by nebylo od věci zajít si na nějakou večeři dolů do Canmore, když už tady jsme. Dáše s Liborem věděli o jedný pěkný restauraci, do který jsme nakonec zapluli. Jídlo bodlo a mohlo se vyrazit s plným pupíkem směr Calgary, náš domov.

Všechno se zdálo být ok, jen by se kousek za horami nesměla na dálnici vytvořit kolona dlouhá několik desítek kilometrů. V rádiu na AM frekvenci pak hlásili, že je to na hodiny. A tak Petr s Liborem vymysleli náhradní cestu. Přes indiánskou rezervaci.

Že prý pojedeme severní oklikou. Tam však ani ne po kilometru na silnici napříč zaparkovaný dvě auta a kolem nich indiáni, že nás dál nepustí. Stejný problém mělo několik dalších aut. My se tam otáčeli a ti rudokožci se nám jen smáli. Inu je to jejich rezervace a tam platí jejich pravidla a zákony a bílý muž si tam prostě neškrtne, pokud Svištící Orel nedovolí 😀

Takže pojedeme skrze tu stejnou rezervaci jen její jižní stranou. Tam už žádná přehrada nebyla, ale pravidla tam platí stejně jako v tý předchozí. Prý se tam nesmí zastavovat. Když zastavíš a indiání tě chytí, vyženou všechny z auta a to auto na místě podpálí. Ptáme se Petra jestli má dost benzínu 😀

A legendy nelhaly. Podél cesty, kterou jsme jako úplně jediní, bylo v příkopu několik ohořelých aut, což nám na klidu moc nepřidávalo. Ale vzrůšo to bylo docela fajn 😀

IMG_5026

Sem tam kousek od cesty nějaký to obydlí, nějakej ranč a ty ohořelý auta. Nic víc ta indiánská rezervace není. Když jsme se blížili zpátky k napojení na dálnici bylo po pravý straně vidět řečiště, kde se odehrávala ta původní dlouhá scéna z Revenanta, kdy indiáni přepadají ten tábor. Nedivil bych se, kdy je hráli tihle praví rudokožci, neboť v přepadávání mají zřejmě praxi 😀

Nakonec to dobře dopadlo, napojili jsme se zpátky na Trans Canada Highway a v klídku dojeli do Calgary 🙂

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s