Když jsem končil vyprávění, byla polovina léta a byli jsme s Pinďou na spontánním tripu z Edmontonu do Kelowny a zase zpátky. Byť se před tím mělo jet za kámoškou do Jasperu, vyrazili jsme nakonec o více, než 700km úplně jinam. Zvažovali jsme ještě trip na sever od Edmontonu do Fort McMurray, kde pár týdnů před tím byl největší požár v historii Kanady a celý město prakticky lehlo popelem. Zpátky ale k tripu. 

Skončili jsme na farmě u kámoše Páji a bylo to vlastně to nejlepší místo, který jsme po čas toho výletu navštívili, ačkoliv to prostředí bylo naprosto nejvíc nezajímavý. A aspoň se potvrdilo pravidlo, že krásně může být kdekoliv, když má člověk kolem sebe dobrou partu lidí, který vytvoří dobrou náladu. Naopak pak můžeme být na nejhezčí pláži na světě nebo v nejluxusnější restauraci, může se najít člověk, kterej dokáže pokurvit už tak blbou náladu a nezachrání to ani to prostředí.

Když se teď na to dívám takhle zpětně, tak i ten samotný Edmonton, což je město úplně o ničem a hrozně jsem tam nechtěl, tak nakonec to bylo strašně fajn a vzpomínám na to s úsměvem, protože tam byla prostě skvělá parta a táhli jsme za jeden provaz! 

Předchozí večer jsme se na farmě jaksi zasekli, takže plán, že navštívíme největší drive-in cinema v Severní Americe ve městečku Enderby nedaleko, se musel posunout na den následující. Ale co s celým volným dnem?

Ráno bylo krásně – koneckonců v Kanadě přes léto skoro ani jinak nebylo 🙂 Snídani jsme si museli víceméně obstarat sami. Takže do kurníku pro vejce, paní domu upekla hned z rána čerstvej chleba, slanina z prasete, který padlo pár týdnů před naším příjezdem. Prostě ta absolutně nejlepší vesnická nádhera a pohoda. A za tohle v instantní podobě lidi v Praze, zvlášť v Karlíně nebo Holešovicích 😀 platí neuvěřitelný částky. Přiznávám, taky jsem si takovou snídani tady v Praze zkusil, nechal jsem tam za chleba s italskou slaninou a trochou chedaru přes 100 korun 😀 Prostě šílenost! Jen to hezky vypadalo na fotku na isntagram 😀 Tyhle hipsterský bistra jsou stejně jen módní trend a doufám, že to brzo přejde!

IMG_6019
„Jmenujem ťa ošetrovatelkou sviní“ aneb po ránu je potřeba se o ten dobytek postarat.

Zpátky ale do Canady. Při snídani se naplánovalo, že si uděláme takovej velkej rodinej výlet. Teda ne tak úplně rodinej, ale tak trochu S tebou mě baví svět 😀 Pája, Piďa, já a tři rozjívený kluci. Ženský (paní domu a dcera) pojedou jinam. Vymysleli jsme, že vyrazíme na Enderby Cliffs. Pája povídá, že zná zkratku. Tak proč ne, říkám si, ale to ještě netuším, kudy nás to ten blázen protáhne. Contest jeho trucku Ford F-150 a mojí Mazdy MPV. Předem jasnej výsledek a ten se záhy potvrdil. Lesní cesta kamsi do prdele a povrch jako bys jel po železný roletě ze starýho shopu na předměstí 😀

IMG_6073

Inu, dojeli jsme na místo, ale trpěl jsem za to auto jak pes! Pamatuju si, že byl hroznej hicák, ale naštěstí cesta od parkoviště vedla většinu času lesem. Můžu říct, že to byla skoro příprava na rodičovství 😀 Je neuvěřitelný, co ty klucí byli schopni zvládnout. My tam vyfluslý jak brok a oni tam kolem nás pobíhali. Nechápeš prostě. Po šesti kilometrech neskutečných stoupáků jsme tam vylezli a ten výhled stál za to. I když to nebyly ty velehory jako jsou v okolí Banffu nebo Jasperu, tak i tady to bylo úžasný.

IMG_6044

Nemůžu si pomoct a určitě to budu opakovat ještě milionkrát – kanadskou přírodu prostě miluju a to se nikdy nezmění. Nedá se to slovy popsat – to se skutečně musí zažít. Jak ta příroda dokáže nabít baterky a uklidnit tělo a duši 🙂

To horko se neskutečně podepíše, takže jsme byli všichni exkluzivně splavený a i když bylo nějakých pět odpoledne, slunce pálilo pořád neskutečným způsobem. Pája navrhl cestu do městečka, že prej se vykoupeme v řece. Podle jeho slov je tam super pláž. No to jsem zvědavej. Přesně podle předpokladů – městečko, tam větší řeka, docela silnej proud a pláž nepláž. Na těch několika metrech čtverečních svažitýho terénu směrem k vodě pelešilo tak akorát několik bezdomovců – čti idniánů.

Jo, v příštím životě bych chtěl být kanadský indián. Dostaneš od státu majetky, pozemky, příspěvky na bydlení, neplatíš vůbec žádný daně a dostáváš poměrně vysoký dávky. Ne, není to jako cikáni u nás, ale úplně obráceně, neboť tady kde se vzali tu se vzali, najednou tu byli u nás cikáni a všechno chtějí, tam byli indiáni a kde se vzali, tu se vzali přišel bílý muž a to jejich jim zabral, takže teď jim to vláda takhle kompenzuje. A člověk je od přírody tvor pohodlný – asi proto už nežijeme v jeskyních 😀 a tak proč by oni pracovali? Mají dost z dávek – o hoooodně víc, než brazilci u nás a tak se prostě flákají, chlastají a nic nedělají, ale na druhou stranu zase neotravují lidi kolem – většinou. 

Lifeguard na řece

Takže jsme se tam jaksi utábořili kousek od nich a vlezli do tý studený vody. Přeplaval jsem na druhý břeh a prý, že jeden z toho Pájovo potěrstva poplave za mnou. No nebyl to dobrej nápad. Plavat to neumělo, takže v půlce, když už nemohl a v místě, kde jsem ani já nevystačil jsem ho tak tak chytil a dotáhnul zpátky na tu „pláž“ 😀

Po výletě i koupání vyhládne a tak bylo potřeba najít nějakou vhodnou restauraci, kde akceptují takovou bandu pobudů. Jo, v Kanadě na ten dress code občas docela koukají. Oproti USA vám sice Kanaďani ze slušnosti nic nevytknou, ale koukají blbě.

IMG_6083

Našli jsme reštiku all you can eat a během chvíle naší „ydykseB“ partu doplnily holky – paní domu a nejmenší dcera. Takže se z toho vyklubal zajímavý family večírek u obrovského kulatého stolu v nějaký číně kdesi uprostřed města Vernon. Pak už se jen rozloučit a my s Piďou jsme mohli zvesela pokračovat námi vysněného drive – in kina zpátky do Enderby.

Po cestě ještě zastávka klasicky ve Starbucksu – jak jinak. Čekám frontu a předem mnou týpek začne telefonovat..a světe div se, v češtině. A mluví fakt otevřeně a vůči adresátovi si nebere servítky. Těžko může očekávat, že hned za ním stojí rodák ze stejný země v tak turisty nezajímavým místě jako je právě Vernon 😀 Nechám ho domluvit a pak ho oslovím. Nakonec jsme spolu dobře pokecali a Pinďa v autě holt musel počkat 😀

Šedesátky jsou zpátky aneb DRIVE-IN KINO

FullSizeRender (1)

O pár chvil později jsme dojeli na místo. Naneštěstí začalo slabě pršet, ale co, nám to nadšení nezkazí. Určitě to znáte z těch filmů, jak přijedete autem před obrovský plátno a koukáte na Pomádu přes přední sklo kabrioletu. No, tak u nás to tak úplně nebylo 😀 Ale měli to tam zajímavě uzpůsobený. Něco jako parkoviště před nákupákem, jen s tím rozdílem, že ty prostory pro auta byly lehce do svahu. Koupili jsme si lístky z auta, colu z auta a jali se hledat to nejvhodnější místo. Víte, co bylo vtipný? Oni tu měli i VIP balkon pro auta 😀

Jelikož lehce pršelo, tak koukat přes přední sklo by nebylo úplně to pravý ořechový, tak jsem na tu šikminu nacouval, otevřel zadní dveře (ty se otevíraly směrem vzhůru, takže navíc vytvořily jakousi střechu) a že se budeme dívat z tý matrace – jak zasraný buzzny prostě 😀

Jenže, jak teďka vyřešit zvuk? Na plátně info, že ten poběží na určitý frekvenci. Náš problém spočíval v tom, že aby hrálo rádio, bylo nutné mít nastartovaný motor a to je jaksi dost naprd mezi námi 😀 Takže co s tím? Ještě, že mi iPod chytá klasický AM/FM frekvence, takže jak začal film – Suicide Squad, nasadil jsem sluchátka, z těch mi šel zvuk zvuk a z matrace v autě jsme čučeli přes lehké mrholení na film 🙂

Nevím, čím to je, ale u filmů prostě neusínám. Většina lidí to tak má, ale já prostě u filmu neusnu. Jooo, když nic nedávají a hraje třeba Sparta s Jihlavou, tak to člověk usne hned, ale u filmu nebo seriálu jako takovýho prostě neusnu. Buď to dokoukám, nebo vypnu.

Don’t freak me out you little motherfucker 😀

A co se teda nestalo? Netrvalo dlouho a Pinďa začal podřimovat. Z podřimování se záhy stalo už slušný řezání dřeva. A mlaskat tam furt jak debil se mi taky nechtělo. Dokonce i ten kravál ve sluchátkách to přehlušilo.

IMG_6091

Nějak se to ale zmáklo. Nevím no, Sucide Squad mi přišlo jako docela hovadina – nemám tyhle komiksovky moc rád a tak jsem doufal v lepší zítřky s filmem, který následoval. Nový Tarzan. No, ještě větší slátanina. Dobrá zpráva na těhdle dvou filmech je ta, že člověk nemůže odtrhnout oči od Margot Robbie. Vždycky jsem měl slabost pro Megan Fox, ale tu dokázala už ve Wolf of Wall Street Margot hravě zastoupit 😀 😀 Jooo, chlap! 😀 No a když jsme u toho, tak z jednoho důvodu mám jistou slabost i pro Alexu Davalos. Tolik ženskýho charismatu v jedné personě se totiž jen tak nevidí.

Skončilo to, řekl bych někdy v jednu a my se vydali hledat nocleh. Pátrání po místě spočívalo v tom, že vyjedeme z kina a někde na kraji Enderby najdeme nějaký tmavší místo, kde prostě zaparkujeme. To jsme našli a za minutu byli tuhý jak žádný druhý 😀

V dalším pokračování zavzpomínám na cestu tady odsud z Okanagan Valley zpátky do hor a přes Icefield Parkway až do Edmontonu a mojí noční anabázi z Edmonotnu do Calgary.

IMG_5991
Nemůžu si pomoct, ale tohle je prostě něco, co chlap musí mít, jednoduše jo! 😀

C U soon 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s