Není na světě moc hezčích míst, než je ranní prosluněnej Banff. To místo je prostě naprosto úžasný. Když si k tomu připočtu to, že jsem ten „horskej“ typ, to znamená, že mám mnohem radši jezera, kopce a hory a chození po nich, než válečky u moře. Modrá obloha, teplota přesně na pomezí, že nevíš, jestli si máš vzít mikinu nebo ti stačí jen tričko, páč víš, že stejně bude brzo hic a tu chvíli to vydržíš. V těch sedm ráno na ulici jen několik stejně aktivních turistů, běžců a dalších sportovců. Všechny krámky ještě zavřený – jediný, co je otevřený je náš oblíbenej Starbucks. Ranní grande latte, nějakej ten banana bread a člověku nemůže být o moc lépe. 

Jelikož se nám ještě nechtělo tohle místo opouštět, vymyslel jsem, že můžeme zkusit místní spáčko. Jo, to je další takový místo, na který nedám obecně dopustit – horský wellnesy. A ten nad Banffem je naprosto famózní!! Do toho dopolední příjemný slunce, modrá obloha, hory na obzoru – prostě letní Kanada – to je nebe.

IMG_7063-1

FullSizeRender-3

IMG_7052-1

Aby ten mámíno kanadský den byl ještě kanadštější, navrhuju zajít na kanadskou pochotku – nooo, pochoutku, spíš tak na typickou kanadskou prasečinu. Poutine! A copa, že to je?

To jsou dvakrát přesmažený hranolky, celý je to politý takovou hnědým uhem, je v tom natrhaný hovězí nebo vepřový maso a celý protknutý sýrem, takzvaným „curd cheese“ – nemám pro to český ekvivalent. A když už jsem u toho poutinu, tak shodou okolností i v Praze je jeden podnik, kterej se na tuhle pochutinu zaměřuje. Chlápek, co to tu zavedl v Kanadě několik let pracoval, tak si pak asi řekl proč sem něco takovýho nepřivézt. A dospěl do fáze, že je z toho docela vyhajpovanej podnik a když je v Praze něco vyhajpovanýho, kde jinde to může být, než v Karlíně. Ale není to překvapivě ani zbytečně předražený, což je v tamní lokalitě úplně všechno 😀 . Podnik se jmenuje Garage a najdeš ho jen pár kroků od metra Křižíkova.

IMG_7117

Když jsme u toho hajpu, tak si myslím, že ta dnešní móda raw, veganský, healthy, bio a farmářský stravy je jeden obrovskej marketingovej tah a tady v Praze to vidím právě úplně všude. Buď je to bio shit, kterej je úplně stejnej jako potravina hned vedle, jen je to o 55% dražší a nebo je to chleba namazanej máslemem a džemem, což jsme jedli všichni jako děti, jako tu nejobyčejnější a nejdostupnější snídani a teďka jde buchta do Esky a dá si tohle s obyčejným grankem, o kterým jí vystajlovanej hipsta buzík řekne, že je healthy a nechá za to dvě kila a s fotkou tý obyčejnosti na instagramu s hashtagem #bio odchází 😀

Ale zpátky do světa. Zpátky do Banffu, kde si na tohle nehrajou, páč do těch menších měst tahle pseudomóda nedošla a ani nedojde. Hlavně v zimě tam mají, co dělat aby přežili, takže na kraviny nemají čas a sní všechno, co jim příroda dá, vegany nechají vymřít, páč bez přirozenýho tuku pod kůží a dostatku živočišných bílkovin zhebneš 😀 A pak tam všechny vegany vezmou a na jaře pohřbí do masovýho hrobu 😀

Poutine dělají skoro v každý reštice, takže nebylo těžký jí najít. Po jeho pozření a naplnění pupíků už bylo na čase pomalu vyrazit směr Calgary, kam je to sice jenom slabý dvě hoďky, tudíž prakticky za rohem, ale čeká nás balení a další cesta – tentokrát do Edmontonu. Řekl jsem si, že mámu nechám chvíli řídit. Silný auto, plná dálnice a hlavně automatická převodovka. No, že bych se nebál, to bych určitě říct nemohl 😀

Na baráku balení a za chvíli se mohlo vyrazit na ten dlouhej trip přes Edmonoton, Jasper, skrz Icefields Pkwy, Kelownu až do Vancouveru, Seattlu a trajektem na Vancouver Island.

Tak jsme při západu slunce vyjeli, že tam ještě týž den pozdě večer dorazíme, to bych ale neměl být zaměstnanec Igors Construction. Jsme už za půlkou cesty, čili tak dvě hoďky od baráku, když v tom telefon od Igora, kde mě prosí, abych z Calgary do Edmontonu něco odvezl na stavbu. Nechce se mi říkat ne a tak to k mámíno nelibosti otáčím a jedeme zpátky. Samozřejmě, že jsem si to nechal proplatit 😀 Ale stojí nás to další noc v Calgary, protože jet to znova už by bylo nad naše síly.

Jenže ráno si všímám, že pravá (myslím, že to byla pravá, takže odteď to byla pravá, i kdyby to byla levá) pneumatika je jaksi měkká. Takže, ještě než ráno vyjíždíme, musím to dofouknout, ale i tak z toho nemám nejlepší pocit. Navíc ty kola už jsou docela sjetý a nový jsou pekelně drahý – prostě pojedeme na tůtěch.

V Edmontonu hned po tom, co jsem na stavbě vyložil to, kvůli čemu jsme se vraceli, hledám kde nechám tu pneumatiku zalepit. nejbližší je Canadian Tire – takovej nejrozšířenější podnik. Popíšu problém, a řeknu, že chci jen najít díru a zalepit jí. Ind všechno odkejve. Jdeme na oběd. V půlce jídla mi ten pandžábík volá s tím, že mi to nemůže opravit a že tam jsou nějaký problémy a bla bla bla. Říkám, že tam hned letím, páč jakej může bejt kurva problém na zalepení jedný pneumatiky.

V servise pak najdu svoje auto na nějakým zvedáku a další čmoud mi tam mává papírem před nosem, že ty kola jsou sjetý a že mi jedině prodá čtyři nový pneumatiky, jinak to auto prej nedá dolů. Tak to jako vůbec mouřeníne. Se mnou vyjebávat nebudeš. Říkám, že mám náhradní kola doma v garáži, což je mimochodem pravda, páč tam mám celou sadu zimních a rozhodně nehodlám kupovat čtyři nový pneu, navíc za ty hříšný prachy, kterýma tam on oponuje. Pak tam dělá nějakej přepočet na kalkulačce a že mi dá slevu. Zapomeň, žádný kupovat nebudu! 😀 Tak prej jen dvě zadní, že je to extrémně výhodný a že mi je prodá pod cenou a že na tom sám prodělá-smutně kouká 😀 . Takže tu mám co do činění s Indem s židovskými předky. No úúúúžasná kombinace 😀 Ne, vole, dej to auto  prostě dolů, jedu jinam a tady tu vaší zlodějskou company už nechci vidět 😀 Nasraně mi dává papíry, kde se na konci s jeho podpisem skví velká nula s logem dolaru.

Znám ještě jeden řetězec, kterej nabízí stejný služby – Kal Tire. Pár bloků odsud jeden je. Nechávám tam auto a jdeme se s mámou projít po okolí. Do toho vlastně celou dobu telefonuju s Audrey. Pak mi týpek volá, že už to je hotový. Přijdu tam, předává mi klíčky a ptám se kolik to zalepení bude stát. Podává mi ruku a přeje, ať si trip užijeme. Ta diametrálnost je až zarážející. Ale story má happy end. Zalepený to je dobře a těch x tisíc kilometrů, co byly v tuhle chvíli před námi to zvládlo úplně na pohodánky.

Aby toho hlavního města Alberty, kde jsem měl tu možnost strávit skoro dva měsíce, nebylo málo a aby máma měla další zážitek, beru mámě ukázat West Edmonton Mall – největší mall v Severní Americe a šestý největší na světě. Už jsem tu o tom kdysi taky psal. No a hned jsem si tam musel koupit ve Fossilu hodinky 😀

IMG_7150-1

Jasper

IMG_7303

Další den ráno vyrážíme konečně pryč z civilizace – do hor. Konkrétně do Jasperu. Ten je necelý čtyři hoďky od Edmontonu. V tomhle horském městečku se máme potkat s mojí kamarádkou Luckou. Nicméně avizovaný příjezd se trochu prodlužuje, páč už ty scenérie po cestě jsou prostě famózní a nelze je nechat bez povšimnutí a….fotky 🙂 A tady jsou výsledky…

FullSizeRendhhher

FullSizeRendeyyyr

FullSizeRender

Pak se ale konečně shledáváme. Lucie navrhuje, že bysme měli zajet na Athabasca Falls, což jsou takový místní Niagáry – v hodně menším, ale celkově je to vyhledávaná přírodní atrakce. Jako pěkný to tam je 😀

IMG_7331

IMG_7373

Po cestě zpátky do Jasperu jsme se ještě zastavili na krátký pochůzce kolem takových roztomilých jezírek…kde prý ale je zvýšený výskyt medvědů. No, docela potěšující na to, že ani jeden nemáme bear spray ani jakoukoliv jinou zbraň 😀 Takže před každý křovím nebo nepřehledným místem všichni vyluzujeme nějaký výrazný zvuky, páč je to vlastně jediná naše potenciální obrana. V opačným případě jsme absolutně v hajzlu 😀

IMG_7425

IMG_7480-1

A pak to přišlo. Slovo dalo slovo, já se zmínil, že zrovna ten den má máma narozeniny a v tom se Lucka zarazila s tím, že ona taky 😀 No výborně, takže máme důvod k oslavě. Ale to bysme neměli být v Kanadě a v horském turistickém městečku – páč tam se za párty v restauraci skutečně nedoplatíte. Zlatý centrum Prahy a zdejší pivo za kilo (CZK) 😀 To by ale Lucie nesměla pracovat v tamním hotelu v restauraci. V Kanadě (a v USA to vlastně taky bývá poměrně pravidlem) je docela běžný, že ten, kdo má ten den b-day má jídlo a nějaký to pití free. Takže burgříky a pivka to jistily.

Nojo, ale kde teďka přespíme. To zatím byla otázka, která byla nezodpovězena. A najednou bylo potřeba na ní se soumrakem najít rychle odpověď. Kempovat jen tak někde je s přihlédnutím k tomu, že ty potulující se medvědi můžou být kdekoliv, docela o držku. Prej je tu severně od Jasperu nějakej kemp nebo. Tak jsme tam vyrazili. Najednou všude strašná mlha, navigace haprovala, páč signál mezi těma horama prakticky neexistuje a všude absolutní tma. Jedeme krokem po nějaký rozpadlý silnice, vedle divoká řeka a najednou most.

IMG_7484
Tohle už je po cestě z kempu ráno :))

Podle instrukcí měl bejt ten kemp hned za ním. Ale kde? Tam různý prostranství, světly od auta občas narazíme na nějaký osamocený karavan a jinak nic. Nu což, musíme to prostě nějak risknout a hecnout. Máma to má v pohodě, ten medvěd se do auta nedostane, ale my dva s Pinďou to budeme mít ve stanu případně horší. A když se na nás nepřijde podívat medvěd, tak si nás podá nějakej místní zálesák, co tu kempuje v tom karavanu. Navíc si pamatuju, že byla pěkná kosa, mrholilo a ten stan jsme stavěli ve světle reflektorů od auta 😀

IMG_7475

Až ráno jsme zjistili, kde jsme se to utábořili…

V další části nás čeká cesta na slavné Maligne Lake a tůra Bald Hills, večerní koupačka v termálních lázních a další noční hledání kempu :)) Snad se k tomu brzo dostanu :))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s