Po fotbale ve Wembley jsem vyrazil na druhou stranu Londýna za kámošem s tím, že půjdeme na pivo. Trochu jsme během toho piva přehodnotili plány, naštěstí mu druhej den nehrozila práce a udělali jsme jedno z nejspontánnějších rozhodnutí v životě a nebojím se říct, že jsme (já, on a jeho přítelkyně Míša) si udělali letní Vánoce. Fakt, tohle bylo to nejlepší a nic tomu nechybělo!

Pokračovnání

No, za dalších 40 minut – jj, jel jsem expresem – bez ironie, už jsem byl na Stratfordu u Romana, který přišel i přítelkyní Míšou. Hlad jsem zabil jehněčím kebabem a že půjdeme na pivo. Hospody tu zavírají dost brzo – stejně jako ve všech civilizovaných zemích, tak jsme našli jednu, která nám ty tři Guinessy ještě prodala. Ale co dál. Já říkám, že mě čeká noc venku, že půjdu do města a nějak to tam těch následujících 14 hodin, než musím být na letišti prozevlím 😀 Roman si řekl, že by do toho šel asi taky. Míša teda byla na vážkách, ale nakonec se holka hecla a šla do toho s náma.

IMG_1959

První cesta vedla do ne příliš vzdáleného olympijskýho parku. Chtěl jsem si, stejně jako na spoustě dalších míst, oživit ty zážitky z olympiády v roce 2012. No a hlavní stadion už je dneska domácím stadionem West Ham United. Chudáci, že musí hrát na něčem, co má ovál a to si přitom nemyslím, že by jejich původní Upton Park byl nějak malej, ale 40k jim holt nestačí a celkově už bude asi dost nemoderní. Inu docela spor mezi tím hrát na něčem novým a pěkným, ale takovým neosobním a nebo na stadionu, kterej je sice starej, ale má duši, Osobně jsem pro druhou možnost.

No ale už se na mě pomalu začal projevovat nedostatek spánku. V buse cestou sem jsem naspal, když to přeženu, v součtu tři hodiny a to ještě sakra nekvalitně, do toho hodně cestování po městě, nějaký to pivo. Nojo, už nejsem nejmladší 😀 Ale deset minut zdřímnutí na lavičce mi trošku pomohlo. Roman říká, že jestli ví, co se dělá spícím bezdomovcům? 😀 😀

IMG_1968

Tak, že se vydáme někam na noční bus a dojedeme do centra. Roman říká, že zná cestu, jak projít přes olympijskej park kratší cestou. Jojoooo, kratší to bylo, ale všichni jsme museli přelejzat dva ploty 😀 Tak nám to nevadila a dokonce i Míša se s tím poprala bez ztráty kytičky. V buse jsem samozřejmě hned usnul. Ještě, že je to město tak obrovský. Třetí největší v Evropě a docela jsme se projeli 😀

IMG_1977

Prej jsme měli jet k Tower Bridge, ale vyplyvnul nás o jeden nebo dva mosty blíž do centra, takže se k Tower Bridge pěkně projdeme 😀 Ale co, naproti přes řeku osvícený The Shard – nejvyšší stavba západní Evropy. Tak, že se vydáme po proudu dál.

A víte, že i taková metropole jako Londýn umí být takhle ve dvě v noci docela tichým místem – fakt až neskutečně tichým. Na tom kilometru a půl od tohohle mostu k hradu – Toweru jsme potkali dva lidi. Prostě jen dva lidi, nepochopíš! Navíc to byli nějací dělňasové.

U Toweru jsme si řekli, že by bylo super najít nějakou tu dokovací stanici s těma kolama a že to dáme na kole. Lovili jsme na mobilech locations, až jsme teda něco našli. Ten půl kilometr ale byl úúúplně zbytečnej, páč tam bylo kolo jen jedno.

FullSizeRender-8

Ale to nakonec bylo dobře. Obešli jsme hrad a vstoupili na ten ikonický most. Ten pocit, že můžeš přelejzat zábradlí a běhat z levý části na pravou, nic nejezdí, nikdo tam nechodí, to je neuvěřitelnej pocit svobody. Ten kdo se tou dobou díval na CCTV, kterých je tam milion, z nás musel mít docela srandu 😀

FullSizeRender-11

Když ale něco jelo, tak to byl nějakej top magor, páč si to uprostřed mostu rozmyslel, otočil se tam na pětníku a jel zase zpátky 😀 Nebo kdo může říct, že si pod mostem kopal úplně sám s kuličkou z plechovky z Guinesse? 😀

I ten velikej prostor před budovou radnice v bezprostřední blízkosti mostu byl absolutně nedotčen přítomností kohokoliv, vyjma nás.

IMG_2034

Dál jsme samozřejmě pátrali po nějakých dalších a dalších stanicích, kde bychom si mohli půjčit kolo, páč už jsme pár kiláků v nohách měli. Mě navíc každou chvilku šíleně přepadala únava, a tak když Roman řekl, že se zajde podívat na jednu vzdálenější, jestli tam nějaký kola nejsou, sednul jsem si ke zdi domu na zem a za dvě vteřiny regulérně usnul. Naneštěstí byl Roman za pár minut z5 a delší spánek se tak nekonal 😀

Před námi byl plán přejít řeku od galerie Tate Modern přes Millenium Bridge k St. Pauls Cathedral. Prostor před galerií, stejně jako most je přes den, tak strašně přetížen lidma, že se tam nedá skoro hnout a zase…i tady jsme při jeho přecházení potkali dva lidi. Prostě jen dva…

FullSizeRender-2

Před katedrálou jsem viděl lavičku, na který bylo napsáno: „Aleši lehni si a spi!“ Tak jsem si lehnul, batoh po hlavu a spal 😀 Oni dva na chvíli někam odešli, ale pak i když se vrátili, tak mě ještě solidárně nechali prej půl hodiny si zdřímnout. Hodní lidé to jsou 😀 Jako jo, docela mi to nabilo baterky. Jsem si připadal jak iPhone, kterej je úplně vybitej a dáš ho na deset minut do nabíječky, aby aspoň něco 😀

IMG_2116

FullSizeRender

Roman nadšeně sděluje, že našel stanici, kde jsou kola. Ale. Na druhý straně řeky 😀 Takže přes další most a za další kilák a půl jsme u stanice. Tady se musím soustředit, když na tom automatu dělám tu operaci před placením kartou, takže to mě trochu probere 😀

IMG_2071

Bereme kola. A jsem najednou jako novej. Tohle je fakt top. Nikde nikdo, nemusíš furt uhejbat, kličkovat, zastavovat. Prázdný silnice, prázdný chodníky a ten pocit, že máš celej London pro sebe je k nezaplacení!

IMG_2168

Jedeme po druhém břehu, než je London Eye, ale o to líp. Aspoň je na něj pěkně vidět. Začíná ale pomalu svítat a tak chabé nasvícení Parlamentu se pro nás stává neatraktivním, proto se rozhodujeme, že na druhou stranu už nepojedeme, místo toho zamíříme pozdravit Terezku Mayovou na Downing Street 10. Když jsem tam byl naposled, byla možnost jít prakticky ke dveřím toho domu, i když tam byli cajti s automatickejma puškama. Teď? Celá ulice zavřená a za obrovským těžkým plotem parta samopalníků. A hele, ani se jim nedivím, po tom, kolik tam mají těch kulturních obohacovačů. Tak jedeme dál.

Říkám Romešovi, že by bylo fajn zajet se podívat před Buckingham, že teďka bude The Mall volnej a na kole to bude super projížďka. A taky že byla. Parádní svezení za svítání po tý dlouhý prázdný ulici směrem ke královně.

FullSizeRender-4

Hned vedle jsem se prostě povinně musel podívat na pomník vojákům kanadské armády a přes Green Park jsme pokračovali dál. Jelikož Míša i Roman pracují v každej v jedný kavárně – oba mi je chtěli ukázat a zároveň překvapit svoje kolegy takhle časně z rána u otevíračky. Přes Míši kavárnu jsme se dostali až k centrále BBC. Jsem chtěl počkat na Scotta Millse, ale třeba bych se taky nikdy nedočkal. Taková hvězda asi hlavním vchodem chodit nebude 😀

IMG_2157

Hned za rohem je ale Romanovo kavárna. Bylo mi řečeno, že dělají silná double latté a že mě probere. Dal jsem si triple a pořád tak nějak nic 😀 Ale ty mandlový croissanty, tvl!!!! Já chci zpátky do Londýna jen kvůli těm croissantům jako!!!! Ani překapávaný kafe, který má nějak víc kofeinu nebo co – nic 😀 Už jsem byl v tom módu, že mi nic nepomůže, ale normálně funguju. V tý chvíli to bylo přesně 50 hodin, co jsem nespal 😀

IMG_2160

Hodinka v příjemný, ale hipsterský kavárničce, která stojí hned vedle Starbucksu jsme se vydali na Oxford a Regent Streets. Chtěl jsem zajít do T.M.Lewin, což je právě od zmíněnýho roku 2012 můj nejoblíbenější obchod s obleky, kravatami a košilemi, ale pak jsem usoudil, že s člověk, který má pod očima kruhy jak pytle na hady, tam asi nebude mít, co dělat 😀

FullSizeRender-12

Na Picadilly jsme se rozloučili, oni se prý vydali domů spát a mě čekaly čtyři hodiny někde ve městě. Nějakej čas jsem zabil v mým top obchodě – Hollisteru, tam mi to nepřišlo blbý jít, páč je tam přítmý a nemáš tam osobního asistenta za prdelí na každým kroku 😀

Zastavil jsem se ještě samozřejmě ve Starbucksu na další kafe – během nějakých dvou hodin čtvrtý – a to kafe běžně skoro nepiju 😀 Přes Hard Rock Cafe a můj nejoblíbenější park v centru – Green Park, jsem se vydal pěšky na Victoria Station, odkud prý jezdí nějakej bus na Standsted Airport. Zařídil jsem si jízdenky, chvíli si tam prošel okolí a za necelou hoďku už jsem valil skoro hodinu a půl bůhví kam nad Londýn k letišti.

Letenka dvakrát levnější, než bus. Kdybych to věděl víc dopředu a ne jen pár dní, je to jiný a letím tam i zpátky, ale takhle mi to prostě přiravilo naprosto nezapomenutelnej zážitek. Všichni říkaj, že jsem blázen, crazy a kdoví co ještě, ale zase takovej punk to nebyl. Sice jsem byl šíleně unavenej, ale stálo to za to. Naprosto!! když jsem pak zpátky doma v Praze šel spát, bylo to přesně 66 hodin, co jsem se nevyspal.

Už v letadle po cestě zpátky, než jsem zase vytuhnul, jsem si řekl, že si někdy zase dopřeju podobný výlet, jen s tím rozdílem, že ho nplánuju o něco dřív. Kláry ještě jednou moc díky za to ponuknutí, protože bez toho prvního nápadu bych takhle nikam nejel a nezažil bych tolik neopakovatelných zážitků, jako se mi to podařilo tady a teď.

FullSizeRender-9

Letenky jsou dneska tak strašně levný, že je škoda prostě neletět. Takže vyletím ve dvě odpoledne dejme tomu do Říma nebo Dublinu jen s batohem nebo i bez něj, tam si dám jídlo, půjčím kolo, projedu za noc město, prožiju nezpomenutlný chvíle na významných místech úplně sám, myslím tím bez davů turistů a po obědě letím druhej den zpátky. Za celý se vším všudy (letenky, pojištění, jídlo, doprava) jsme na nějaký necelý trojce!

Kdo jde do toho se mnou? 

IMG_2174
Jo a bez kufru! Nemáš, co vyzvedávat a jdeš rovnou ven! 😀

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s