Je jaro 2018, asi březen nebo duben, sedím takhle večer v redakci ČT24, veškerá nutná agenda odbavena, čumím chvíli do Facebooku a asi tam proběhla nějaká inspirace, která mě přiměla jen tak cvičně a ze zvědavosti podívat na nějakou možnost práce v zahraničí. V tu chvíli mi někde na pozadí v hlavě běžely myšlenky, z nichž některé říkaly, co to dělám za kravinu, že jsem se už narajzoval dost a některé naopak, že by bylo fajn ještě jednou prostě někam vystřelit.

To by byla ta emotivní složka. Na řadu tedy přišla ta racionální. Začal jsem zvažovat pro a proti. V tuhle chvíli by průměrný česky (čti: negativně) smýšlející člověk na jednu stranu dosadil samý důvody, proč nevyjet, ne tak já. Na stranu „proč vypadnout“ jsem si naopak dal tohle zdůvodnění: „Aleši, tyvole, ještě ti není třicet, což je věk, kterej dlouhodobě považuješ tak nějak za limitní, nemáš závazky v podobně nějakých finančních zátěží jako jsou hypotéky, půjčky, leasingy, nemáš ženskou, natož rodinu, najdi si kdekoliv na světě job a vypadni.“ K tomu jsem si přisadil takový dřívější zklamání, který jsem měl po návratu z Kanady z Audrey s čím souvisí i to, že jsem i kvůli ní nechal proadnout víza na Zéland, takže taková malá vnitřní kompenzace.

Druhá miska vah už obsahovala trochu věku, přeci jen mi není nějakých 24, abych mohl takhle blbnout a hlavně ta práce v televizi, což je pracovní meta, za kterou jsem si dlouho šel. Ale jsem punkáč a vždycky jsem byl a do všeho šel po hlavě a ještě se nestalo, aby něco nějak nedopadlo 😀 Lecčíms už jsem si prošel a s hromadou věcí si dokážu poradit.

Tohle všechno se mi hlavou prohnalo během několika málo okamžiků, řekněme jednotek minut. V tu stejnou chvíli už jsem viděl nabídku největší české cestovní kanceláře na pozici průvoce a delegáta na několik destinací. Středozemí jsem automaticky vyřadil. Kdo v dnešní době ještě touží po nějakým Turecku, Egyptu, Španělsku nebo nedejbože Bulharsku. V nabídce tak svítily dvě možnosti: Kenňa a Zanzibar. O obou zemích jsem něco věděl z vejšky z politický geografie, ale to je tak všechno.

Keňu jsem tak nějak podvědomě vyřadil taky (teď vím, že to byl dobrej krok 😀 ), ale ten Zanzík mě docela zaujal. Trvalo jen pár desítek minut a už jsem měl načteno několik různých článků a blogů. Shodou okolností jsem v jednom narazil na jméno chlapíka, který tu dělal delegáta pro tu stejnou company. Nu, hned jsem si ho vyfacebookoval, obratem mu napsal žádost o víc podrobností.

Tak dva dny se nic nedělo, ale pak chlapík odepsal, hned jsme si zavolali a leccos jsem se dozvěděl. Nicméně dozvěděl jsem se, že už na Zanzi není, ale je tu jedna holka, která tu práci dělá po něm. Tak jsem dostal kontakt. Zavolal jsem a dobrý tři hodiny jsem si o tý práci povídali. No a výsledek? Bude to kurva výzva, ale jdu do toho. Sesmolil jsem motivák, upgradoval CV a poslal.

Záhy jsem byl pozvanej na pohovor. Ten proběhl v pohodě, až jsem sám byl překvapenej. Pak trvalo jen pár dní a bylo mi řečeno, že mě na tu pozici berou. Podpis smlouvy a už nebylo cesty zpět. Hned na to navazovalo třídenní školení, toho jsem se zúčastnit nemohl, protože jsem zrovna cestoval po Izraeli a Palestině. Sotva jsem se vrátil, spadnul jsem zase do neskutečnýho kolotoče práce v televizi a pro časopis, páč to byl jeden koncert za druhým, no a za další dva půl týdne jsem na dvacet dní zmizel do Jihoafrický republiky na trip. Na řešení okolností mojí nový práce/výzvy nebyl tedy vůůůůůbec žádnej čas.

Jakmile jsem se vrátil, zbývaly asi dva týdny do odjezdu. Takže jsem do všeho spadnul úplně po hlavě. Zase 😀 A víte co je na tom nejvtipnější. Jelikož je Zanzibar tropická lokalita těsně pod rovníkem, je tu sakra dlouhá sezona, přesně řečeno deset měsíců, takže podmínka na moje setrvání tady je celých deset měsíců. Ok, Aleši, bude to větší punk, než celá Kanada, ale dáš to, je to prostě výzva a ty jsou od toho, aby se zdolávaly. A víte, co hlavně? Život se má žít a nemyslet furt na nějaký důsledky, konsekvence, připouštět si obavy. Pak je ten život plnej stresu, depresí a negativismu a takovýho lifestylu fanouškem faaaakt nejsem 🙂

Už písu další text. I fotek bude víc 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s