Fam trip jsem si užil, vyzkoušel bydlení v mnoho luxusních hotelech a další spoustu viděl. Blížil se jeho konec. V tom telefonát od manažerky z Prahy. Nebudu zabíhat do podrobností, ale prostě došlo k nedorozumění a na místo toho, abych si na letišti při příletu na Zanzibar vyžádal business vízum, mi bylo řečeno, ať vezmu turistický a zdejší partnerská agentura se postará o to, že mi z toho nějak udělají pracovní povolení. Tak jsem tak samozřejmě udělal. Ale…

V telefonu jsem se dozvěděl, že turistický je mi docela naprd, že musím do země vstoupit na businnes visa a že prý musím Zanzibar (Tanzánii) opustit a zase se vrátit a že mi právě bookuje letenku na další den do Keni do Mombasy. Nojo, nedá se nic dělat. Vzal jsem to úplně v pohodě a spíš i jako zpestření už tak pestrýho programu. Tak jsem se sbalil, večer se rozloučil na baru se zbytkem party a šel spát. Ráno mě vyzvedl týpek, kufry s celým svým životem na celý rok jsem nechal svýmu osudu a doufal, že je odveze do officu, jak slíbil – ale víte jak, Afrika haha a odvezl mě jen s batohem na letiště. A starej se mladej!

IMG_9666

To Zanzibarský letiště je taková vtipná plechová bouda. O to víc mě to tam bavilo. Celková tma, chaos, žádný cedule, nic. Prostě si nějak najdi cestu. Tak jsem si jí našel. Po vyplnění nějaký karty jsem dostal ručně vypsanej boarding pass a šel do čekárny.

IMG_9112

Kontrola prakticky nijaká žádná. Když říkám čekárna, myslím tím něco na způsob plzeňskýho autobusovýho nádraží. Pár takových laviček, tři dveře, nad nimi nápisy: Gate 1, Gate 2, Gate 3, opět nikde žádná cedule. Odlety se ohlašují z těžce nekvalitního reproduktoru, takže jsem nerozuměl ani slovo a na svůj let jsem se musel doptat. Ženská nevěděla, jestli se letí napřed do Mombasy a pak do Nairobi nebo obráceně. Prý se mám zeptat v letadle, tam že by to měli vědět.

IMG_9111

IMG_9135

Přečkal jsem docela velký zpoždění a moje letadlo bylo konečně na dráze. Ale až tam vzadu. Bus na přepravu? Ty si se zbláznil. Pěkně po svých a dívej se, aby tě nějaký letadlo nepřejelo. Takže jako na přechodu. Jdeš, chlapík tě zastaví, letadlo přejede, nad hlavou máš křídlo a zase můžeš jít dál. Do letadla nastoupíš asi po čtyřech schůdkách a si prakticky v autobuse. Roztočí se vrtule, krátkej rozjezd a už to hází někde nad hlavním městem.

IMG_9641

IMG_9150

Ani do mraků to nezaletí a za 45 minut jdeme zase dolů. Přede mnou Keňa, Mombasa. Na letišti je to dost podobný jako na Zanzíku. Od letadla si dojdi po svých do haly, nenech se přejet letadlem a tam to nějak zvládni. Mířím hned k okýnku. Tam odsud jsem ale odkázán, abych si u jinýho okýnka koupil víza. Tam osud mě zase šíbujou k další přepážce, kde si mám vyplnit vstupní kartu. Opět dokola ten stejnej formulář shodnej pro všechny východoafrický země. Jelikož je to už asi čtvrtý vyplňování tohohle formuláře za poslední týden, tak se tím bavím a uvádím záměrně stále míň a míň informací, schválně kam až do půjde a hledám to minimum :)) Následují zase otisky prstů, krátký výslech a jsem na území Keni.

Hned naháněči do taxíků, všichni jsou strašný kamarádi do tý doby, než je člověk odmítne. Ale není to takový to extrémně nepříjemný jako v ňákým blbým Egyptě, tady to docela berou. Mířím si hned vyměnit peníze. Z doby kdy jsem měl ještě na Zanzi na letišti internet jsem si zjistil jakej je ofiko kurz dolaru vůči keňskýmu šilinku, tak mu hned říkám kolik dolarů mám a kolik šilinků za to chci ať to na mě nezkouší. A dostávám přesně kolik jsem si řekl. Takže rada: V Africe, kde nefungujou žádný účtenky, všechno jde smluvním obchodem, zjistěte si kurzy a pak tu sumu vyžadujte nebo trvejte na tom, ať se směnárník co nejvíc přiblíží. Fungovalo to takhle v Jihoafrický republice, fungovalo mi to i tady.

IMG_9187

Stejně tak jsem si na letišti na Zanzi při čekání zjistil, jaký jsou v Keni operátoři, jaký mají pokrytí a kolik tak zhruba stojí simka, volání a data. Obecně platí, že na letištích mají operátoři svoje stánky a prodávají služby za standartní ceny. Ne tak v Izraeli, na to pozor 😀 Takže jsem si jednu takovou simku pořídil. Operace na pár minut a hle za necelý dvě stovky mám 300 minut, tisíce smsek a 6GB dat. Takže ČTÚ, snaž se, ať se Česko Africe taky aspoň trochu přiblíží. I taková Keňa je napřed, jak je vidět, což je teda docela smutný…a žádný 3G nebo nějak jinak omezenej internet. Sviští to na LTE jako divý.

Takže před letištěm si hned volám Uber a čekám, co přijede za peklostroj. Klasika, Toyota, ostatně jako v celý východní Africe. Říkám, že chci do centra na Moi Ave k monumentu Tusks. Prostě něco jako na Václavák ke koňovi. No už cesta je sama o sobě docela malý peklo. Na Zanzi jsem si říkal, jakej je tam chaos, tak si tu představu chaosu vynásob pěti a dostaneš Mombasu. Tady pravidla silničního provozu faaakt neplatí ani zbla. Ale o to větší je ta kličkovaná sranda :)) Třeba kolem Shellky se po čtyřproudý silnici prochází krávy a nikdo to vůbec neřeší. Prostě folklór hehe.

IMG_9206

Týpek anglicky moc neumí, ale snaží se, takže půl hodinová cesta utekla dost v klidu a stálo mě to asi padesát korun. Čekal jsem teda zajímavější centrum a ne jen mega kly nad silnicí. Ale zase tu mají prodejnu Baťa. Teda s Baťou to má společnej jen ten název, uvnitř je to vetešnictví jako kterýkoliv jiný! :))

IMG_9233

IMG_9212

Říkám si, že si to tak nějak projdu, pak si někam sednu a vyřeším si ubytko, protože jsou tři odpoledne, v sedm je tma, jsem někde v Mombase a ještě nevím, kde ten den budu bydlet. Takže otevírám aplikaci Airbnb a docela zajímavý nabídky. Beru teda tu od nějaký Angličanky. Teď zbývá vyřešit potravu na zbytek dne a snídani na den následující.

Chytám si první tuk tuk a snažím se mu vysvětlit, že chci zavézt někam, kde koupím food. Nechápe. Tak mu říkám svahilsky „chakula“, což je jídlo. Prej OK 😀 No jede docela dlouho a docela dobrodružně. Pak mě vysadí před nějakým marketem a chce peníze. Před tím jsem si ale zase zjistil kolik se tak dává, takže tu dvojnásobnou sumu, kterou požaduje, mu fakt nedám a dostává standart. Hajzl 😀 Syndrom pražských taxikářů je holt všude.

IMG_9633

Nicméně nabídka supermarketu je fakt dobrá, sám jsem hodně překvapenej. Takže párky, pečivo, cola, nějaký sušenky, čaj, víno a může se jít 😀

Venku si opět volám Uber a zadávám přibližnou adresu místa, kde mám dvě následující noci přečkat. Jamile se řidič zjeví, ptám se ho jestli to místo zná. Prej, že jo, neboť tam taky někde bydlí. Tak jedeme…

Blížíme se k cíli a kluk začíná jaksi tápat. Jakoby si říkal: „Tady ne, tady taky ne, tak možná tady, zkusíme to třeba doprava a uvidíme.“ A to přesně neměl dělat. Před námi najednou čtyři vojáci. Prý máme zastavit a odstavit auto stranou, neboť jsme minuli nějaké cedule, které sem vjezd zakazují, neboť za bránou u které teď stojíme je prý sídlo prezidenta. Za porušení zákona jdeme oba do vězení!

No není to úplně příjemná situace. Snažím se zprávou přes Airbnb dát vědět majitelce bytu, že to vypadá blbě, popisuju stručně situaci, ať aspoň někdo má zprávu, kdyby mi třeba zabavili mobil a fakt někam šoupli, ať mě hledá….

Snažím se vysvětlit, že tam fakt žádný cedule nebyly. No vážně tam nebyly, toho bychom si všimli. Řidič je taky docela nervózní a furt něco mele svahilsky, stejně tak jako oni. Navíc ty čtyři samopaly sovětský výroby působí docela autoritativně a takový evropský podvědomí mi říká, že v rukou černýho vojáka někde v zastrčený ulici, kde široko daleko nikdo není, se můžou třeba kdykoliv splašit a v Mombase mě už faaaaakt nikdy nikdo nenajde.

IMG_9266

Naštěstí moje zatvrzelý povídání o tom, že tam žádný značky nebyly holt přináší svoje ovoce. Jeden z nich mi říká ať jim dám nějaký peníze nebo aspoň sodu. Soda v angličtině znamená (limonáda). Asi jsme tak velkej zákon neporušili, když to jde vyřešit takhle. Holt Afrika a úplatky. Z tašky teda vytahuju dvoulitrovku coly, na kterou jsem se tak těšil, podávám mu jí. Řidič se pomalu rozjíždí a záhy se začíná tuze smát a vysvětluje mi, že soda v komunikaci mezi vojákem/policajtem a jejich obětí znamená prostě peníze. Jednoduše si říkají rovnou o úplatek. Dobrý vědět do příště a platí to i na Zanzibaru! Ale tentorkát dostal skutečně sodu-limonádu. Možná úplně poprvý v životě 😀

IMG_9274Záhy se už naštěstí dostává do místa určení. Stačí „jen“ projet jednu bránu, říct sekuriťákovi kam jedeme, dojet k další obrovský železný bráně, zabušit na ní, říct dalšímu sekuriťákovi kam jedu, ten si to prověří zavoláním do příslušnýho apartmánu a po potvrzení jsem vpuštěn dovnitř. U výtahu další týpek z ochranky. Vyjedu do čtvrtýho patra a na chodbě několikero obrovských ocelových zamřížovaných dveří a v jednich stojí moje hostitelka.

Byt je to fajn, přivítání vřelé, teď už ale jen sprcha, nějak se rozkoukat, večeře, pokec a jít spát. Před tím jsem ale ještě upozorněn, že na střeše domu je bazén, tak se tam jdu hned kouknout.

IMG_9564No a jakej byl další den v Mombase? No…zkrátka těžce improvizační, za celý den jsem nepotkal samozřejmě jedinýho bílýho, takže jsem tam byl docela atrakce 😀 Ale o tom příště :))

 

2 komentáře: „Musíš opustit Zanzibar! Ze dne na den do Keni

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s