Co já tu jen ten celej den v tý Mombase budu vůbec dělat? Ráno musím udělat něco do nový práce, to znamená aspoň si načíst další část virtuálního školení, na kterým jsem nebyl, no a taky se už připravit na první klienty. Ještě, že jsem si koupil ty dobrý sušenky. Ono jako udělat si kancelář na balkóně v Mombase není tak úplně marný. Nojo, jenže bych to nebyl já, abych se nevydal poznávat okolí, ať je bezpečný, nebo v tomhle případě nebezpečný sebevíc 😀

Alfred_IMG_9311

Takže krátkej internetovej průzkum, co tu vůbec je a kam má tak nějak smysl se podívat. Blízkost prezidentský rezidence to určitě už nebude 😀 Jediná možnost, která mi na ten den vychází je tak tři čtyři kilometry vzdálená pláž Nyali Beach, která podle TripAdvisoru naprosto úžasnej bílej písek.

IMG_9522
My jsme na koupališti používali boty, tady mají v písku kokosy :))

Jenže, jak se tam dostat? Z předchozího dne mám už vyzkoušenou jízdu tuk tukem i Uberem, přičemž Uber mi přijde takovej moc civilizovanej, říkám si proto, že najdu nějakou hlavní ulici a chytnu ten tuk tuk. Jenže sotva projdu ty všechny security kontroly, které jsou i ven a dostanu se k nějaký větší ulici, zjišťuju, že tam žádný tuk tuky nejezdí, jen všude samý motorky. Něco jako naše čézety sto pěta sedmy.  Ha! To je přesně dopravní prostředek pro mě. Nulová bezpečnost a ta správná syrovost toho místa.

Motorkář v docela dost zapraseným tričku angličtinou opět příliš nevládne, přesto se nám nějak daří domluvit si cenu a směr cesty. Teda v tu chvíli doufám, že se to podařilo. Na šestý pokus se mu podaří mašinu nakopnout. Nasedám za něj a někam vyrážíme. To, že ani jeden nemáme helmu nijak neřeším, protože jí tu nemá vůbec nikdo. Trochu divný to začíná být, když to ten blázen strhne z hlavní cesty někam do boční ulice, pak zase do nějaký další, kde se tak tak vyhne protijedoucímu autu a já v tu chvíli docela slušně ztrácím orientaci, jakým směrem je to zpátky na ubykaci. Ale co, ještě není ani poledne a je dost času to pak případně nějak najít.

Za pár okamžiků projede nějakým houštím a už jsme ale u pláže. Seskakuju, povídám „asante sana rafiki“ a jdu do písku. A skutečně. Recenze na TripAdvsoru nelhaly. Ten písek je naprosto bílej a hlavně strašně jemnej. Nojo, jenže už mi došly keňský šilinky, je proto potřeba je směnit za dolary. Jenže kde? Proto začíná anabáze o tom, jak na keňský pláži, kde jsou jen místní a nikde nic pro turisty, vyměnit dolary. No, nakonec jsem něco našel, týpek dokonce trvá, že si mě musí přidat na Instagramu, protože sem nikdo bílej (mzungu) nechodí a prej jsem proto cool, že jsem si sem proto vůbec troufnul 😀 😀

IMG_9411

No na koupání to moc nevidím, i když to láká, jenže kam s věcma, když máš na pláži desítky lidí a žádnou jistotu. Tak se aspoň jen tak projdu. Z procházky se staly tři kilometry tam a tři zase zpátky 😀 Občas se ke mně někdo připojil a chvíli jsme si povídali. Hele, úplně v pohodě lidi tady! Jakože úplně a i přestože jsem tam naprosto jedinej bílej, vůbec si tam nepřipadám blbě.

Ne, rozhodně nejsem žádnej sluníčkář, na to jsem dost racionální a realista, abych tu teď vyzdvihoval přátelskost nebo bezelstnost obyvatel černýho kontinentu, jen konstatuju jednu docela dobrou zkušenost.

IMG_9543

Usoudil jsem, že víc si tu pláž asi neužiju, mám další zajímavou zkušenost a pomalu se vydám nazpátek. Od pláže vede taková pěšina k hlavní cestě a tam docela rušno. Říkám si, že to ještě projdu. Je tu nějaký market a vedle něj něco jako fastfood. Někdo by v tom viděl nekonečný zdroj bacilů a nemoci, který snad ještě ani nejsou v mezinárodní klasifikaci nemocí. Ne však já. Jdu tam něco prubnout 😀

IMG_9534

Kousek opečenýho kuřete a hranolky, polejt maličko chilli, aby to případně vypálilo nějakej ten bordel, zaplatil jsem pár korun a bylo mi něco? Vůbec nic 🙂 Nevím no, prostě takový to, co většina lidí odmítne a nebo odsoudí, mě úplně láká. A je to se vším. Jet, tam kam nikdo moc nejezdí, dělat to, co je na hranici nějakýho pudu sebezáchovy, prostě zkoušet a improvizovat a nejde zdaleka jen o jídlo…to jsem holt celej já a dokud nebudu mít ženskou a rodinu a půjde jen o mě, tak se to asi moc nezmění 😀

Teď už ale bylo pomalu ale jistě na čase vyrazit zpátky. Adresu jsem tak nějak znal, nebo aspoň název toho domu. Zase jsem si chytil motorku. Týpek tričko Gucci, jasně, že originální, jakby taky ne..v Africe 😀

IMG_9557
Gucci mam v p_či 😀

Po cestě jsem chlapíkovi řekl ať mě zaveze do nějaký likáče pro flašku vína, aby bylo večer u čeho kecat s majitelkou bytu. Včera tam měla ještě nějakou holku – Australanku, ale moc jsme toho neřekli, a posunuli jsme to na další den. Když jsem pak přijel, nikdo nebyl doma, jenže co s načatým podvečerem? Tak aspoň využít ten střešní bazén 🙂

IMG_9560
Tamto vzadu je keňská prezidenstká rezidence…při pohledu z mého rooftopu
IMG_9293
Výhled z rooftopu na Mombasu při západu slunce…

Když už se blížil čas večera a víno netrpělivě čekalo až ho někdo otevře, přišla mi zpráva, že dneska nikdo nedorazí, že tý Australance něco prej je a že majitelka bytu musela do nemocnice, ale prej nic vážnýho, ať si nedělám starosti. To by se dalo vzít, ale co mě zarazilo bylo to, že o Australance mluvila jako o girlfriend..aháááá, takže lesby! 😀 Přišlo mi divný, že se ten předchozí večer k sobě měli víc, než spolubydlící nebo kamarádky a bydleli v jedný místnosti 😀

Další den jsem si řekl, že si dám ještě jeden malej punk po cestě na letiště – a to nahlédnutí do největšího tržiště ve východní Africe. Zase jsem si chytnul motorkáře, nějak jsem mu to místo popsal a dobrou půl hoďku jsme jeli.

Co vám budu povídat nekonečná síť uliček a ulic, všude strašnej smrad, mezi tím se prodírají obrovský davy lidí, který do tebe bez ustání vrážej, sem tam zabloudí nějaká kráva, do toho kličkují tuk tuky, motorky, všechno to troubí. Prostě šílenost.

IMG_9598

IMG_9271

S sebou už jsem měl batoh, takže jsem si dával docela majzla, na pohyb lidí za mnou a různě jsme měnil trajektorii chůze. Furt za mnou někdo chodil a žebral. Tyhle lidi tady prostě přežívají ze dne na den a každej den je čeká novej a novej boj o to se nějak uživit – to prostě vidíš. Promluvíš-li anglicky, nedají pokoj, naštěstí pár frázi ve svahilštině jsem už tou dobou znal, takže ty zabíraly podstatně lépe, ale pořád jsem tam jedinej bílej mezi tisíci černých. Jakože vážně jedinej bílej! Takže jasnej terč.

IMG_9594

Myslím, že mám docela dost pro strach uděláno, lecjaký dobrodružství jsem si už vyzkoušel, ale tohle bylo chvílema i na mě moc. Daly se tam samozřejmě najít i nějaký klidnější místa, zejména na okraji, mimo to hlavní dění, tedy v místech, kde prodávali oblečení. Telefon jsem přesto vytahoval jen hodně sporadicky.

IMG_9604

Začínalo bejt na čase se nějak přemístit na letiště. Podle mapy docela dálka, nějaká půl hoďka autem, takže teďka jsem se rozhodl pro pohodlnou variantu a zavolal si Uber. Na ukazateli čtyři minuty do příjezdu řidiče. Snad to u toho trhu, kde na mě furt někdo blbě čuměl, vydržím. Uteklo minut deset a auto se na mapce ani nepohnulo. Píšu mu. Neodpovídá. Ruším spoj. Pokuta 50kč. Nezájem, potřebuju docela rychle pryč. Dávám si žádost o další Uber. Situace se opakuje. Mezitím jsem byl snad pětkrát docela radikálně osloven s žádosti o almužnu. No nic, beru tuk tuk. Snad může i na dálnici.

S chlapíkem se mi podařilo se nějak dohodnout a už to valíme. No prostě totálně masakrální zážitek. Díry nedíry. Za tu hodinu co jsem v tom plechovým pojízdným kindr vajíčku jel, jsem byl neskutečně vymlácenej. A navíc parádně zaprášenej. Po cestě urval zrcátko o jiný auto a na dálnici nás při kličkování skoro smetla cisterna, ale dojeli jsme!! Zaplaťpánbůh!

Zpátky na Zanzík!!

IMG_9642

IMG_9650

IMG_9661
Zanzík z ptačí perspektivy

Teď už jen let zpátky na Zanzík, kde si můžu konečně vyzvednout to business vízum. Sotva jsem přistál na ostrově a přicházím ke dveřím s nápisem Arrivals, čeká tam na mě nějaká muslimka s cedulí a mým jménem. Prý, že půjdu skrz VIP lounge. Jsem myslel, že si Jenny (majitelka partnerský agentury) dělá prdel, když mi říkala, že budu VIP, ale ona to myslela vážně 🙂

IMG_9670

No, bylo o mě špičkově postaráno. Místo, abych stál ve frontě v dusný hale a tlačil se k okýnku se spoustou dalších lidí, byl jsem usazen do klimatizovaný lobby, dostal jsem svačinu a čerstvý kokos s brčkem. Žádný papír jsem ani vyplňovat nemusel, protože nějaký portýr si ode mě vzal pas a všechno to vyplnil za mě. Já to pak jen podepsal a zaplatil. A voilá, byl jsem najednou bočním vchodem vpuštěn až za security kontrolu.

Manažerka byla dokonce natolik příčetná a aktivní, že mi zařídila na dvě noci hotel v centru města. Hned vedle starý pevnosti, takže jako kdyby tě někdo ubytoval za roh od Orloje v Praze. Navíc mi přidělila řidiče, který mě všude vozil a všechno mi zařizoval. Takže za mě docela spokojenost :))

Právě naprosto centrální poloha hotelu Maru Maru a pěší dostupnost k vyhlášenému food marketu na Forodhani Gardens mě ihned přiměla k tomu, abych si to tam šel vyzkoušet. Dneska už můžu říct, že tam chodím na večeři tak dvakrát třikrát týdně 🙂 Vždycky pěkně se západem slunce začne to místo žít naprosto úchvatným životem a ochutnávat se tam pořád něco. Nekonečnej gastro zážitek. Navíc za pár korun a i břicho už si zvyklo 🙂

IMG_9698
Nepřeberný množství všeho!!
IMG_9689
Vyrábím si vlastní džus z cukrový třtiny :))

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s