To na tý titulce není žádnej slum, to je normálně hlavní město.

Jo, jsem prostě líný prase a nemám vůbec žádnou vůli se vždycky dokopat k tomu něco sem napsat. To je asi tak jediná výmluva 😀 Přitom je fakt z čeho brát. Tady se děje takovejch absurdit a vtipných momentů, že to jen stačí hodit na papír, potažmo displej laptopu, přidat k tomu nějakou fotku a je vymalováno. A člověk se nemusí ani moc snažit. Jo, teďka vlastně přijde bod, kterej mě lehounce zachrání. Internet je tu faaakt na hovno. Jakože takovej internet mít trvale doma v Česku, tak radši budu mormon.

Jde hlavně o upload fotek. Ona jedna fotka má nějaký tři čtyři mega (což v normálním světě je jako když plivneš do Ruska, ale tady je to sakra nálož…) a než to tady proteče, to dřív bude mít Tanzánie svůj vesmírnej program. Jako jsou místa, kde to docela jde, ale u mě doma to místo rozhodně není. Takže budu fotky přidávat tak nějak random a uvidíme.

O stáhnutí čehokoliv si můžu nechat jen zdát, to je naprosto zapovězená činnost, občas se chci kouknout na něco na Streamu nebo DVTV, ale to jsou vždycky sekačky, že to prostě radši vypnu, pustím hudbu a jsem dobrej.

Internet je sem totiž z africký pevniny přivedenej vzduchem. Prostě přijde sem nějaký objem dat do centrály. A to se pak dělí na menší a menší kousky, všechno vzduchem až to, co ti přijde je tak malej zlomeček, že se ti chce brečet.

Ale jo, zkusím to. Holt to nebude tak nabušený fotkama jako dřív, ale prostě psát chci, psaní mě baví, zvlášť tady na svým blogu, kde nemám vůůůůůbec žádný hranice, což je něco, co vyloženě potřebuju. Vynahradím to textem, kde popustím uzdu ještě víc, než dříve.

Žádný hranice. U mě je to tak se vším. V cynismu nemám hranice, v černým humoru jsem se žádným vtipem k tý hranici ještě ani nepřiblížil, a celkově nemám rád omezování toho, co můžu a co ne. Hlavně nějaký vedení, to je prostě něco, co nerespektuju. Ok, mám nějakou práci, například tu tady, kde dělám průvodce a delegáta cestovce. Jsou tam nějaký pravidla a návody, ale ty já si beru jen jako inspiraci.

Jakože vážně. Pravidla si ohýbám jak Miloš Ústavu. Ale práci dělám dobře, nicméně naprosto po svým. A to, že s tím může mít někdo nahoře (čti v Praze, která je 6400km daleko) problém, to už je věc, kterou jsem si zařadil na druhou kolej. Je mi buřt, jestli to teďka bude znít nějak nabubřele (je to můj blog a můžu si psát, co chci 😀 ), tak feedbacky na mou práci jsou dobrý. Klienti jsou spokojený a neformálnost jim naprosto vyhovuje, tak proč to měnit. Koneckonců formálnosti, pravidel a nějakých omezení, uniformity a podobných hovadin je Evropa plná, tak proč nemít volnomyšlenkářskej režim aspoň v rovníkový východní Africe. Koneckonců, hledám teďka v hlavě nějaký místo na zeměkouli, kde jinde by mohl být uvolněnější režim, než tady. Možná někde v Asii, kde je to podobný, jen místo černejch jsou žlutý, a místo masa žerou nudle, jinak naprosto totožný.

Tady je prostě všechno hakuna matata, tedy nikdo nemá s ničím žádnej problém, nikdo nikam nepěchá, nikdo toho moc nemá, neřeší věci, prostě žije a všechno nějak dopadne. A ono není vůbec těžký do tohohle životního lifestylu zapadnout. No i já jsem se do toho drobek namočil. A vedle toho, že nepřidávám už měsíce nic na blog, mi to vyloženě svědčí. Jsem hodně vyklidněnej a vůůůbec ničím se nestresuju. Odpočívám. Fyzicky i psychicky. Fakt, po práci v Český televizi je to naprosto skok to jinýho světa. Ono to ani nejde srovnat, ale když si vedle sebe postavíš ty minutový a mnohdy i vteřinový akce, tlak, stres, lehčí nebo větší opovržení, když něco nevíš, což vyvolává další tlak, vedle toho, že tady „few minutes“ v Barcleys bance jsou skoro dvě hodiny a že se bavíš s týpkem o zatmění Měsíce, což absolutně nechápe, jak je to možný a přisuzuje to černý magii (jo v dnešním světě je to furt možný) a zmíníš to, že tam na tý bílý svítící kouli byl i člověk, tak ti řekne, že jak je to možný, vždyť je to moc vysoko. Ne daleko, ale vysoko. Jakože cože? 😀

Jako, na práci v ČT si vůbec stěžovat nechci, ba naopak, ten neviditelnej tlak lidí kolem a prácí celkově tě prostě nutí používat mozkovou kapacitu na maximální možnej výkon úplně každej den a nejde polevit. Furt se učit. Prostě dva jiný světy. A i to je důvod, proč jsem tady. Je to odpočinek, zkouška toho, že i v tomhle prostředí dokážu fungovat. Dřív jsem si vyzkoušel život (byť jen krátce) v Londýně, pak 8 měsíců v USA a pak rok a den v Kanadě. Všechno to jsou země na velmi vysoký životní úrovni, mnohdy (Británie a Kanada) výš, než Česko, tak jsem prostě chtěl zkusit život v zemi, která je pod českým životním standartem. A ejhle, ono je to úplně na pohodánky. Je to hrozně obohacující pro mě, to poznání mi už nikdo nikdy nevezme.

A to je jeden z důvodů, proč jsem tady. Další životní zkušenost, kterou člověk jen tak někde například na nějakým Erasmu nebo podobný srandě nemůže nikdy získat. Jsem tu ale i dost mezi mlýnskejma kamenama. Klienti, co jsem přijedou, očekávaj maximální servis, protože ta dovča není vůbec nic levnýho, když to porovnám s vejletama někam do Egypta nebo Turecka či Řecka, kam jezdí každej, protože masovka je vždycky levná. Jenže dostanou od hotelu servis prostě na africký úrovni. To, že tam máš ještěrku na pokoji. Vždyť to je dobře, žere komáry a jinej hmyz. Nebudou ještěrky, budou komáři a když budou komáři, budou štípance. Ale zhejčkanýmu Evropanovi to prostě nevysvětlíš, protože se ještěrky štítíííí 😀 Nebo, že než začne téct teplá voda ve sprše prostě trvá, že občas vypadne proud. Kámo, to je Afrika a i v tom posledním hotelu, co CK nabízí je to mega luxus s tím, co je venku za zdí. A oni se fakt snažej dělat maximum pro ty klienty, ale v těhdle podmínkách je to masakr.

Pak dochvilnost řidičů je taky dost nestálá. To si musíš vychytat a objednávat si je o půl hoďky dřív, než tam skutečně přijdeš a tak nějak to vyjde. Není to prostě pro každýho. No a pak jsem tu já, na koho je od klientů vyvíjenej tlak, aby to všechno bylo tip ťop a z druhý strany prostě zdejší systém. A choď v tom. Ale mě to ba. Improvizovat, furt ve všem hledat cestičky a nějaký řešení. Nenudit se.

Určo napíšu článek, kde vyjmenuju problémy, se kterými se Evropan musí potýkat a hlavně jak to mít úplně v p_či, bejt splachovací a zároveň dostatečně empatickej, aby tě nedostihla potřeba antidepresiv, jako už se tu nedávno u někoho už stalo. Naštěstí takovej mavpičista jsem byl už doma v Česku a tady jsem si to jen prohloubil. Jak už mi párkrát řekla máma do telefonu, že si mě neumí moc představit, jak po tomhle budu fungovat zpátky v Česku. Ale jo, já to dám v klidu, ostatně jako vždycky, jsem jak plevel a dokážu se rychle adaptovat na jakýkoliv prostředí.

Když jsem u tý adaptace, tak určo napíšu text o migraci. No, dobrosery to moc nepotěší 😀 Ale je to prostě okoukaný z praxe a opět: jsem si sám sobě redaktorem, korektorem, editorem i vydavatelem, takže fuck off všechny hejty vítačů a sluníčkářů 😀 Jo, SPD a podobný sračky fakt nevolím, jen se na tu problematiku dívám reálným pohledem, tedy ani tím zaslepeným vítacím, ani tím zaslepeným nenávistným.

No, dneska to bude bez fotky. Smůla prostě, chci se to sem nalejt hned, abych měl motivaci psát pak něco dalšího, protože se znám a jakmile to nenaleju, tak než ten počítač zase otevřu a něco sepíšu, uteče moc času, takhle to bude snazší. Snad 😀 Těch pokusů o restart už bylo pár a ne všechny byly vždycky úspěšný, tak snad teďka 😀 No a to ještě musím retrospektivně dokončit Kanadu, napsat postřehy z putování po Skotsku, pak cestu po Izraeli a Plestině a hlavně tří týdenní tour po Jihoafrický republice, kde to byl taky docela dobrej punk.

Tak mi držte palce a neostýchejte se posílat nějaký povzbuzení. Teda, jen v případě, že to chcete číst 😀 Díks! 🙂

Finito 😀

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s